Už se nebojím postavit davu

24. září 2010 – AIESEC
Blogy

Organizace mě zaujala především svou mezinárodností, ale váhala jsem, zda se přihlásit. Pronásledovaly mě totiž obavy, že bych AIESEC, školu, brigádu, rodinu a vše ostatní nestíhala. Nakonec jsem se tedy na podzim nepřihlásila.

Jenže po chvíli jsem se začala na VŠE docela nudit. Nebylo to tím, že bych zanedbávala školu. Prostě mi něco chybělo. Navíc jsem zde téměř nikoho neznala a byla jsem frustrovaná z anonymity, která na VŠE vládne. To mě obzvlášť po příchodu ze střední školy celkem šokovalo.

Na jaře jsem se tedy rozhodla do AIESEC přihlásit a nyní působím v této organizaci už pět měsíců. Za tu dobu jsem se zúčastnila dvou konferencí, pracovala na dvou projektech a navíc jsem vyjela na stáž do Ukrajiny. V prvním projektu jsme vytvářeli marketingovou strategii a kampaň zaměřenou na studenty Univerzity Karlovy. Mým úkolem bylo organizovat stáže a téměř každodenně v angličtině komunikovat se zahraničními pobočkami. V druhém projektu se pak pracovalo na akci určené na nábor nových členů do AIESEC. Během stáže na Ukrajině jsem působila v týmu lidí ze zemí jako Brazílie, Indie nebo Indonésie a mým úkolem bylo taktéž pomáhat místní pobočce organizace.

V AIESEC jsem proto, že dělám něco, co mi dává smysl – mám spoustu nových zkušeností, zlepšila jsem své organizační a prezentační schopnosti. Během září jsem se dokonce odvážila několikrát prezentovat při náboru nových členů před plnou aulou prváků, což pro mě byla opravdová výzva. Osobně mi však přide nejdůležitější, že se každý den ocitám v kolektivu příjemných mladých lidí, na které se dá spolehnout a se kterými zažívám spoustu legrace.

Aneta