Stavební spoření nemusí být úplným propadákem investičního portfolia

16. června 2010 – Adam Brtník
Recenze a tipy

Má ho každý Lojza a mám ho dokonce i já, i když proti vlastní vůli. Založila mi ho totiž maminka. O smyslu tohoto finančního produktu mám vážné pochybnosti, a tak jsem se rozhodl, že zjistím, zda v mém portfoliu není stavební spoření kandidátem na exekuci. Na jednom poměrně oblíbeném českém serveru zabývajícím se osobními financemi jsem našel seznam deseti výhod stavebního spoření. Vybral jsem tři podle mě nejpodstatnější přednosti a jal se jejich rozboru.

Výhoda první – státní podpora patnáct procent z naspořené částky. Na první pohled jde rozhodně o velký tahák tohoto instrumentu. Když si ovšem pročtete podmínky pořádně, zjistíte, že to žádný tahák není ani omylem. Statní podpora se poskytuje jen do určité, relativně malé výše vkladu, a nelze tedy počítat s tím, že touto formou zhodnotíte větší částku peněz. Výše naspořené sumy, kterou za těchto podmínek po pěti letech získáte, vám bude stačit buď na rok a půl nájmu v garsonce na Praze 10 nebo na koupi 4+1 v Litvínově-Janově.

Hororové zkušenosti klientů

Výhoda druhá – úročení vkladu do dvou procent. Nejsem si jist, zda existuje synonymum pro výši tohoto úroku. Napadá mě jedině výsměch. Na druhou stranu jsem u některých společností našel i lepší podmínky úročení, než je zde zmíněná úroveň. Obrovským vykřičníkem jsou však pro mě některé příspěvky v internetových diskuzích na toto téma a radím vám si některé pro zajímavost přečíst. Zkušenosti některých klientů s jednáním zástupců firem jsou doslova hororové. O to víc mě zaráží fakt, že jde mnohdy i o přední poskytovatele tohoto instrumentu na našem trhu.

Výhoda třetí – až na výši poplatků za vedení účtu jsou po celou dobu trvání smlouvy podmínky spoření neměnné. Když přeložím tuto větu do bankovní hantýrky, znamená to, že nám banka sděluje následující: Když půjde vše podle plánu (můžete se spolehnout, že nepůjde), tak se podmínky naší smlouvy nezmění. V opačném případě zvýšíme poplatky za naše služby na takovou výši, aby to odpovídalo našim představám o provozním zisku.

Čistě teoreticky nemusí být stavební spoření úplným propadákem vašeho portfolia. Jediná atraktivita (lze-li to za atraktivitu vůbec považovat) spočívá v tom, že nám stát vrátí něco málo z toho, co jsme mu zaplatili na daních. Velkým minusem nicméně zůstává často neférové jednání poskytovatelů tohoto instrumentu. To vše mě ujišťuje v tom, že moje stavební spoření nechám „doběhnout“, ale nové si již nezaložím, ani za zlaté prase.