Snažíme se být plnohodnotnou evropskou stranou

23. října 2009 – Tereza Holanová
Ekonomie a politika - Rozhovory - Říjen 2009

Proč jste se rozhodl právě pro studium na VŠE?
Na střední škole mne to táhlo k humanitním oborům, jako jsou historie a sociologie. Nakonec však padlo rozhodnutí jít na Národohospodářskou fakultu VŠE. Hlavním důvodem, proč jsem se takto rozhodl, byla asi možnost uplatnění.

Kdybyste se měl rozhodovat dnes, šel byste na ekonomku znovu?
Ano. Jako každý se někdy v koutku duše zasním o nějakém romantickém oboru, přesto jsem i nadále zůstal realistou.

Kdy jste naposledy VŠE navštívil?
Občas se na svou alma mater vracím, dodnes tam přednáší pár mých bývalých kolegů. Sám jsem na VŠE před lety pár semestrů také externě učil.

Jak vzpomínáte na vaše studium?
Studium mi vyhovovalo, pobíral jsem prospěchové stipendium, i když jsem neměl samé výborné a některé zkoušky jsem si musel zopakovat. Pokud jde o osobní vzpomínky, jako Pražák jsem sice nebydlel na kolejích, ale mám z nich také pár zážitků, detaily raději vynechám.

Bylo i za vás zvykem si při škole přivydělávat?
Brigády ke studentským letům samozřejmě patřily. Pracoval jsem například ve smíchovském pivovaře, což mělo své kouzlo.

Studentský život se zachoval, systém výuky však ne.
Ano, mnohé se změnilo. Největším rozdílem je otevření se světu, možnost stáží, přístup k informacím, větší důraz na jazykové vybavení. Naopak, co se příliš nemění, je práce vysokoškolských pedagogů. Stále je to profese ne příliš placená. Být asistent nebo interní doktorand chce opravdu hodně nadšení.

Pokud vynechám ruštinu, jaké cizí jazyky jste se naučil?
V rámci vědecké aspirantury byly dva jazyky minimum a já se učil němčinu. Trochu angličtiny a španělštiny jsem si osvojil až později a opravdu jen trochu.

Našel jste po absolutoriu zaměstnání v oboru?
V období 1984 až 1990 jsem pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu prognózování a v letech 1990 až 1992 v Ústavu hospodářské politiky. Zde jsem uplatnil svoji profesi, ale zároveň šlo o přesahy do zmiňovaných humanitních disciplín. Což vlastně uplatňuji i v politice.

Do Komunistické strany jste vstoupil až v roce 1989, v 28 letech. Proč takto pozdě?
Během studia jsem dostal nabídku na vstup, tehdy jsem ale odmítl. Upřímně řečeno jsem se vymluvil, vadila mi formálnost a neupřímnost lidí, kteří za komunisty mluvili. Diskutovat s nimi o problémech socialismu prakticky nešlo. V Ústavu prognózování jsem dostal nabídku znovu, tam byly podmínky zajímavější. Navíc v té době přišla i k nám takzvaná Perestrojka a byla šance, že se stojaté vody pohnou.

Došlo již v roce 1989 k nějakým změnám ve straně?
Doba byla stále ještě divná. Když jsem chtěl na jaře 1989 na stranické schůzi projednat dokument Několik vět jako zajímavý, nastal z toho ještě poprask. Do roka pak vznikla KSČM.

Jak moc se cítíte být komunistou?
Být politicky aktivní a být straník nemusí být totéž. Dodnes nejsem fanatický straník a partokratické rituály zrovna nemusím. Politické strany tu však prostě jsou a věřím, že strana alternativní levice má smysl. To, do jaké míry tento úkol naplňuje KSČM, je další věc. Jako místo předseda působím již deset let, něco se mi povedlo, něco mne zklamalo.

V minulém semestru jsme zveřejnili rozhovor se senátorem Jaroslavem Štětinou. Jak hodnotíte jeho snahu o rozpuštění KSČM?
Jistě, i on má právo na názor, ale příslušná senátní komise mi přijde nadbytečná, neboť jsou její výstupy značně účelové a irelevantní. Jakýkoliv soud můžeme vzít jen těžko vážně. Demokratičnost KSČM je dána její registrací, programem i vnitřními směrnicemi. Za to, co má KSČM v programu nyní, se dříve šikanovalo. Připouštím, že někteří spolustraníci by si to mohli častěji připomínat.

Mnoho lidí odsuzuje KSČM za neschopnost vyrovnat se s minulostí. Jak se k této otázce stavíte vy?
Vyrovnávání s minulostí je trvalý úkol, v rovině politické i morální a nedá se odbýt jedním gestem. Pokud jsou některé názorové posuny činěny z kariéristických důvodů, nebudí důvěru. Myslím, že bychom měli více udělat při odhalování zákulisí zneužívání moci minulým režimem.

Zhlédl jste v už diskutovaný dokument Klíček?
Přiznám se, že jsem ho zatím neviděl. Proti dokumentům tohoto typu nic nemám, jsem pro kritické zobrazování moderní historie. Problémem ale může být, že každý dokument vypovídá o zájmu a úhlu pohledu autora.

Můžete charakterizovat členskou základnu vaší strany?
Máme asi osmdesát procent členů po KSČ, dvacet procent je nových a jejich podíl stále roste. Přesná čísla ohledně příchozích členů nemám zrovna k dispozici. Přicházejí zájemci všech generací, přibližně od osmnácti do šedesáti let. Starší lidé už spíše ne, protože v osmdesáti letech si to člověk jen těžko rozmyslí.

Spousta lidí má dodnes o ústavnosti KSČM pochybnosti, třeba zmíněný senátor Štětina.
Chápu, že někteří vnímají i dnešní KSČM rozporně, to je ale prostě složitý generační poznávací a psychologický proces. Také jsem si před lety myslel, že některé věci půjdou rychleji, ale praxe mi odhalila, jak složité to je. Záblesky snah o renesanci stalinismu jsou zcela okrajové, i když i ty mne mrzí.

Zastáváte názor, že je KSČM připravena stát se vládní stranou?
Pochopení vlastní minulosti už není hlavní bariérou k tomu, abychom byli podrobeni určité vládní odpovědnosti. Otázka oranžovo-rudé koaliční vlády ale není, myslím, aktuální.

S jakými tématy jdou komunisté do parlamentních voleb, které se uskuteční pravděpodobně v červnu 2010?
Stejně jako pro jiné strany, i pro nás bude klíčové vypořádat se s dopady hospodářské krize na Českou republiku. Jako levicový subjekt se logicky soustředíme na obranu sociálního státu a rozložení nákladů adaptace naší ekonomiky tak, aby nedopadaly na nízko a středně příjmové skupiny obyvatel. V tom jsme jistě blíže našim sousedům na levici, ČSSD.

V čem se od Sociální demokracie lišíte?
Například v míře opatření. ČSSD se orientuje spíše na takzvaného mediánového voliče a otevírá se více politické pravici. Jsme samozřejmě konkurenti, pokud jde o levicového voliče, a tak je vzájemné vymezování pochopitelné. Mezi oběma levicovými subjekty však nedochází k agresi, neřku-li k reminiscencím někdejších útoků stalinistů na sociální demokraty před druhou světovou válkou v rámci kritiky takzvaného sociálfašismu.

Vazby k východu jsou u KSČM patrné. Ke které ze západních zemí má nejblíže?
Pokud máte dojem, že je KSČM stále stranou, která se orientuje především na východ, tak bych tomu oponoval. Možná tak mohou působit nostalgie a osobní historické vazby starších členů, ale realita už je jiná. Jednak je východně od nás kapitalismus tvrdší než v Česku, jednak se snažíme i v zahraničí politice realizovat politiku všech azimutů.

Jak byste v tom případě ohodnotil vaše dnešní vztahy s Ruskem?
S Ruskem nemáme exkluzivní, ale normální vztahy. Ruští komunisté už nemají vůči ostatním komunistickým stranámžádné výsadní postavení. Snažíme se být evropskou politickou silou pracující ve strukturách Unie, jsme členem pozorovatelem Euroepan Left Party.

Můžete jmenovat další evropské strany, k nimž máte blízko?
Dobré vztahy máme například s postkomunistickým uskupením Die Linke v Německu.

Pokud se vrátím k Rusku, vnímáte energetickou závislost na této zemi jako hrozbu?
Slovo hrozba je trochu vojenská terminologie. Závislost existuje a s ní se vždy rodí nějaká rizika. Ta se však dají minimalizovat. Zatím to vypadá tak, že u nás Rusko v dané oblasti působit bude.

Který z plánovaných plynovodů podporujete více, Nabucco nebo South Stream?
Nabucco je unijní projekt a asi ho potřebujeme. V souvislosti s ním se však vyskytuje řada problémů, co se týče trasy nebo dodavatelů. Myslím si, že alternativu potřebujeme. Dohoda obou stran by asi byla lepší, v daném případě se ale musíme smířit s konkurencí.

Jak byste ohodnotil změny, kterými prošel Západ od pádu železné opony?
Sovětský blok na něj do té doby působi jako zpětná vazba, která posilovala politiku welfare state, což se teď neděje, takže je tradiční sociální blahobyt v krizi efektivnosti. Dále si myslím, že právě prožíváme krizi takzvaného washingtonského konsensu, který stavěl na neoliberálních dogmatech. Nacházíme se ve fázi ranné globality, která je velmi nezralá a plná turbulencí, zjevně se bude ještě dynamicky proměňovat. Svět se také změnil, pokud jde o ekologická ohrožení, vymezování světových kultur vůči sobě a riziko terorismu.

Vítáte skutečnost, že postupně oslabuje dlouhodobý celosvětový vliv USA a zemí západní Evropy?
Multipolarita je v této situaci podle mne logická. Spojené státy zjevně svoji hegemonii nezvládají. Toto století symbolizuje nástup Asie, která se stane jedním z významných center, stejně jako Evropská unie. Vojensko-strategická váha USA či Ruska ale bude nadále působit. Ostatně cítíme to i nyní ve střední postjaltské Evropě.

Jakým způsobem navrhujete snížit hrozící rozpočtový deficit ve výši 230miliard?
Řešení bude trvat několik let a škrty výdajů nebudou snadné. Chcete-li ušetřit provozní výdaje veřejné správy, musíte si uvědomit, že snížení nominálních platů ve veřejné sféře, pokud nechcete jít pod zákonné tarifní platy, znamená propouštění. A jak pak udržet v chodu policii, školy nebo zdravotnictví. Valorizace důchodů musí zohlednit nejen inflaci, ale i vliv zdravotních poplatků nebo růst nákladů na bydlení. Jistě se bude debatovat o porodném, rodičovském, nemocenské a podobně.

Jaké škrty odmítáte, jste prozradil.Kde byste tedy šetřil?
Velké peníze unikají třeba přes výběrová řízení, různé armádní zakázky a předražené vládní stavby. Otevřít je také třeba daňovou filosofii. Daňovým dumpingem jsme se dostali někam, kde jsme být nechtěli. Prostá daňová kvóta je pod průměrem vyspělého světa. Pociťujeme tedy potřebu větší progrese u přímých daní, maximálně zvýšení nepřímé zdanění „neřestí“ a ekologické daně.

Jakým způsobem pociťuje recesi obyčejný občan Česka?
Především rostou obavy mezi lidmi. Mají strach z nejistoty zaměstnání i z ohrožení hodnoty životních úspor. Každá krize znamená sice šanci, ale otázkou je, abychom se nemuseli učit moc bolestivě.

Souhlasíte s optimismem států, které oznamují, že se jejich ekonomiky odrazily ode dna a nyní bude pouze lépe?
Pokud některé země poslední měsíce hlásí postupná ozdravení trhu, tak je třeba být opatrný. Jednak je tu časové zpoždění, jednak může skutečně přijít druhá vlna krize, některé bubliny finančních produktů dosud nesplaskly.

Můžete okomentovat situaci v České republice?
Poslední odhad ČNB na oživení o sedm desetin procenta HDP považuji za hodně optimistický, myslím že dojde jen ke zpomalení poklesu. Navíc přijdou problémy se strukturální adaptací, protože rentabilita v našich „terms of trade“ s klíčovými odbytišti se prostě změní.

Jak by se podle vašeho názoru měl v následujících letech chovat globální trh, aby se zabránilo opakování krize a tvorbě dalších bublin? Svět řeší novou finanční architekturu, mění se postavení amerického dolaru a eura. Také bude nutné se vypořádat s protekcionis­tickými reakcemi. Výzvou je však nová nadnárodní kvalita regulace.