Druláková: Doktorand musí být odolný a trpělivý – 2. část

13. 9. 2022 | | Kariéra, Rozhovory, Tuesday Talks Radka Druláková

Radka Druláková je proděkankou pro vědu a doktorské studium na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické (VŠE). Zároveň je také docentkou na Katedře mezinárodních studií a diplomacie, kde garantuje bakalářský studijní program Mezinárodní studia a diplomacie. V loňském roce byla jmenována předsedkyní hodnotícího panelu Právní vědy, politologie Grantové agentury České republiky. K učení, po kterém toužila od střední školy, se dostala neplánovanou, ale o to rozmanitější cestou. Vedle náplně jejích pracovních pozic jsme se v rozhovoru ptali na vědeckou činnost fakulty a na doktorské studium.

Jste docentkou na Katedře mezinárodních studií a diplomacie. Co je zde náplní vaší práce?

Jsem jednak garantkou studijního programu na bakaláři, a to jak v české, tak i v anglické verzi, a také zde vyučuji. Na bakaláři učím jeden z kurzů ve druhém ročníku, Soudobé mezinárodní vztahy, a jsem také garantkou tohoto předmětu. Potom vyučuji také na navazujícím magisterském studiu, tam se věnuji zahraniční politice.

Mimo náplně práce proděkanky, docentky a garantky se věnujete odborné činnosti ještě jiným způsobem?

Momentálně mě poměrně dost zaměstnává Grantová agentura České republiky, kde jsem předsedkyní panelu 408 – právní vědy a politologie. Zde hodnotíme a vybíráme projekty, které budou přijaty k financování. Kromě Grantové agentury jsem také hodnotitelkou pro Národní akreditační úřad, který je zodpovědný za kvalitu akreditovaných studijních programů. Síť hodnotitelů jejich kvalitu posuzuje na základě velmi složitého systému.

Co je pro vás v práci největší motivací a třeba i odměnou?

Z pozice proděkanky mám radost, když je nějaký projekt vybrán Grantovou agenturou k financování nebo když se někomu povede vydat hodně prestižní publikaci. Stejně tak mě potěší studenti, kteří se po dlouhém hledání sebe sama vydají na cestu publikování. A nemusí se rovnou jednat o nějakou super prestižní publikaci.

Z pozice pedagoga mi možná i stačí, když vidím, že studenty předmět zaujal a baví je. To se dá dobře poznat. Zájem je vidět.

Co byste vzkázala lidem, kteří uvažují nad doktorským studiem? Jaké otázky by měli sami sobě položit?

Dobře se ptáte, protože doktorské studium určitě není vhodné pro každého. Doktorské studium je vhodné pro bádavé typy, protože je hodně založené na vědecké práci. To znamená, že doktorandi musí být schopni vydávat články. Publikovat článek ale není jednoduché, protože jej odesílají k recenznímu řízení, kde to funguje poměrně stejně jako u kvalifikačních prací. Recenzní posudky bývají ale velmi, velmi přísné a často se stává, zejména u prestižních vydavatelství nebo časopisů, že článek zamítnou. Chce to tedy poměrně silnou odolnost. To bych řekla, že je klíčové slovo – doktorand musí být odolný a trpělivý. Doktorské studium navíc není o pouhém absolvování předmětů. Naopak, těch předmětů je méně a splní se poměrně snadno. Vázne to spíše na vědecké činnosti a na publikacích. Je také náročné napsat disertační práci tak, aby byla úspěšně obhájena.

Doktorské studium máme akreditované jako čtyřleté, což je doba dosažitelná pro ty nejpilnější, nechci říct nejlepší, ale pro ty nejpilnější. Jedná se totiž o lidi, kteří jsou ve věku, kdy zakládají rodiny a osamostatňují se. Stipendium na doktorském studiu je také docela nízké, tedy obvykle hledají další zdroj příjmů. A skloubit pracovní, rodinný a studijní život, to je extrémně náročné.

Co z toho člověk má? Co je tím nejvýznamnějším výstupem z doktorského studia?

Kdybych chtěla být cynická, tak řeknu, že je to to Ph.D. za jménem, ale tak to samozřejmě není.  Snažíme se, aby naši absolventi byli vnímáni jako velmi kvalitní, a aby na trhu práce byl doktorát od nás vnímán jako značka kvality. Někteří absolventi od nás odcházejí do akademické sféry, za což jsme zejména rádi, protože primárně pro tyto typy je doktorské studium určené. Víme ale, že někdy je doktorské studium vnímáno také jako další posun v neakademické kariéře nebo již vykonávané profesi.

Volný čas je důležitý

Jaké jsou vaše výhledy do budoucna? Jsou nějaké projekty, které byste chtěla zpracovat?

Určitě chci pokračovat ve své aktuální činnosti. Chci se věnovat analýze zahraniční politiky a obecně také rozvoji oboru mezinárodních vztahů. Aktuálně mám s paní docentkou Zemanovou, vedoucí katedry, rozepsaný článek, který budeme posílat do recenzního řízení prestižního časopisu. Další věc, která mě hodně zajímá a stojí za důkladnější analýzu, je vnitřní bezpečnost Evropské unie. Zahrnuje azylovou a migrační politiku, spolupráci soudů, spolupráci policie. Je tam spousta věcí, na které stojí za to se podívat a analyzovat je.

To, o čem mluvíte, vás očividně baví. Vnímáte tyto činnosti jako svůj volný čas? Co jiného ve volných chvílích případně děláte?

Můj volný čas je v podstatě totožný s prací. Musím říct, že práce je mým koníčkem. Samozřejmě se v rámci nějaké duševní rovnováhy snažím věnovat i jiným věcem, pochopitelně rodině nebo koníčkům. Mám nyní určitá zdravotní omezení, ale strašně ráda hraji do nějaké míry, někdy líp a někdy hůř, všechny raketové sporty. Od tenisu až po squash. Z nich ping-pong hraji nejhůř, ale taky se trefím. Volný čas strávený nejen prací je strašně důležitý. Jenom pracovat? To není život.

Vedle raketových sportů máte ještě jiné koníčky?

Ano, mám poměrně velkou zahradu. Myslím si, že každý, kdo zestárnul do určitého věku a má možnost být na zahradě, tak je tam rád. V tom, co jsme v mládí nenáviděli, nyní nacházíme hodnotu. Já jsem přesně v tom věku, kdy miluji práci na zahradě. Báječně to vyčistí hlavu. No a v neposlední řadě domácí zvířata, hlavně kočky. To musím říct i na ostatní členy katedry, my jsme taková katedra milovníků koček. Skoro všichni máme doma aspoň jednu.

Máme za sebou koronavirovou pandemii. Co nám podle vás toto období dalo a co nám naopak vzalo? Ve vztahu k vysoké škole.

Dalo nám větší míru přizpůsobivosti. Dokážeme se velmi rychle adaptovat na nové podmínky, a když něco nejde tradičním způsobem, dokážeme zjistit, jak to v poměrně stejné kvalitě dělat jinak. To je velké pozitivum a podle mě jsme to na fakultě zvládli výborně. A co nám vzalo? Já jsem zjistila, že se studenti najednou začali přes e-mail ptát na věci, na které se mě nikdy neptali. Nevěděli základní informace a byla jsem těmito otázkami překvapená. Potom mi ale došlo, že to je dopad právě online výuky. Studenti vůbec neměli možnost se potkávat na chodbě nebo v učebnách, kde si obvykle tyto informace mezi sebou vyměňují. Najednou s těmi problémy zůstali sami. Na druhou stranu jsem zase zpětně ocenila, že já jsem ten člověk, na kterého se obrací, že mám jejich důvěru. Abych to shrnula, vždy s nadsázkou říkám – největším problémem online výuky je, že nemá chodby. Na chodbách se toho vyřeší strašně moc.

Vyučovala jste z domu nebo ze školy? Přinesla vám online výuka trochu víc volného času?

Ze začátku jsem si myslela, že budu mít víc času. Nejsem z Prahy a každý den strávím na cestě téměř tři hodiny. Říkala jsem si, že denně tento čas ušetřím, protože jsem vyučovala z domova. Nakonec jsem ale s překvapením zjistila, že mi distanční výuka zabírá více času. Je to asi přípravou a tím, že všechno nově přenášíme do jiného prostředí. Snažila jsem se také dělat přednášky interaktivní. Nakonec jsem tedy zjistila, že je pro mě online výuka časově náročnější.

Je něco, co byste na závěr ráda vyřídila studentům?

Vzkázala bych, aby si studium užili ve smyslu, že najdou věci, které je baví. Když něco děláte jenom proto, že musíte, psychicky to vyčerpává. Je dobré si najít něco, co vás baví. Tím víc ze studia získáte. Říkám to také, když si studenti vybírají téma seminární nebo bakalářské práce. Dělat bakalářku nebo diplomku jenom proto, že se to musí? To je utrpení. Neříkám, že to jde vždycky. Všechno nás bavit nemůže. Ale když to jde, tak musíte hledat téma, které vás zajímá, chcete se o něm něco dozvědět a dokážete si ho užít. Zvědavost prostě patří do života. Být zvědavý je pro studenty určitě dobré.

Foto: Vysoká škola ekonomická

Mohlo by vás zajímat: