Řecko není jen pláž a moře aneb aktivně strávená dovolená

11. 2. 2008 | | Cestování

V minulém čísle jsme objevovali krásy Malty, dnes se přesuneme zhruba o 700 kilometrů na východ a vydáme se poznat zemi, která je každoročně cílem mnoha českých turistů – Řecko.

V minulém čísle jsme objevovali krásy Malty, dnes se přesuneme zhruba o 700 kilometrů na východ a vydáme se poznat zemi, která je každoročně cílem mnoha českých turistů – Řecko.

Zde se dá totiž strávit dovolená i jinak než obvyklým sluněním a užíváním si vodních radovánek. Aktivně strávený pobyt zde vám umožňuje poznat mnohá více či méně známá místa. Kromě trávení dní v přímořských letoviscích se tedy můžete zaměřit i na unikátní kulturní památky nebo přírodní bohatství, ideální je ale tyto dvě přednosti zkombinovat a udělat si tak z dovolené nezapomenutelný zážitek.

Řecko má hned několik výhod

Velice zajímavými místy pro návštěvníky ze zahraničí jsou zajisté řecké ostrovy, hlavní město Athény a také širší okolí olympské riviéry (například pohoří Olymp nebo kláštery Meteora). Do těchto oblastí míří také většina (nejen) českých turistů. Na ostrovy lze pohlížet také jako na místa, kde se dá relativně snadno sehnat sezónní zaměstnání.

V Řecku se příliš nekrade, obvyklá jsou i odemčená auta s klíčky v zapalování. V dopravních prostředcích a tam, kde jsou turisté, se ale mohou objevit nenechavci, proto doporučuji si osobní věci pozorně hlídat.

Ubytování je velice různorodé, od luxusních hotelů přes apartmány, penziony až po kempy. Rozhodně se vyplatí porovnávat a brát v úvahu názory lidí, kteří již mají s ubytováním v daném místě zkušenosti.

Do Řecka lze jet takřka v jakémkoli ročním období, výběr záleží na tom, co se od cesty očekává. Léto je dobré pro dovolenou na pláži, ale i pro vysokohorskou turistiku. Na horách je totiž v letních měsících relativně přijatelná teplota a sníh a led, který by mohl komplikovat výstup, se drží jen v těch opravdu nejvyšších polohách. V tuto dobu se i snadněji hledá práce. Jaro nebo podzim jsou naopak vhodné pro poznávání památek nebo i pobyt u moře. Teplota již není tak nesnesitelná jako v létě, ale je dostatečná na to, aby se dalo v moři ještě koupat. Místní i turisté často vyhledávají hlavní sezónu, a proto je v jarních a podzimních měsících v letoviscích také větší klid a nižší ceny.

Hlavní město nabízí spoustu zajímavého

Můj osobní názor na hlavní město Řecka je dosti rozporuplný, přesto se Athénám zajisté nedá upírat jejich tisíciletá bohatá historie. Řecko jako takové mělo zajisté velký vliv na vývoj celé evropské kultury a historické centrum města to dobře dokázuje. Dominanta Athén Akropolis a její hlavní chrám Panthenon z pátého století před naším letopočtem nechybí snad na žádné pohlednici nebo při jakékoli prezentaci Řecka v zahraničí. Přístup na Akropolis vede přes velké mramorové schodiště s branou. Kromě Panthenonu je zde i chrám Erechteion a archeologické muzeum. V unikátních sbírkách muzea nebo jako součásti chrámů se na Akropoli nacházejí i pozoruhodné sochy.

Přímo pod athénskou dominantou se nachází nejstarší divadlo na světě. Dionýsovo divadlo, pocházející ze šestého století před naším letopočtem, je pojmenováno po řeckém bohu vína a veselí. Podoba objektu, obzvláště jeho hlediště, byla několikrát upravována. S několika změnami se ale dnešní vzhled zachoval z doby před dvěma tisíci lety. K Akropoli a divadlu se přidává i Agora. Ta je místem, kam se ve starověku soustředil veškerý politický a společenský život města. Agora byla nejen centrem obchodu a služeb (Agora znamená v překladu tržiště), ale byly zde i soudy, úřady a chrámy. Scházeli se zde i řečníci a politici.

Athény a olympijské hry

Ve spojení s Athénami nejde nezmínit olympijské hry. Ty první novodobé se tu konaly v létě v roce 1896 a o sto osm let později, tedy v roce 2004 Athény hostily také v pořadí dvacátou osmou olympiádu.V souvislosti s posledními hrami se do města, ale i do celého Řecka (hry nebyly čistě jen záležitostí Athén) hodně investovalo, což přineslo převážně pozitiva, ale samozřejmě i některá negativa.

Mezi přínosy her by se daly zařadit například změny v infrastruktuře. Nová tramvajová trať (jediná v Athénách) spojující centrum s přímořskou čtvrtí pořádně zamotala hlavu řidičům, kteří na tramvaje nebyli zvyklí. Metro, jehož síť stále nedostatečně pokrývá potřeby města, dostalo nové stanice a v Soluni zavedli alespoň v centru jízdní řády pro autobusy městské hromadné dopravy. Veřejná doprava v Řecku byla zkrátka před rokem 2004 v některých ohledech na špatné úrovni, a tak olympijské hry poskytly vítanou příležitost k nápravě. Řekové se dokonce začali učit věci, které jsou v mnoha státech Evropy samozřejmostí – třídění odpadu. V souvislosti s hrami se totiž dostaly do povědomí kontejnery na tříděný odpad, které byly do té doby pro obyvatele města spíše velkou neznámou.

Hlavní město Řecka se přesto potýká, stejně jako většina měst, i s problémy.Velice špatný dojem na mě zanechává současná zástavba, protože město připomíná zjednodušeně řečeno „betonové bludiště“. Domy nalepené jeden na druhém, málo zeleně, nepořádek v ulicích, znečištěné ovzduší a kolabující doprava, to jsou jen jedny z mála faktorů, které rozhodně nepotěší oko turisty a značně přispívají k tomu, že se město v létě mění v nesnesitelnou výheň. Možná je to tím, že nejsem zvyklý na jihoevropské podmínky, ale ve velkoměstě „athénského typu“ by podle mě rodilý středoevropan žil šťastně jen velice těžko.

Kláštery mají přísná pravidla

Meteora, zapsaná na seznam památek UNESCO, je opravdu úchvatné místo a každý, kdo do Řecka zavítá, by neměl vynechat jejich návštěvu. První nezapomenutelné chvíle vám přinese již samotná jízda k tomuto komplexu 24 klášterů z jedenáctého až čtrnáctého století (dnes je jich obývaných pouze 6) vystavěnému na skalách, tyčících se nad městem Kalambaka ve středním Řecku. Z něj vede ke klášterům úzká cesta, na které mají problém vyhnout se v zatáčce dvě auta.
Sám jsem měl možnost vyzkoušet si řízení na Meteora a musím říci, že čím výše jste, tím větší zážitek z jízdy máte. Když se k tomu ještě přidá autobus s turisty v protisměru, tak to stojí opravdu za to. Pokud není člověk otrlý a pojede autobusem (nejlépe dvoupatrovým) nedoporučuje se sednout si dopředu ani k oknu. V zatáčkách se totiž místy ztrácí z očí silnice a cestující pod sebou vidí jen nekonečnou propast.

Po příjezdu nahoru si lze vybrat klášter, který navštívíte. Je důležité dávat si pozor na oblečení. Muži musí mít dlouhé kalhoty a nesmí mít trička s krátkými rukávy. Ženy navíc nesmí mít ani krátké ani dlouhé kalhoty, dokonce ani trička s krátkými rukávy. Řešením jsou pro ně kusy lehké látky, jimiž se dají zahalit ramena a dá se z nich „vyrobit“ i provizorní dlouhá sukně. Tyto látky jsou k zapůjčení zdarma u vchodů do klášterů.

Pokud jsou splněny všechny „podmínky pro vstup“ a je zaplaceno vstupné, které se pohybuje okolo dvou euro, lze se konečně projít po klášteře. Uvnitř jsou však místa, kde se nesmí vůbec fotit, je tedy záhodno sledovat zákazové značky.

Hlavní klášter skýtá kromě kaplí a modlitebních míst i kostnici, mnišskou zahradu, původní kuchyni, jídelnu nebo vinné sklepy. K vidění je i prvotní způsob přístupu ke skalním klášterům. Jsou jím provazové sítě, které jsou zavěšeny na kladkách. Mniši se původně museli nechat na skálu do kláštera vytáhnout ostatními mnichy, stejně fungovalo i zásobování. Dnes jsou do skal vytesána schodiště a někde i krátké tunely, a tak mají návštěvníci přístup mnohem jednodušší. Odměnou za výstup jim tak může být jedinečný pohled na ostatní kláštery na skalách nebo na město Kalambaka, nacházející se hluboko pod nimi.

Náročný výstup na Olymp

Olymp je mnohdy označován jako „hora bohů“. Traduje se že tu řečtí bohové opravdu sídlí, ale označení hora je mylné. Olymp je totiž pohoří, které se sestává z více vrcholů, z nichž nejvyšší je Mytikas v nadmořské výšce 2919 metrů. Majestátnost Olympu umocňuje také fakt, že se tyčí takřka přímo nad úrovní hladiny moře, a tak je jeho výška zcela nezkreslená.

Samotného mě překvapilo, že na Mytikas nebo na vrcholky jen o několik metrů nižší se dá dostat i bez jakéhokoli horolezeckého vybavení. V budoucnu se na horu doufám ještě podívám. Musím ale upozornit, že i výstup nevyžadující horolezecký um a vybavení je náročný a mnoho lidí na Olympu zahynulo jen proto, že přecenili svoje síly. Dalším zrádným faktorem je i počasí. Jako všude na horách je i zde počasí značně proměnlivé. Důkazem toho je, že na Mytikasu se drží sníh i v letních měsících, když teplota u hladiny moře přesahuje 30˚C.

Pro samotný výstup je klíčová obec Litochoro, odkud vede silnice až do místa zvaného Prionia (1100m.n.m.). To je i místo kde jsem zatím byl na Olympu nejvýše, a mohu jen potvrdit, že už tady je teplotní rozdíl patrný. Nádherná je zde příroda (například horská jezírka), a i proto je oblast Olympu národním parkem. Výstup se dá údajně zvládnout za dvanáct hodin, ale mnohem bezpečnější je rozložit si ho do dvou dní. Z Prionie lze pokračovat do výšky dvou tisíc metrů, kde se nachází chata Refuge „A“, v níž se dá přespat. Přenocovat můžete i ve spacáku pod „širákem“ a pokořit Mytikas nebo jiné vrcholky až druhý den. Je životně důležité rozvrhnout si síly tak, aby nějaké zbyly i na sestup, a při sebemenších pochybnostech o počasí nebo o fyzické kondici raději zvolit okamžitý sestup a uplatnit náhradní program, kterým může být třeba návštěva historického naleziště Dion, nacházejícího se na úpatí pohoří Olymp. O rozšíření počtu Čechů, kteří již na Olympu zemřeli, by tu totiž nikdo nestál ani v nejmenším.

Dalšími turisticky atraktivními místy dobře dostupnými z olympské riviéry jsou hrad Platamonas, soutěska Tembi s poutním místem Agia Paraskevi, případně druhé největší město Řecka – Soluň.

O práci v sezóně není nouze

Od května 2006 Řecko již neaplikuje přechodná opatření vůči občanům nových členských států Evropské unie. To znamená, že k výkonu práce v Řecku není třeba vyřizovat pracovní povolení (více na http://www.mpsv.cz).

Především bych chtěl zdůraznit, že velice záleží na volbě zaměstnavatele. Zkušenosti s agenturami i zkušenosti s hledáním práce „na vlastní pěst“ se dost liší. Pokud dobře vyberete a budete mít štěstí, strávíte příjemné léto v Řecku a vyděláte si i slušné peníze. Pokud ale výběru zaměstnavatele nevěnujete mnoho energie nebo budete mít smůlu a narazíte na špatného zaměstnavatele, může se snadno stát, že budete mít z prázdnin doslova peklo. Někteří nespokojení sezónní pracovníci z ČR hovoří až o šestnáctihodinových směnách a nesmírně těžké práci.

Studenti se mohou uplatnit nejčastěji jako recepční nebo pomocná síla v ubytovacích zařízeních, obsluha nebo pomocná síla v kuchyni v restauracích, barmani či průvodci cestovních kanceláří v turisticky navštěvovaných měsících. Sezónní pracovní poměr trvá běžně tři až čtyři měsíce. Výdělek se liší dle druhu práce a místa výkonu, ale obecně se dá říci, že se pohybuje od 600 do 1000 euro plus peníze na ubytování a stravu. Mnohdy záleží i na praxi uchazeče, ale spíše se klade důraz na pracovní nasazení.

Díky práci se tak lze dostat nejen do pevninských letovisek, ale i na ostrovy, kde je v sezóně opravdu dost pracovních příležitostí. Pokud budete chtít v tomto období pracovat, počítejte ale s tím, že se nejspíše nezastavíte a na další aktivity vám mnoho času nezbude. Opět však záleží na tom, na jakého zaměstnavatele narazíte. U některých je pracovní doba obdobná jako v ČR, a tak se můžete vydat třeba i za památkami. Hlavně v oblasti gastronomie a hotelových služeb je však obvyklá pracovní doba většinou osm až deset hodin denně, šest až sedm dní v týdnu.

Mezi velké výhody, kromě zdokonalení anglického jazyka, patří také to, že zaměstnavatel hradí stravu a ubytování. Znamená to, že můžete ušetřit většinu ze mzdy a ušetřené peníze věnovat třeba na cestování po Řecku. Byla by totiž škoda nepoznat nic z historických nebo přírodních krás země, která toho má tolik co nabídnout.

Mohlo by vás zajímat: