(Re)cycle fashion… Pošli to dál!

20. října 2009 – Kateřina Krpatová, prezidentka oikos Praha
Akce - Zpravodajství

Oděvy plní současně několik funkcí – na jedné straně estetickou, na druhé straně ochrannou a hygienickou funkci. Při pohledu na pojem odívání z poněkud obecnějšího hlediska lze konstatovat, že je propojeno s mnoha dalšími činnostmi. Poté hovoříme o tzv. Life Cycle Assessment, tedy o životním cyklu výrobku (dále LCA). Jedná se o analýzu, která je založena na mezinárodně uznávané dánské metodologii EDIP (Environmental Design of Industrial Product)

Tato metodologie pro interpretaci výsledků zohledňuje tři klíčové ukazatele: míru změny klimatu měřenou na ekvivalent tisíce tun CO2, objem vyprodukovaného odpadu vyjádřený v tisících tunách a agregovaný environmentální indikátor (kombinující ztenčování ozónové vrstvy, acidifikaci prostředí, eutrofizaci a vznik fotochemického ozónu). V praxi metoda LCA umožňuje vybrat produkty, které je možné seřadit do škály podle míry vlivu na životní prostředí.

Stinná stránka levného oblečení

Pokud se zaměříme na sociální pilíř, oděvní sektor v zemích třetího světa představuje až 70 procent exportu. Jedná se především o asijské státy v čele s Čínou. Některé země jsou na vývozu textilu dokonce závislé (Bangladéš, Kambodža). Tento stav je daný především levnou pracovní silou, slabou vynutitelností pracovního práva, nedodržováním či neexistencí legislativních požadavků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

V oblasti sociálních dopadů se jedná o dětskou práci, minimální mzdu pod hranicí životního minima, nejisté krátkodobé pracovní smlouvy nebo například nedostatek ochranných pracovních prostředků.

Spotřebitele tvoří vyspělé státy, kde dochází k nárůstu spotřeby díky snížení cen. Lidé chtějí být oblečeni podle posledních módních trendů, vyhledávají oblečení na speciální příležitosti Mnohdy se jedná o zvyk pravidelného nakupování oblečení či chtějí nahradit obnošený kus novým.

Od výroby po recyklaci

Životní cyklus výrobku zahrnuje jednotlivé fáze výroby – od získávání surovin na výrobu vláken, přes výrobu vláken a tkaní látek, úpravu látek (barvení, potisk, sušení), šití a konečnou úpravu oděvů (čištění, žehlení, balení), prodej koncovému zákazníkovi, nošení a údržbu oděvů (praní, sušení, žehlení), až po další využití (second-hand, charita, recyklace vláken) či odstranění (skládkování, spalování).

Snížit dopad výrobku na stav životního prostředí lze provést buď ve výrobě, údržbě či využití/odstranění. Zejména v oblasti environmentálních dopadů je významným faktorem spotřeba energie (výroba primárních surovin pro výrobu látek, údržba), toxicita používaných chemických látek při produkci surovin, množství vypouštěných odpadních vod a množství tuhých odpadů.

Biobavlna z PET lahví

Stěžejní etapou v LCA zůstává na prvním místě volba použitého materiálu – buď z obnovitelných zdrojů (bavlna, vlna, hedvábí, len, konopí, bambus, sója), nebo z ropných derivátů (polyester, nylon). Například produkce polyesteru je přibližně třináctkrát energeticky náročnější než výroba bavlny.
V poslední době lze spatřit pokrok ve výzkumu použitelnosti dalších přírodních vláken (biobavlna, biokonopí, len, juta) a syntetické materiály, které jsou vyráběny z odpadních látek (sójová vlákna, vlákna z recyklovaných PET lahví).

Některé plodiny jsou geograficky vhodné pro oblasti s výskytem eroze půd. Například bambus se sklízí sečením, nikoliv vytrháváním s kořeny, tudíž prospívá bonitě půd a působí jako účinná prevence proti erozi.

Second handy narušují trh

Jako koncový zákazník máte možnost ovlivnit především fázi údržby oděvů, tzn. jejich praní, sušení, žehlení. Klíčové je zaměřit se na spotřebu energie (teplota, na kterou perete, způsob sušení, kvantitu žehlení) a spotřebu chemických látek (biologická rozložitelnost pracího prostředku a obsah fosfátů, které způsobují eutrofizaci vod).

Poslední částí LCA je další využívání oděvů či jejich odstranění. Zde je velký potenciál v delším využívání, zejména půjčování společenských šatů, půjčování oděvů mezi kamarádkami v každodenním životě, darování, úpravy či přetvoření oděvu.
Second hand obchody jsou specifické tím, že sice dochází k odložení oděvů, ale nevýhodou je fakt, že tyto oděvy často nezůstávají v místě výběru, nýbrž jsou odváženy do jiných zemí, kde se prodají. V rozvojových zemích second hand obchody dokonce narušují místní oděvní průmysl, jež nemůže second hand oděvům konkurovat.
Další možností je recyklace oděvů a následné použití vláken (izolační materiál, příměs lepenek, výroba zátěžových koberců, čistících hadrů).

Nanotechnologie v textilu

Je na místě zmínit se o tom, jaká je budoucnost oděvního průmyslu. Svoji roli zde budou hrát nejen ekologičtější technologie, ale i chování spotřebitelů a legislativní opatření. Jednou z možností oděvního průmyslu je využití bezstehových pletacích strojů kombinovaných s CAD (Computer Aided Design Technology). Výhodou tohoto postupu je optimalizace použití materiálu.

Další možností je výzkum v oblasti nanotechnologií, směřující k inovacím tzv. inteligentních funkcí textilu. Český výzkumný tým z Fakulty netkaných textilií Technické univerzity v Liberci jako první na světě vyvinul funkční prototyp stroje použitelného pro průmyslovou výrobu nanovlákenových textilií.