Školní výcvikový kurz si zkrátka nesmíte nechat ujít

6. 3. 2005 | | Sport

Nevím, čím to je, ale až ve čtvrťáku mi došlo, že o něco přicházím. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a já v tu chvíli prohlédl. Proč jsem proboha já, vášnivý vyznavač zimních sportů, dosud neabsolvoval zimní výcvikový kurz? Naštěstí jsem byl osvícen v pravou chvíli, proto jsem neváhal a na jeden z nich se zapsal. Jako čtvrťákovi mi to dalo maličko víc práce, ale nakonec se vše povedlo a já odcházel s potvrzením o zaplacení kurzu Jelenky II.

Nevím, čím to je, ale až ve čtvrťáku mi došlo, že o něco přicházím. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a já v tu chvíli prohlédl. Proč jsem proboha já, vášnivý vyznavač zimních sportů, dosud neabsolvoval zimní výcvikový kurz? Naštěstí jsem byl osvícen v pravou chvíli, proto jsem neváhal a na jeden z nich se zapsal. Jako čtvrťákovi mi to dalo maličko víc práce, ale nakonec se vše povedlo a já odcházel s potvrzením o zaplacení kurzu Jelenky II.

Pečlivým sledováním „velmi kvalitní a obsažné“ webové prezentace CTVS jsem se časem dozvěděl, kdy že se mám dostavit k odjezdu autobusu. Proto jsem se v den D dostavil před školu a ejhle, web nelhal. U hlavního vchodu čekal luxusní zaoceánský parník značky Karosa. Naskákali jsme do něj, dali pět minut navíc opozdilcům, a potom už hurá do Pece. Již po cestě jali se někteří účastníci pomocí alkoholu tmelit kolektiv a já začínal tušit, že kurz bude stát za to.

Svíčková jak od maminky

Zimní výcvikové kurzy

Avšak po příjezdu byli všichni nuceni alespoň krátkodobě vystřízlivět. Čekal nás totiž dvoukilometrový přesun v mrazivém počasí na chatu. Plnou polní naštěstí převezla rolba, takže to nebylo zas tak hrozné. Ubytovali jsme se na pokojích a sešli se na večeři. Výborná domácí svíčková naznačovala, že nám tu bude celý týden chutnat. Během jídla nás zmrazilo celkem drsné kázání vedoucích kurzu, připadal jsem si maličko jako na výletě se základní školou. Naštěstí se ale brzy ukázalo, že to nebude zase tak zlé. I přes lehké zděšení jsme se dali do seznamování. Zpočátku to nebylo úplně ono, ale alkohol udělal své, takže se večer nakonec vydařil.

Další den vše propuklo. Po snídani (propečené domácí rohlíčky definitivně potvrdily kvalitu kuchyně) jsme se poprvé vypravili na sjezdovky. V krátkosti jsme se seznámili s areálem a dostali za úkol vytvořit si skupinky alespoň po třech lidech. Tím však seznam úkolů prakticky končil. Ve skupinkách jsme se mohli rozutéct po areálu a lyžovat si, jak se nám zachtělo. Jen jsme se občas museli dostavit na hromadný sraz, abychom se přepočítali a zjistili případné ztráty. Takto pak probíhal téměř celý kurz.

Na běžkách za krávami

Zimní výcvikové kurzy

Kdo měl však zájem, mohl mít výcvikáč mnohem pestřejší. Kromě organizovaného lyžování, během něhož se člověk dozvěděl, co všechno dělá špatně, byly i další alternativy. Každý den si několik zájemců mohlo zkusit, jak se jezdí na kraťoučkých lyžích neboli snowbladech. Den byl také vyhrazen školičce snowboardingu pro začátečníky. Jednomu zpestření se však bylo opravdu těžké vyhnout. Byla jím celodenní túra na běžkách, kterou měli všichni povinně. Nikomu se moc nechtělo, nakonec se ale opravdu vydařila. Obměkčil nás zejména cíl, mléčná farma. Tam jsme se posilnili všemožnými delikatesami, vytvořenými z čerstvě nadojeného mléka místních stračen.

Zimní výcvikové kurzy

Kapitolu samu pro sebe si zaslouží popis cesty zpět z lyžařského střediska na chatu. Lanovkou jsme se vždy vyvezli na nejvyšší kopec areálu. Překvapivě jsme se však pustili dolů druhou stranou, než jsou sjezdovky. Sjezd lesem a pláněmi v prašanu byl vskutku fascinující a ukojil naši touhu po troše adrenalinu. Došlo nám, proč jsou Jelenky jako jediný kurz určeny pouze pro pokročilé lyžaře. Začátečníka by mohl potkat celkem nepříjemný střet se stromem, případně by si mohl užít mrazivou koupel v horské strouze. Jediné, co nám maličko vrtalo hlavou bylo, proč jsme při úvodním kázaní dostali zákaz jezdit mimo sjezdovky. Asi proto, abychom se toho nenabažili už přes den a dostatečně si potom vychutnávali cesty zpět.

Družba místo večerníčku

Zimní výcvikové kurzy

Po návratu do chaty vždy následovala rychlá sprcha a večeře. Zbytek dne už byla na programu jen společenská družba. Ta nabrala některé večery úctyhodných rozměrů. V kombinaci s celodenní sportováním bylo občas opravdu náročné vydržet. Přesto jsem ale čekal, že se bude pařit ještě o něco více a hromadněji. Někteří asi přijeli pouze kvůli sportu, případně zápočtu z tělocviku.

Domů jsme se vraceli naprosto zničeni a vyčerpáni. Hlavy byly plné zážitků, nosy plné od rýmy. Je zajímavé, jak se v uzavřené komunitě rychle šíří nemoci. Některé věci by se daly určitě zlepšit, i tak je ale jisté, že lyžák rozhodně stojí za to.

Mohlo by vás zajímat: