KOMENTÁŘ: Studium na vejšce. Někde věc prestiže, jinde záležitost,která se musí přetrpět

16. ledna 2012 – Tereza Holanová
Výuka a studium - Komentáře a názory

Teda těžších. Jak řada komentátorů zdůraznila, většinu předmětů na bakaláři tvoří povinný základ a dokonce i zde je jasné, kdo má navrch. Má, nemá, to teď nechme být. Ráda bych se vrátila k otázkám z úvodu.

Způsobů, jak zlepšit výuku na VŠE, existuje zajisté mnoho. Některé kurzy by si zasloužily vyhodit, jiné by měly být interaktivnější. Další mají potenciál, aby se propojily s praxí, a přesto se to neděje. K jiným existují papery a kvalitní literatura, nic se ovšem nečte. A mohla bych pokračovat. Každá fakulta, každý obor, každý předmět, každý vyučující to má nastavené po svém. Leccos by se mohlo zdokonalit. Nebo by také ti věční nespokojenci (jejichž genialita je nejspíše zcela nad normu, když volají po ještě větší studijní zátěži) mohli (konečně) pochopit, že je VŠE byznys škola, jejímž cílem není studovat, nýbrž posluchače „prakticky vybavit“.

O tom, co podobné spojení znamená, by se dala vycucat z prstu samostatná úvaha. Naučit lépe prezentovat? Minimálně v mém maloměstě se PowerPoint bral v prváku na gymnáziu. Naučit citovat seminárky? Nezlobte se, ale k tomu existuje dostatek tištěných i elektronických materiálů, a kdo se zvládl dostat na vysokou, by podle mého měl umět i číst. Diskuse? Ano, ale s nějakým teoretickým základem! Co si kdo myslí o článcích z novin, se probírá v kdejaké hospodě. Odborné vědomosti. Protože bez těch budou všechny práce vždycky jen kompilátem zdrojů (i kdyby byly sebevíce anglické).

Osobně mám s prací při studiu tříletou zkušenost. Během té jsem zjistila, že vše, co je třeba, do mne zaměstnavatel během pár dní natluče. Že mne mnoho věcí z praxe naopak obohatí nad rámec přednášek. Dokonce jsem se dostala do stádia, kdy jsem si říkala, zda by nebylo lepší školu nechat a pracovat na full-time, protože se na přednáškách stejně nic moc nedozvím, nebo si to přečtu sama o zkouškovém a na jedničku mi bohatě stačí kniha. Zpočátku je to fajn. Když ale člověk takhle pracuje rok, dva, stále se učí, ale vše tak jaksi po povrchu, začne si možná přece jen připadat trochu zakrněle. A nijak výjimečně. Zjistí, že stejné úkoly zvládnou i ti, kteří vystudovali humanitní vědy a nebo na vysokou vůbec nešli. Zaměstnavatel nás přece vše důležité naučí.

Ano, také k tomu přispěla má zkušenost z ciziny, přístup studentů odjinud. Více o tom píši ve svém komentáři „O utrpení studentů a promarněném čase“, kterým vyšel v prosincovém Studentském listu. Nicméně jsem si uvědomila, že škola by měla sloužit k tomu, aby se člověk dozvěděl, co se v práci nedozví, co bude oproti těm, kteří pouze sledují denní tisk nebo se rádi samovzdělávají, znát navíc. Jistě. I tady občas narazíme na strnulost ze strany vyučujících, kteří si myslí, že odrecitovat knihu a uspat studenty monotónním přednesem stačí. Dokud ale bude aula při jejich přednáškách zet prázdnotou a zbytek bude soustředěně zahleděný do počítače, případně hlasitě rozprávět se sousedem, tak žádnou motivaci pro změnu nemají a nedivím se jim.

První (ne-li jediné), co se musí na VŠE změnit, je přístup studentů. Protože celková kvalita kurzů s tím výrazně souvisí. Ano, změny lze také prostě direktivně zavést, a pokud na to chudák student nemá, ať si trhne. Pořád ale věřím, že lidi na VŠE dají nějak najevo své preference. Ti, kterým bude náročnější styl vyhovovat, se začnou stahovat právě tam, a na které to bude moc, půjdou jinam. Chtěla bych doufat, že svět podobně funguje, nejsem si ale jistá. Za své tříleté působení na jednom masovém oboru jsem potkala několik lidí, které to jednoduše nebavilo. A kdykoliv došlo na diskusi o užitečnosti věcí, které se učíme a které mají představovat naše oborové znalosti, tak se nevyjadřovali zrovna eufemisticky. Stejně ale většina z nich zůstala i na magistra na tom samém místě. A toto platí obecně. Na každém oboru je pár osob, které mají skutečný zájem, a zbytek, který si chce jednoduše udělat vejšku. Ptám se, proč. A v souvislosti s tím se mi nemůže nevybavit skandinávský nebo britský přístup. Buď po bakaláři nebo rovnou po maturitě rok, dva nebo více pracovat, cestovat, objevovat. Udělat si skutečně jasno v tom, pro co mám předpoklady, co mě zajímá, kde mám mezery a v čem by bylo dobré se dovzdělat. A teprve podle toho si vybrat školu a zaměření.

Jenže to mi momentálně přijde na VŠE u nezanedbatelné části osazenstva nemyslitelné. Škola se studuje, aby byla co nejrychleji hotová. Pět let, někdy šest, to se ještě toleruje. Vysoká se chápe stejně jako základka. Nebo střední. Povinnosti, které nás otravují a které je nutné tu a tam snést. Platíme za něco, co musíme přetrpět? Dost smutné. Škola by měla zabrat co nejméně času a už teď je to občas neúnosné. Jen si to vezměte, pět dní na zkoušku. A vy byste chtěli ještě přidat práci během semestru? Jestli ekonomka zabere „hodně času“, dovolte, abych se zasmála. Většina lidí zvládá při studiu pracovat, někteří na polovičák, jiní dokonce naplno. Kdekdo si studuje druhou školu.

Vlastně ano. Osobní život, koníčky, rodina. Málem bych zapomněla. Všechno toto zvládají (vytížení) studenti VŠE pouze s vypětím sil.

Máte na náročnost VŠE a požadavky na studenty jiný názor? Sepište jej a pošlete na redakce@ilist.cz. Rádi váš text vydáme.