Sedláčkův pohled na ekonomii přes filosofii a historii

28. ledna 2010 – Tereza Holanová
Ekonomie a politika - Recenze a tipy - Říjen 2009

Pokud bych měla knihu označit jednoduchým přívlastkem, napadá mne „slovník filosofické ekonomie“. Samozřejmě, předpokládá povědomí o průkopnících ekonomické vědy a základní znalosti makro i mikroekonomie, s klasickou učebnicí vysokých škol však příliš společného nemá. V první řadě nepoučuje, ale klade otázky. Vyvrací vedené teorie, vybízí k pokoře, nabádá čtenáře, aby se na ekonomickou realitu nedívali očima matematika, ale básníka. Namísto definic a grafů naznačuje cestičku, jak lze celý systém pochopit a nezbortit. Kromě vlastních poznatků pracuje autor s díly jednotlivých historických epoch, obrací se k významným filosofům, snaží se v jejich myšlenkách najít ekonomický úhel uvažování a zároveň paralely se současností. Pro snazší porozumění celou knihu hojně prokládá úryvky citovaných děl. Začínáme u bájných Sumerů, hebrejských Židů, posouváme se do antiky, přes křesťanství, Jana Ámose Komenského, racionalistického Descartese až k Adamu Smithovi.

Sedláček vysvětluje specifika jednotlivých systémů, pro zachování neustálé konfrontace využívá princip redundance, kdy odkazuje k již nastoleným otázkám. Jak napovídá název, hlavním tématem filosoficky-historického exkurzu je tázání se, zda se dobro vyplácí. Smí se člověk na případnou utilitu ohlížet, má právo kráčet pouze za ní, upřednostňovat blaho celku nebo se k výsledku stavět lhostejně, ať je jakýkoliv? Otázkám týkajícím se motivů a morálky se Sedláček věnuje poměrně obšírně. Z jakého důvodu člověk nahradil otázku Proč otázkou Jak, autor vysvětlit nedokáže, nezodpovězených zůstává i řada dalších témat. Je snaha vymýtit zlo tou nejlepší, nebo se vyplatí „zapřáhnout čerta do pluhu“ a pak sklízet pozitivní „vedlejší produkt“ tohoto zla? A nebo raději nechat zlo volně bujet, protože pak bude jeho přínos maximální? Protože „i ten nejhorší z celého zástupu pomáhá ekonomickému vzestupu“, tvrdí Mandeville ve své bajce.

V závěrečné kapitole Sedláček přivádí čtenáře do současné hospodářské reality a otevírá otázku, zda i krize coby zlo může přinést užitek. Vedle toho se zamýšlí nad ekonomií jako vědou a nad jejím vztahem k ostatním oborům. Sedláček se snaží poukázat na nepřesnost striktních modelů, bojuje proti snaze „napasovat“ dynamickou společnost do několika vzorců a grafů. „Dokonalé exaktní vzorce jako by platily všude, jsou božsky nezávislé na času, prostoru, našich emocích,“ píše autor. Má-li kniha nějaké nedostatky, tak snad ten, že Sedláček z hlavní osy bádání příliš často odskakuje k jiným morálně-ekonomickým otázkám. Ty však postrádají srovnání a hlubší rozpracování a odvádějí pozornost od základní problematiky.

Kniha se tak stává spíše rozdrobenou, než celistvou, jak zřejmě zamýšlel autor. Také bych od něj jako od ekonoma ocenila více vlastních názorů, postřehů a faktických příkladů ze současnosti. Ty, především v první části, silně ustupují myšlenkám historických osobností, které by měly být spíše ilustrací než hlavním tématem. Autor navíc „objevuje“ myšlenky a souvislosti, které formulují jiní ekonomové již desítky let. A přestože Sedláček v knize vychází z poměrně velkého množství pramenů, jména Friedrich Hayek, Ludwig von Mises nebo Murray Rothbard, kteří se spolu s ekonomií zabývají i morálními otázkami, se v seznamu citací objevují velmi zřídka nebo vůbec.