Rallye – manažerský sport, který ve škole nenajdete

29. 8. 2005 | | Rozhovory, Sport

Rallye ve mně vzbuzuje představu o těch nejlepších řidičích, ale i nesčetných haváriích. Příliš jsem ale nevěřil, že by se tomuto sportu mohli věnovat i studenti. Tomáš Černý (řidič) a Miroslav Křížek (spolujezdec) se na VŠE dokonce potkali. Na Fakultě podnikohospodářské. Tomáš právě dokončil bakaláře, Mirek od září pokračuje jako doktorand. Aby mohli provozovat tento finančně náročný koníček, intenzivně pracují.

Rallye ve mně vzbuzuje představu o těch nejlepších řidičích, ale i nesčetných haváriích. Příliš jsem ale nevěřil, že by se tomuto sportu mohli věnovat i studenti. Tomáš Černý (řidič) a Miroslav Křížek (spolujezdec) se na VŠE dokonce potkali. Na Fakultě podnikohospodářské. Tomáš právě dokončil bakaláře, Mirek od září pokračuje jako doktorand. Aby mohli provozovat tento finančně náročný koníček, intenzivně pracují. Tomáš v rodinném podniku, Mirek je ředitelem Jazykového institutu Praha. Na své Suzuki Swift 1,3 GTi s pohonem všech čtyř kol jezdí především Českomoravský pohár rallye, třetí nejvyšší domácí soutěž. Největšího úspěchu dosáhli na letošní Valašské zimě, kde skončili na osmém místě ze 140 posádek. Na lavičce u Churchilla jsme si povídali o tom, jak těžko se v rallye shánějí sponzoři, jak v závodním oblečení nejde jít na záchod nebo jak se nejlépe trénuje za provozu.

Musím říct, že spojení student VŠE a jezdec rallye mi přijde neobvyklé. Považujete se za studenty VŠE jezdící rallye, nebo spíš naopak?

Tomáš: Až dostuduji, budou mě určitě živit auta. Rallye je koníček, který mi pomáhá v budoucí profesi.

Mirek: Adrenalin mi pomáhá oprostit se od práce. Zapomenu na to, že musím myslet na nesplacené faktury. Pro mě je to určité uvolnění, přestože je to docela náročné.

Stačí vám peníze, které si vyděláte vašimi pracovními aktivitami?

T: Já myslím, že jsme loni potvrdili, že to stačí. Štědří sponzoři z nebe nepadají. Financovali jsme většinu z vlastní kapsy.

M: Rallye je na tohle dost náročný sport – nejen na auto samotné, které během sezóny dostane zabrat. Něco stojí i benzín, příprava, mechanici a startovné.

Máte přehled, na kolik vyjde jedna sezóna?

T: Před dvěma měsíci jsem splatil dluh, který činil asi sto tisíc. A to jsme měli odježděny jen asi tři čtvrtiny sezóny. Náklady jsme si dělili půl na půl.

M: Když se do toho započítá i auto, které se v podstatě za jednu sezónu úplně zruší, vyjde to i na víc než tři sta tisíc.

Kolik stojí třeba oblečení, které nosíte?

M: Úplně nové vybavení, které má jezdec na sobě, stojí minimálně 35 tisíc. Oblečení se musí povinně každých pět let obměnit, protože po této době je to kus hadru. Všechny části oděvu musí být nehořlavé, včetně ponožek, rukavic i spodků.

To asi není moc příjemné…

M: Velice špatně se z toho vylézá, když se ti chce močit. Kromě toho v kombinéze vypadáme celkem komicky. Jel jsem na rallye, před místem konání jsem tankoval. Potkal jsem člověka, který vylezl úplně stejně oblečený. Nějaký blázen, říkal jsem si nejdřív. Pak jsme se na sebe podívali a začali se smát.

Jak vůbec trénuje rallye jezdec?

T: Obtížně Proto jsem loňskou sezónu spojil ještě s automobilovým slalomem. Na těchto závodech jsem regulérně trénoval a připsal si celkové druhé místo v rámci českého mistrovství. Střídal jsem slalom se závody rallye, takže jsem v autě seděl každý druhý víkend. Má to blahodárný vliv na záda.

M: A pak taky trénujeme v běžném v provozu.

T: To tady nemůžeme uvádět, protože by nám vzali řidičáky.

Jak probíhají závody rallye?

T: Necháš si otestovat auto, zaplatíš startovné, přijdou ti propozice. Ve středu uděláš zkoušku ve škole, ve čtvrtek jedeš na místa konání závodu. Na napsání rozpisu rychlostních zkoušek, které pojedeš, máš čtyři průjezdy. Poprvé diktuji spolujezdci zatáčky, horizonty, díry. Postupně zrychlujeme a kontrolujeme chyby. Pod dohledem policie musíme dodržovat rychlostní omezení v obci i mimo ni. Když se to nepodaří vypilovat, je to průšvih. Na rallye v Hradci spolujezdec zahlásil „horizont 100 – plná palba – cíl“. Až za ním jsem si všiml pravoúhlé levé zatáčky, která nám nedovolila v soutěži pokračovat.

Soutěž, kterou jezdíte není úplně profesionální. Berete to jako zábavu, nebo sníte o nějaké velké kariéře?

T: Já se ve společnosti těch závodníků budu pohybovat neustále. Někteří soupeři již jsou, jiní budou, obchodní partneři.

M: Ono je to spíš o financích. Hodně záleží na tom, kolik si můžeme dovolit ze svého dát. Sponzoři se v dnešní konkurenci těžko shánějí. Pokud má firma zájem o rallye, už někoho sponzoruje.

T: Tam, kde schází finance, musí začít fungovat talent.

Co vám uvízlo v paměti z loňské sezóny?

T: První havárie. První úspěšný dojezd – při vzájemné gratulaci jsme zatlačili slzu v oku. Dojalo mě to tenkrát víc než poslední rande.

M: Když jsme v Pardubicích absolutně vyhráli úvodní vložku na stadionu.

T: V Mirkově nepřítomnosti jsem absolvoval jednu soutěž s jinou spolujezdkyní. Přestože byla moc dobrá, měl jsem problém s koncentrací. Když na mě holka dlouze mluví, po chvíli automaticky vypínám.

Jaká je atmosféra vašich závodů? Mají o ně diváci zájem i na téhle úrovni?

T: Organizace malé soutěže je velice podobná velkému mistrovství. Jezdí se rychle, jde o životy. Je potřeba, aby byly rychlostní zkoušky zajištěny po všech stránkách – na startu jsou sanitky, po trati jsou pořadatelé, kteří dávají pozor na davy lidí…

M: …do cest se vrhajících fanoušků. Výjimkou není účast profesionálních jezdců formátu Romana Kresty (nejlepší český rallye jezdec – pozn. red.), který s námi jel v Pelhřimově.

T: Mohli jsme si porovnat časy.

Poslední otázkou se oklikou vrátím na začátek. Myslíte, že znalosti ze školy využijete, nebo studujete, abyste měli titul?

T: Kdybych tady nestudoval, tak se s Mirkem nepotkám. Asi bychom spolu do auta nesedli. A spíš než že bych si odnesl teoretické poznatky, poznal jsem spoustu dalších zajímavých, schopných lidí.

M: Mně ta škola něco dává. Musím po těch sedmi letech říct, že jakkoliv pomalu, tak má stabilně rostoucí úroveň. To je můj pocit od začátku, co tady jsem. Proto jsem se také rozhodl pro doktorandské studium, kde je kvalitní zázemí. Jsou tu odborníci, kterých si vážím. Pokračuji přesto, že je mi ten titul k ničemu. Podnikám a uplatním to v praxi.

Mohlo by vás zajímat: