Spaní na medu: Manželé odešli z korporátu plnit si sen do Orlických hor

14. 12. 2021 | | Rozhovory Lenka a Tomáš Spaní na medu

Spaní na medu je originální koncept, kde hosté bydlí uprostřed přírody a stanou se součástí harmonie, jak už název napovídá, se včelami. Manželé Lenka a Tomáš Dočekalovi, kteří nám odpovídali na otázky o svém nápadu i podnikání, si konceptem Na medu plní svůj sen. Oba dva vystudovali Vysokou školu ekonomickou.

Lenka Dočekalová pracovala na vysokých pozicích v telekomunikacích, v automobilovém průmyslu (například u BMW) a v neposlední řadě u leteckých společností (Air France, KLM). Lenka se navíc pyšní titulem MBA z Pittsburghu. Tomáš Dočekal pracoval také v telekomunikacích, ale pokračoval do bankovnictví (GE Money Bank) a pojišťovnictví, figuruje také jako business konzultant. Tento rozhovor ale není o jejich kariéře v korporátu, ale o Spaní na medu v Orlickách horách. Můžete si přečíst první část rozhovoru, kde dozvíte se, jak Spaní na medu vznikalo, čím je jedinečné a jak se starají o bezpečnost. V druhé části, která vyjde příští úterý, se dočtete o překonávání počátečních obtíží, o úspěších Spaní na medu, i radách pro začínající podnikatele.

Kdo stojí za myšlenkou Spaní na medu?

Jsme manželé, Lenka a Tomáš, oba dva jsem vystudovali ekonomii a pracovali jsme v různých mezinárodních korporacích na top manažerských pozicích, od bank a pojišťoven, přes telekomunikace po letecký průmysl. Žili jsme zkrátka klasický korporátní život.

Nicméně Tomáše odjakživa táhl život v přírodě, zejména v horách, a tak jsme si pořídili chalupu v těch Orlických. Po několika letech víkendového dojíždění jsme se nakonec odstěhovali z Prahy natrvalo a čím dál tím častěji jsme pracovali z domova a přeorientovali jsme se na práci nezávislých konzultantů. Naše hlavní mise nicméně zůstala stejná, a to najít pro naše klienty vždy takové řešení, které přinese pozitivní zákaznickou zkušenost. A i něco navíc.

Jak vznikal nápad vašeho konceptu?

Je to náš první společný projekt, ve kterém jsme spojili zdánlivě nespojitelné. Celý koncept vznikal postupně, zcela organicky a skloubili jsme v něm vše, co je nám blízké a co máme sami rádi. Ve Spaní na medu se propojuje nejen náš přístup k životu a naše záliby, ale i odborné know-how, které jsme načerpali během svého dosavadního profesního života.

V horách se svými dětmi žijeme už pět let. Tomáš si hned na začátku pořídil včelí úly a postupně začal snít o včelíně. Jeho vůni a energii si pamatoval z dětství od svého dědy, se kterým ve včelíně i spával. Včelín má svou nezaměnitelnou energii, je tam teplo, vzduch voní voskem, medem a propolisem, včelí bzukot nastoluje uklidňující atmosféru, všechno se zpomalí.

Tomáš vždycky říká, že má ve včelíně pocit jako by byl v divadle a na celé představení se díval ze zákulisí. Chtěl tu atmosféru znovu zažít. Byl rozhodnutý, že svůj sen musí zrealizovat a včelín si postavit. A protože Tomáš je velmi houževnatý a vytrvalý, mimochodem vítěz několika vytrvalostních cyklistických závodů, myšlenka včelína začala pomalu dostávat konkrétní rozměry a Tomáš si koupil starý rezavý podvozek, na kterém si chtěl včelín vybudovat vlastníma rukama. Je velmi zručný a práce se dřevem ho hodně baví. Po celou dobu našich paralelních kariér jsme přemýšleli o tom, že by bylo fajn mít jednou nějaký společný projekt. Poté, co začala pandemie a mně ubyly projekty, pracovala jsem tou dobou totiž v leteckém průmyslu, nastal ten správný čas udělat něco spolu.

Jak probíhala výstavba Na medu?

Nejdříve jsme si mysleli, že postavíme spaní jenom našim včelám. Po mnoha diskusích jsme usoudili, že by to byla škoda. Že se včely mohou podělit nejen o bydlení a léčivou sílu, ale i o neskutečný výhled, který tady máme. A tak přišel nápad vybudovat včelí maringotku, ve které budou moci být včely a lidé pohromadě. Vzniklo naše Spaní na medu, unikátní propojení „glampingu“, což je moderní výraz pro luxusní kempování v přírodě a „apiterapie“. Jedná se o alternativní formu medicíny využívající léčebného působení včel na lidský organismus. Celý koncept jsme nejen vymysleli, ale z 90 % jsme ho i vybudovali. Hlavně tedy Tomáš, já jsem jenom pomáhala.

V praxi to probíhalo tak, že se děti ráno připojily k on-line výuce a my jsme vyrazili ven budovat maringotku. Odpoledne přišly i děti pomáhat. Pak přišla zima a sníh. Kvůli sněhu, kterého v Říčkách, kde bydlíme, bývá i na jaře mnohdy až po kolena, trvalo všechno dvakrát déle než obvykle. Tomáš vždy nastudoval všechny technologie a pracovní postupy, nakoupil potřebný materiál, naplánoval, co se bude ten den dělat a pustili jsme se do toho. Projektového manažera zkrátka v sobě nezapře. Včelí sezóna začíná v dubnu a to byl milník, ke kterému ve svém časovém harmonogramu všechno směřoval. Tomáše v jeho myšlence nemohlo nic zastavit, v dubnu bylo Spaní na medu hotové.

Čím se jako Spaní můžete ještě pochlubit?

Již v průběhu dokončovacích prací jsme splnili podmínky společnosti Amazingplaces a naše Spaní na medu se stalo součástí nabídky jejich kouzelných míst v ČR. Unikátní koncept našel velmi brzy své obdivovatele a hned tuto první, letošní sezónu bylo plně vyprodáno. Ze zpětných vazeb, které jsme získali od našich hostů, jsem si znovu uvědomili, o jak unikátní věc se jedná. Lidé mohou dokonale splynout s přírodou na úžasném místě a ještě zdravotně benefitovat z přítomnosti včel. Navíc je mohou pozorovat ve „včelí televizi“, tedy celoskleněném úlu, který Tomáš konstrukčně navrhl a postavil a mohou se tak mnohé dozvědět o životě včelího společenství.

Včelí televize

Myšlenka propojit včely a lidi se stala nejen realitou a spatřila světlo světa v historicky velmi krátké době, ale opravdu splnila beze zbytku náš hlavní cíl – zprostředkovat naprosto unikátní zážitek každému, kdo Spaní na medu navštíví.

Kde jste brali pro svůj koncept inspiraci? 

Myslím, že v tomto projektu se odrazilo přesně to, co je v nás a jací doopravdy jsme. Co máme rádi, jak a kde žijeme, co jsme se naučili, jaký máme vztah k přírodě i k ostatním lidem. Také jsme používali takové běžné zdroje, jakým je například Pinterest.

Existuje podobných koncept někde na světě?

Podobný koncept propojení glampingu a apiterapie jsme nikde nenašli, ani u nás a ani ve světě.

Nádherných glampingových míst je v celém světě opravdu hodně a prokazatelně také existuje léčebný obor apiterapie, ale propojení těchto dvou oblastí je unikátní.

V apiterapii, která využívá včel k léčebním procedurám, existují takzvané apidomky, ve kterých na sebe jejich návštěvníci nechají pozitivně působit včely. Lidé odpočívají zhruba dvě hodiny v takzvaném včelím biopoli, tedy v blízkosti včelích úlů, zpravidla leží nad nimi. Někdy se tomu říká „včelí sauna“. Ale v těchto domcích se většinou nedá přespávat, a nebo jen velmi nepohodlně. Není u nich žádné zázemí, jako například koupelna nebo kuchyňka.

Máte v Na medu i nějakou pozoruhodnost?

Co je velkou zajímavostí, je naše „včelí televize“, jak tomu Tomáš začal říkat, ve které můžete pozorovat život včelího společenství. Tento prosklený úl je unikátně řešen tak, aby odkrýval velkou plochu včelích buněk, až čtvrtinu z celého úlu. Tomáš chtěl umožnit hostům to, aby viděli včely v jejich přirozenosti, tak jak opravdu žijí, co se opravdu v úlu děje. Díky této speciální konstrukci je možné pozorovat všechny činnosti, které včely v úle dělají, celý jejich životní cyklus. Jak matka klade vajíčka, krmení plodu, zavíčkování plodu, líhnutí včel, snůška medu a pylu, včelí tanec. Šlo mu o to, aby se také pozorováním včel hosté dozvěděli nové věci o jejich životě a fungování.

Jak řešíte bezpečnost a oddělení od včel?

Bezpečnost a oddělení včel je řešeno hodně podobně jako v „apidomcích“. Včelí úly jsou zabudovány ve spodní části maringotky, zatímco prostor pro lidi je v té horní, přímo nad včelami. Každý má tedy svůj oddělený prostor, včely i lidé. Naši hosté jsou tedy jen pár centimetrů od včel, v jejich léčivém biopoli a dýchají úlový vzduch, který k nim přirozeně proniká přes sítě umístěné nad úly.

Spaní na medu je situováno tak, aby také pobyt venku byl bezpečný a včely se nedostaly do přímého kontaktu s hosty. Nicméně pobyt u nás není vhodný pro alergiky na včelí bodnutí. Pravděpodobnost, že host u nás dostane včelí bodnutí, je stejná jako kdekoli jinde v přírodě. Nijak se to neliší.

Možná pro dokreslení uvedu jeden statistický údaj. Za celou letošní sezónu z mnoha desítek našich hostů a návštěvníků dostali jen dva včelí bodnutí. Bohužel jen z vlastní nedbalosti. Šli totiž přímo do prostoru před včelí česna. Pokud člověk stojí přímo před včelím česnem, kde se pohybuje tisíce včel, logicky žihadlo dostat může. Asi nemusím zmiňovat, že samozřejmě i tito dva hosté byli na začátku pobytu seznámeni s tím, že do tohoto prostoru nedoporučujeme chodit a tento prostor je i oddělen přírodními bariérami.

Foto: Archiv Spaní na medu

Mohlo by vás zajímat: