Rádio za vás najde nejdůležitější zprávy. A navíc šíří pohodu

23. 6. 2009 | | Kariéra, Rozhovory

Generální ředitel rádia Impuls Jiří Hrabák odpovídal Studentskému
listu na otázky, jak vnímá budoucnost rozhlasového průmyslu, jak se stát
dobrým novinářem nebo jak získat úspěch na přesyceném trhu.

Rozhlas patří v Česku více než osmdesát let k hlavním
zpravodajským prostředkům. Dokáže konkurovat nástupu nových
médií?

Naši cílovou skupinu tvoří posluchači od 25 do 49 let, když bych to
ještě zúžil, tak od 30 do 45 let. Zatím jsem žádný významný odliv
publika nezaznamenal. Horší to bude u mladší generace. Tento trend vnímám
i u svého dvacetiletého syna, který rádio rozhodně nemá na prvním
místě. Většina stanic dnes musí přemýšlet, čím přilákat lidi mezi
dvanácti a dvaadvaceti lety.

Které médium nejvíce doplatilo na rozmach internetu?

Jednoznačně noviny.

Pustí si člověk rozhlas v době, kdy všechny informace získá
během několika kliknutí?

Ano, pokud nechce zrovna hledat. Rádio je předvýběrem a často poskytne
novinky rychleji než internet. Zprávy navíc představují jen část
nějakého celku, který má primárně jiný účel, například navodit
pohodu.

Vy jste posluchačům vyšli naproti, mohou vás poslouchat
on-line.

Tomu kroku se nelze vyhnout, protože lidé tuto možnost chtějí. Rozhodně
jsme nic neztratili.

Dotkla se vás současná krize?
Určitě se projeví v poklesu příjmů z reklamy. Stav pracovníků
nesnižujeme a posluchače, doufám, také neztratíme.

Jak velký je dnes zájem o práci v rozhlase? Opomenu-li studenty
žurnalistiky, kteří tuto specializaci studují.

Naštěstí nevidím žádný silný personální problém. Impuls je jedničkou
na trhu, takže máme stále z čeho vybírat. Z vlastních zkušeností však
musím říci, že ještě v první polovině devadesátých let měla práce
v rádiu mnohem větší kredit a také se do ní hlásilo více kvalitních
lidí. Za posledních 10 let opustilo rádio hodně dobrých pracovníků a
bohužel odešli tam, kde je vidím nerad. Do oblasti PR. Mám pocit, že se
jedná o dvě odlišné práce. Pokud se někdo rozhodne být novinář, pak
chce informovat a rozkrývat důležité problémy. Nechápu, jak potom může
de facto přestoupit na druhou stranu.

Vystudoval jste Vysokou školu ekonomickou. Měl jste při výběru
školy představu, čemu se chcete věnovat?

Pro VŠE jsem se rozhodl naprosto racionálně. Věděl jsem, že se musím
dostat na nějakou vysokou školu, abych nemusel na vojnu. Představa, že bych
strávil dva roky v zeleném, byla hrozná. Kromě ekonomky jsem zvažoval
ještě jednu alternativu, a to neučitelský směr – matematika a zeměpis
na Karlově universitě. Na tento obor však brali zhruba deset lidí. Kromě
toho mi chyběl vhodný kádrový profil, takže jsem upřednostnil školu, kam
brali nejvíce zájemců.

Co přesně jste na VŠE tedy studoval?
Ekonomiku průmyslu. Kromě toho, že bylo snadné se tam dostat, jsem si pod
tímto oborem dovedl představit něco konkrétního. Spíše než studiu jsem
se však jednoznačně věnoval divadlu, kinu, muzice, knihám, kamarádům,
kamarádkám a návštěvám občerstvovacích zařízení.

Kdybyste se mohl rozhodnout znovu, vystudoval byste novinařinu
místo ekonomky?

Neznám osnovy a náplň studia tohoto oboru, abych posoudil, zda má, či nemá
smysl. Jsem však rád, jak jsem se rozhodl, a dnes bych to udělal stejně.
Vystudoval bych jinou školu a všechny potřebné znalosti doplnil
„samostudiem“. Vždycky jsem se snažil rozšiřovat si vědomosti, co
nejvíce to šlo. Myslím si totiž, že opravdu dobrý novinář nemůže mít
nikdy pouze úzké zaměření. A co se týče oboru studia, myslím si, že
vždy nakonec zvítězí vlohy. Kdo je talentovaný, prosadí se i bez školy,
člověk bez talentu se akorát hodně nadře.

Odnesl jste si ze školy znalosti, které se vám v nynějším
zaměstnání hodí?

Získal jsem tu přehled o řadě věcí, které se na zmiňované
žurnalistice neučí. Zužitkoval jsem je převážně při řídící práci.
Například účetnictví nebo základy marketingu mi přišly vhod. Co mi však
nic nedalo, byla technologie. Do dneška si vybavuji jakýsi graf železo –
uhlík, který ukazoval složení ocele. Také jsem uměl teoreticky popsat
princip pletení. Kdykoli dnes vidím někoho plést, tak si na to vzpomenu.

Proč jste si vybral právě rozhlas?
Jednalo se o náhodu. Rádio a mluvený projev mi byly vždy bližší než
psaná žurnalistika. Noviny se mi zdají příliš neživé. Kromě toho mám
rád divadlo, nějaká léta jsem i hrál, nebo lépe řečeno, snažil se
vytvářet dojem, že hraji.

Kde a jak jste získal chybějící žurnalistické
dovednosti?

Učil jsem se především praxí. Zúčastnil jsem se například několika
krátkodobých stáží ve Francii v Europe 2 a Europe 1. Vzpomínám si, že
součinnost v redakci během olympijských her v Albertville mne tehdy
naprosto ohromila.

Jakými jste prošel pozicemi, než jste se dostal do řídící
funkce?

Dělal jsem speakera, redaktora a moderátora.

Jak zvládá nevystudovaný novinář nástup do práce
v porovnání s absolventy žurnalistiky?

Na začátku má spíše nevýhodu. Ti, kteří žurnalistiku studovali, mohou
při řešení některých úkolů přece jen „sáhnout“ do šuplíků
vědomostí a dovedností získaných na škole. Tento rozdíl se však postupem
času smazává. V případě specializovaných novinářů, například
ekonomických, je tomu jasně naopak. Ze samotné žurnalistiky si příliš
odbornosti neodnesou a doučují se ji hůř než ekonom psaní.

Kdy přišel nápad založit vlastní rozhlasovou
stanici?

To, že chci vypiplat rádio úplně od plenek, mne napadlo někdy v roce
1996. Napsal jsem projekt nové stanice, po získání licence sestavil tým a
pustil se do vysílání.

Jak se proměňoval rozhlasový trh za dobu vaší
existence?

Když jsme Impuls zakládali, vysílaly tu Frekvence 1, Evropa 2 a desítky
lokálních a regionálních rádií. Dnes je konkurenční prostředí mnohem
větší. Půl roku po nás vznikl Blaník, který stejně jako my kladl důraz
na českou hudbu. Za deset let existence Impulsu byly přiděleny doslova stovky
nových kmitočtů. Malá lokální rádia se stala regionálními a některá
regionální dnes pokrývají velkou část Čech anebo Moravy.

Impuls klade velký důraz na pravidelné zpravodajství. Odkud
čerpáte informace, z terénu nebo od tiskových agentur?

Pracujeme s agenturním a internetovým zpravodajstvím, vedle toho máme síť
vlastních novinářů po celé republice i v zahraničí. Domácí informace
upřednostňujeme před světem, existují však samozřejmě výjimky. Priority
si redakce určuje na každodenních jednáních. Rozhodně nejsme rádiem
politického zpravodajství, takže neplatí, že by například informace
z parlamentu měly přednost před vším ostatním. Programovou skladbu má na
starosti šéfredaktor, já do těchto záležitostí víceméně
nezasahuji.

Kromě zpráv nabízíte i další mluvené relace. Například
Cestování s Jiřím Kolbabou nebo Impulsy Václava Moravce. Jak velkou roli
hrají v celkovém vysílání?

Tyto pořady nejsou klíčové. Doplňují naši skladbu tak, aby byl člověk,
který chce jít do hloubky, naším rádiem uspokojen. Samozřejmě zůstává
otázkou, nakolik má většinový posluchač zájem o náročná témata.
Například Václavovy Impulsy používáme jako jeden z informačních
zdrojů. Václav si zve do pořadu hosty ze všech oblastí, kulturou
počínaje, sportem konče. Odpovědi na jeho otázky používáme v našem
základním zpravodajství.

Měla by v Česku šanci stanice, která by vysílala čistě
mluvené slovo? Například ve Velké Británii nebo v USA zaujímají formáty
all news, all talk nebo jejich kombinace poměrně silnou pozici.

Myslím si, že u nás by tento formát nepřekročil hranici tří až pěti
procent. I kdyby byl naprosto precizně připravován. A s takto malým
podílem na trhu by stanice ekonomicky nepřežila. Otázkou zůstává, zda by
čistě mluvený projev neměl vysílat veřejnoprávní rozhlas. Podle mého
názoru, nikoli profesionála, ale posluchače a občana, rozhodně ano.

Vy jste spojili hudbu a mluvené slovo. Považujete tuto kombinaci za
zdroj svého úspěchu?

Synergie je to nejdůležitější, čím se můžeme odlišit od ostatních.
Kdybychom vsadili pouze na domácí hudbu, byli bychom časem v nevýhodě
oproti typickým hudebním rádiím, nedávali bychom nic navíc. My nabízíme
vyváženou kombinaci hudby, mluveného slova, zpráv a dopravních informací.
To vše se snažíme zabalit do přátelské atmosféry. Kromě toho se držíme
určitých konvencí. Uvedu příklad. Impuls se vyhýbá sexuálním tématům,
i když je pravděpodobně řada posluchačů považuje za zajímavé. Tímto
krokem nikdy nepůjdeme a není to tím, že bych byl já nebo někdo z vedení
puritán. Udělali bychom sice velký populistický krok, ale někteří
konzervativní posluchači by nám ho neodpustili a my bychom o ně za čas
přišli. Jsme sice ráááádio, od slova radost, dělat radost, mít
ráááád, ale přece jen jiným způsobem.

Impuls se od začátku zaměřuje na vysílání českých
písniček. Zvyšuje se počet posluchačů rádia v době, kdy pouštíte do
éteru tuto muziku?

Takhle to nefunguje, musíme nastavit správný podíl českých a
zahraničních písniček. Lidé většinou nechtějí sto procent české
hudby. Když si však vyberete určité hodiny, kdy budete hrát pouze česky,
můžete to dobře marketingově využít.

Podle jakých kritérií vybíráte repertoár?
Základ našeho denního playlistu tvoří hudba devadesátých let. Večer se
soustředíme především na sedmdesátá a osmdesátá léta, hrajeme
samozřejmě i novinky.

V kterou denní dobu máte největší poslechovost?
Mezi osmou a dvanáctou hodinou. Tento čas obecně platí pro většinu rádií
v České republice, najdou se samozřejmě i výjimky. Rocková rádia kladou
velký důraz na odpoledne, stejně tak některé výrazně „mladší“
stanice, například Evropa 2.

Mohlo by vás zajímat: