Žádné biflování, ale přemýšlení, tak se studuje v Holandsku

1. 2. 2005 | | Rozhovory

Studium v zahraničí se nerovná pouze vyjet na jeden semestr na některou ze spřízněných univerzit. Své o tom ví Lenka Černá. Ta začala letos v září na vlastní pěst studovat Rozvojová studia na Institute of Social Studies v Haagu. Má za sebou bakalářské studium a jeden semestr inženýra na VŠE. O svém studiu v Holandsku říká: „Je to časově mnohem náročnější než v Praze, ale naučíme se také podstatně víc. Hlavně samostatně myslet.“

Studium v zahraničí se nerovná pouze vyjet na jeden semestr na některou ze spřízněných univerzit. Své o tom ví Lenka Černá. Ta začala letos v září na vlastní pěst studovat Rozvojová studia na Institute of Social Studies v Haagu. Má za sebou bakalářské studium a jeden semestr inženýra na VŠE. O svém studiu v Holandsku říká: „Je to časově mnohem náročnější než v Praze, ale naučíme se také podstatně víc. Hlavně samostatně myslet.“

Jaké důvody tě vedly k tomu hledat si jinou školu a podle čeho ses rozhodovala?

Po své první návštěvě Afriky jsem se rozhodla, že se chci věnovat práci rozvojového pracovníka. Od té doby se snažím dozvědět se co nejvíce o různých rozvojových programech. Rok jsem byla jako dobrovolník v Ugandě a poslední čtyři roky jsem pracovala v rozvojovém projektu Adopce na dálku. Na VŠE sice máme od tohoto roku na inženýru vedlejší specializaci rozvojová studia, já jsem ale potřebovala školu, která má v tomto oboru dlouholetou tradici, učitele z celého světa a která mě naučí praktické metody v rozvojové práci. Hledala jsem přes internet a taky se na různých konferencích ptala přednášejících. Doporučili mi Institute of Social Studies v Haagu.

Institut sociálních studií patří k poměrně prestižním univerzitám s úzkým zaměřením na rozvojová studia. Bylo těžké se tam dostat? A jak probíhalo přijímací řízení?

Škola nezveřejňuje, z kolika studentů vybírá, obecně ale platí, že je dost těžké se tam dostat. Záleží ale také na tom, z jaké země zájemce pochází. Přijímací řízení probíhá na základě zaslané vyplněné přihlášky. Je třeba přiložit doporučení, životopis, výsledky bakalářského studia a také výsledky zkoušek z angličtiny. Na internetových stránkách školy http://www.iss.nl je přesně popsaný postup. Tento rok zde studuje 170 studentů z 65 zemí.

Jednou z podmínek studia je i minimálně dvouletá praxe v rozvojové práci. Myslíš, že by mohla být prominuta? Jaký je smysl této podmínky?

Myslím, že tato praxe může být prominuta. Studuje se mnou několik studentů, kteří ji nemají, a to hlavně kvůli specifikům různých zemí, například v Japonsku je těžké praxi získat. Na druhou stranu je ta podmínka rozumná. Studenti, teda tady se říká participants, mají mít vážný zájem o rozvojovou práci a mají zkušenosti, jimiž mohou obohatit ostatní.

A co tolik diskutované školné a životní náklady v Holandsku? Jak to řešíš?

Původně jsem měla Huygens stipendium od holandské vlády. O to jsem ale přišla, protože jsem musela studium o rok odložit. Nakonec mi ISS dali 50procentní stipendium na školné a zbytek platí rodiče.

Školné včetně všech poplatků je asi deset tisíc eur a každý měsíc je předepsané kapesné 870 eur. Ve skutečnosti stačí i méně. Je to poměrně drahé, ale srovnatelné studium na jiných podobných školách je ještě dražší. Řešením pro české studenty je zkoušet získat stipendium. Kdyby mi na poslední chvíli nepomohli rodiče, vzala bych si půjčku.

Myslíš si, že možnost stipendia je reálná i pro jiné české studenty, nebo to byla v tvém případě jen výjimka? Kolik studentů má stipendium a z kterých regionů jsou?

Myslím, že šance je poměrně velká a mrzí mě, že jsem stipendium podruhé nedostala. Třeba Huygens stipendium je určené pro studenty, kteří chtějí studovat v Holandsku – minulý rok jich bylo uděleno asi 20, a to na všechny možné univerzity.

Asi dvě třetiny studentů mají stipendium – většinou Huygens nebo třeba od World Bank, případně jim studium hradí zaměstnavatel, tedy různé vládní a nevládní organizace jako třeba OSN. Ale třeba všichni američtí studenti, těch je asi šest, si na studium vzali půjčku. Někteří šetřili mnoho let, některé podporuje rodina.

Jaký byl tvůj první dojem ze školy, předmětů, způsobu výuky?

Z VŠE jsem zvyklá se o všechno starat sama a také na naprostý nezájem a anonymitu zaměstnanců. Tady je ke studentům uplně jiný přístup, takový více lidský a rovnocenný. I když velkou roli hraje fakt, že je nás pouze 170.

V každém trimestru, který trvá asi dva měsíce, máme pouze tři předměty, ale zato velmi intenzivní. V hodinách se zásadně nepíší poznámky z výkladu učitele, ale naopak se diskutuje a řeší problematické otázky. Na každou hodinu tak musíme být připraveni. To znamená, že musíme mít hodně načteno, případně některé téma s ostatními i prodiskutováno.

Jak vypadá tvůj standardní den na této škole? Je to náročnější než VŠE?

Je to časově mnohem náročnější než VŠE. Na VŠE jsem celé čtyři roky pracovala, v posledních dvou letech dokonce na plný úvazek. To tady naprosto nepřichází v úvahu. Průměrně čtyři hodiny denně zabere vyučování, další dvě hodiny diskuzní skupina, kde se s ostatními studenty bavíme o problematice, kterou jsme nakousli v hodině. Pak tak čtyři hodiny sedím v knihovně a čtu. V porovnání s VŠE se tu nic nemusím učit nazpaměť. Musím se ale každý den velmi intenzivně připravovat na příští hodinu.

A co studentský život? Jací jsou ostatní studenti?

Bydlíme na několika kolejích a tak nějak si nahrazujeme rodinu. Společně třeba vaříme, chodíme do kina, sportujeme, pořádáme párty a tak. Každý víkend se snažíme poznat nové místo v Holandsku. Je úžasné být s tolika různými lidmi. Studenti, kteří tuto školu již absolvovali, říkají, že kontakt s ostatními studenty je jedním z největších přínosů této školy.

Jaký je tvůj pocit po prvním trimestru? Spokojenost?

Maximální. Nikdy předtím jsem tolik nečetla a nediskutovala. Často vzpomínám na svoji předchozí práci v Ugandě a Indii a přemýšlím, jak bych teď své nové znalosti použila. Mám tady také možnost lépe poznat samu sebe a ujasnit si a prohloubit si své názory.

Napadá tě něco realizovatelného, co bys doporučila učitelům na pražské VŠE?

Učitelé na VŠE často „zabijí“ celou hodinu tím, že přednášejí a studenti celou hodinu zoufale opisují poznámky z monitoru. Tohle mi připadá jako naprostá ztráta času, protože při opisování často nestačíme vnímat, co učitel říká.

Doporučila bych proto, aby učitelé svoje poznámky dávali na internet a studenti by je museli prostudovat před hodinou. Větší část hodiny by se pak mohlo dikutovat. Také by měli studenty více učit kriticky přemýšlet a neučit stylem „tak to je“. Studenti na VŠE velmi často mají jenom jedny skripta, ale nečtou různé články v časopisech a odborných knížkách a nejsou vystaveni více názorům, nejsou schopni porovnávat ani své názory použít a obhájit.

Dokázala bys zhodnotit přínos pro svoji budoucí práci?

Od tohoto studia jsem očekávala, že získám širší přehled o problému chudoby ve světě a zároveň se dozvím o praktických metodách, jak tyto problémy řešit. Obojí se postupně naplňuje.

Holandsko má každý v představách jako zemi tulipánů, sýrů a vodních kanálů. Co tě v Holandsku nejvíc překvapilo? A jaký dojem máš z této země? Mohla bys tam zůstat natrvalo?

Překvapil mě charakter místního multikulturního prostředí – to, že lidé z různých komunit nejsou „integrovaní“, ale často si ponechávají svoji kulturu a své zvyklosti. Velkou roli hrála politika vlády a také známá holandská tolerance. Výhodou pro cizince je, že téměř každý mluví anglicky. Kdybych v Holandsku získala práci v rozvojové oblasti, dokáži si představit tady žít, netroufám si ale řict, na jak dlouho.

Změnila se tam nálada po vraždě režiséra Thea van Gogha, anebo jsi to ani nezpozorovala?

Na ISS jsme o tom hodně mluvili a výsledkem bylo napsání článku do místního tisku a také do Financial Times a ministru zahraničí. Líbí se mi, že učitelé takto flexibilně reagují a že spolu se studenty zasahují do veřejného života.

Mohlo by vás zajímat: