(Re)cycle fashion… Pošli to dál!

20. 10. 2009 | | Nezařazené

Na světě snad není nikoho, kdo by mohl s jistotou říci, že se ho
fenomén odívání nedotýká. Málokdo si však uvědomuje, že svým
spotřebitelským chováním a návyky ovlivňuje míru negativních dopadů na
přírodu.

Oděvy plní současně několik funkcí – na jedné straně estetickou,
na druhé straně ochrannou a hygienickou funkci. Při pohledu na pojem
odívání z poněkud obecnějšího hlediska lze konstatovat, že je propojeno
s mnoha dalšími činnostmi. Poté hovoříme o tzv. Life Cycle Assessment,
tedy o životním cyklu výrobku (dále LCA). Jedná se o analýzu, která je
založena na mezinárodně uznávané dánské metodologii EDIP (Environmental
Design of Industrial Product)

Tato metodologie pro interpretaci výsledků zohledňuje tři klíčové
ukazatele: míru změny klimatu měřenou na ekvivalent tisíce tun CO2, objem
vyprodukovaného odpadu vyjádřený v tisících tunách a agregovaný
environmentální indikátor (kombinující ztenčování ozónové vrstvy,
acidifikaci prostředí, eutrofizaci a vznik fotochemického ozónu). V praxi
metoda LCA umožňuje vybrat produkty, které je možné seřadit do škály
podle míry vlivu na životní prostředí.

Stinná stránka levného oblečení

Pokud se zaměříme na sociální pilíř, oděvní sektor v zemích
třetího světa představuje až 70 procent exportu. Jedná se především
o asijské státy v čele s Čínou. Některé země jsou na vývozu textilu
dokonce závislé (Bangladéš, Kambodža). Tento stav je daný především
levnou pracovní silou, slabou vynutitelností pracovního práva,
nedodržováním či neexistencí legislativních požadavků v oblasti
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

V oblasti sociálních dopadů se jedná o dětskou práci, minimální
mzdu pod hranicí životního minima, nejisté krátkodobé pracovní smlouvy
nebo například nedostatek ochranných pracovních prostředků.

Spotřebitele tvoří vyspělé státy, kde dochází k nárůstu spotřeby
díky snížení cen. Lidé chtějí být oblečeni podle posledních módních
trendů, vyhledávají oblečení na speciální příležitosti Mnohdy se
jedná o zvyk pravidelného nakupování oblečení či chtějí nahradit
obnošený kus novým.

Od výroby po recyklaci

Životní cyklus výrobku zahrnuje jednotlivé fáze výroby – od
získávání surovin na výrobu vláken, přes výrobu vláken a tkaní látek,
úpravu látek (barvení, potisk, sušení), šití a konečnou úpravu oděvů
(čištění, žehlení, balení), prodej koncovému zákazníkovi, nošení a
údržbu oděvů (praní, sušení, žehlení), až po další využití
(second-hand, charita, recyklace vláken) či odstranění (skládkování,
spalování).

Snížit dopad výrobku na stav životního prostředí lze provést buď ve
výrobě, údržbě či využití/odstranění. Zejména v oblasti
environmentálních dopadů je významným faktorem spotřeba energie (výroba
primárních surovin pro výrobu látek, údržba), toxicita používaných
chemických látek při produkci surovin, množství vypouštěných odpadních
vod a množství tuhých odpadů.

Biobavlna z PET lahví

Stěžejní etapou v LCA zůstává na prvním místě volba použitého
materiálu – buď z obnovitelných zdrojů (bavlna, vlna, hedvábí, len,
konopí, bambus, sója), nebo z ropných derivátů (polyester, nylon).
Například produkce polyesteru je přibližně třináctkrát energeticky
náročnější než výroba bavlny.
V poslední době lze spatřit pokrok ve výzkumu použitelnosti dalších
přírodních vláken (biobavlna, biokonopí, len, juta) a syntetické
materiály, které jsou vyráběny z odpadních látek (sójová vlákna,
vlákna z recyklovaných PET lahví).

Některé plodiny jsou geograficky vhodné pro oblasti s výskytem eroze
půd. Například bambus se sklízí sečením, nikoliv vytrháváním
s kořeny, tudíž prospívá bonitě půd a působí jako účinná prevence
proti erozi.

Second handy narušují trh

Jako koncový zákazník máte možnost ovlivnit především fázi údržby
oděvů, tzn. jejich praní, sušení, žehlení. Klíčové je zaměřit se na
spotřebu energie (teplota, na kterou perete, způsob sušení, kvantitu
žehlení) a spotřebu chemických látek (biologická rozložitelnost pracího
prostředku a obsah fosfátů, které způsobují eutrofizaci vod).

Poslední částí LCA je další využívání oděvů či jejich
odstranění. Zde je velký potenciál v delším využívání, zejména
půjčování společenských šatů, půjčování oděvů mezi kamarádkami
v každodenním životě, darování, úpravy či přetvoření oděvu.
Second hand obchody jsou specifické tím, že sice dochází k odložení
oděvů, ale nevýhodou je fakt, že tyto oděvy často nezůstávají
v místě výběru, nýbrž jsou odváženy do jiných zemí, kde se prodají.
V rozvojových zemích second hand obchody dokonce narušují místní oděvní
průmysl, jež nemůže second hand oděvům konkurovat.
Další možností je recyklace oděvů a následné použití vláken
(izolační materiál, příměs lepenek, výroba zátěžových koberců,
čistících hadrů).

Nanotechnologie v textilu

Je na místě zmínit se o tom, jaká je budoucnost oděvního průmyslu.
Svoji roli zde budou hrát nejen ekologičtější technologie, ale i chování
spotřebitelů a legislativní opatření. Jednou z možností oděvního
průmyslu je využití bezstehových pletacích strojů kombinovaných s CAD
(Computer Aided Design Technology). Výhodou tohoto postupu je optimalizace
použití materiálu.

Další možností je výzkum v oblasti nanotechnologií, směřující
k inovacím tzv. inteligentních funkcí textilu. Český výzkumný tým
z Fakulty netkaných textilií Technické univerzity v Liberci jako první na
světě vyvinul funkční prototyp stroje použitelného pro průmyslovou
výrobu nanovlákenových textilií.

Pravidla, kterými se může řídit každý
z nás:

  1. Prát oděvy na nižší teplotu a naplnit celý buben pračky.
  2. Sušit prádlo volně na vzduchu; pověsit je tak, aby se žehlily opravdu
    jen nutné kusy.
  3. Raději investovat do kvalitního oblečení, které něco vydrží.
  4. Vyzkoušet oblečení z materiálů vypěstovaných v ekologickém
    zemědělství, poohlédnout se po Fair Trade oděvech.
  5. Na běžné nošení upřednostnit přírodní materiály – jsou
    z obnovitelných zdrojů.
  6. Zajít do second hand obchodů, i tam se dají nalézt pěkné a
    originální kousky.
  7. Nevzdat se kalhot jen proto, že nemají nohavice dle poslední módy.
    Šicí stroj vaše dilema může vyřešit.
  8. Nevyhazovat oblečení do popelnice – může se hodit lidem v nouzi.
    Využijte také sběrná místa, některé materiály se dají recyklovat.
  9. Chtějte vědět, za co platíte. Požadujte informace o materiálech a
    původu.
  10. Co nemáte vy, má vaše kamarádka. Půjčujte si, vyměňujte…
    Posílejte to dál.
Studie I šaty dělaj klima: Hralová,
E., Neméthyová, L., Parkánová, L., Semeráková, B., Solisová, V.: Víš,
co nosíš? Studie o environmentálních aspektech odívání, British Council,
Praha 2009.

Mohlo by vás zajímat: