Uznávání předmětů jako výklad tarotu – může a nemusí vyjít

12. 1. 2018 | | Názory, Studentský život isis

Pamatuji si to mrazení, když mi přišly výsledky z výběrového řízení na Erasmus. Dostala jsem se na svou vysněnou univerzitu. Nadšení mohlo propuknout. Když opadla euforická fáze, přišel čas konat. Vyjela jsem v předposledním semestru bakaláře s plánem, že v dalším semestru odstátnicuji. Vybírala jsem předměty tak, abych v Německu studovala všechno smysluplně a zbytečně tak nečerpala z rezervních kreditů. Vybraná cesta byla ale nečekaně trnitá.

První překážka nastala hned u sestavování Learning agreementu (LA). Ten se zasílá na hostitelskou školu již v květnu nebo v červnu. A je úplně jedno, že v Německu začíná škola v půlce října a letní semestr končí v půlce července. Navíc vám nikdo v květnu, v době výběru předmětů, neřekne, co se bude příští semestr, tedy od října, učit. Přesto jsem se snažila najít co největší shodu s mými předměty, které mi v Praze ještě zbývaly odstudovat. Přečetla jsem pět set sylabů – jak v němčině, tak v angličtině. Bohužel jeden předmět, který jsem chtěla studovat jako povinný předmět a v LA  mi ho garant před výjezdem schválil, se nakonec v říjnu nezačal vyučovat.

Jelikož jsem od začátku studia počítala s tím, že do zahraničí odjedu, zbylo mi dvanáct kreditů do skupiny fakultních volitelných předmětů. Což bylo super, protože jsem nemusela hlídat přesné shody sylabů. Pokud si nezapíšete kurz na porodní bábu nebo něco úplně mimo váš obor, tyto předměty se bez problému uznávají. Problém ale nastává, když si za hranicemi chcete odbýt nějaký povinný předmět. Musela jsem sehnat sylabus předmětu, který jsem často dostala jen v němčině.

Pět kreditů za šest zaměnit nelze

Konečně jsem ho našla. Stejný název předmětu, sylabus shodující se skoro v osmdesáti procentech. Bohužel odpověď od garanta byla následující: „Předmět, který je v zahraničí o kredit méně náročný, bohužel nemohu uznat.“ Krve by se ve mně nedořezal. Říkám si, že  pro mě je ta náročnost přeci stejná, ne-li zvýšená o skutečnost, že předmět neabsolvuji jako moji kolegové ve svém rodném jazyce. Copak tohle není ta přidaná hodnota? Nechám to plavat, zkusím předmět jiný.

Evropská unie má motto: Jednota v diverzitě. Bylo by proto pošetilé si myslet, že na programu Erasmus+ v jiné zemi, najdu stoprocentně shodný sylabus předmětu. A právě proto mi předmět se shodou osmdesát či devadesát procent přišel jako jasný úspěch. Někteří učitelé mojí euforii bohužel nesdíleli. Proč tedy někdo, kdo zůstane v Praze a složí zkoušku na tři, to má snazší než někdo, kdo vystoupí ze své komfortní zóny a vyjede za hranice? Proč musí být sylaby studentů na Erasmu shodné ve více než oněch magických šedesáti procentech?

Trpělivost úspěch přináší

Dále jsem se pokoušela o uznání zkouškového předmětu z jazyka, tedy toho povinného. Argumentace, že náplň předmětu sice není Němčina pro mezinárodní obchod, ale že budu studovat Mezinárodní obchod, tím pádem se stejně slovíčka budu muset naučit, abych se na přednášce s rodilými mluvčími vůbec dorozuměla, nezabrala. Přitom mluvit spisovně na opravdové hodině s Němci byla pro mě mnohem větší motivace než jazyková hodina němčiny.

Někteří učitelé, i když uznání předmětu samotného zamítli, mi ale dali možnost najít ještě druhý předmět, kterým bych pokryla tématiku, která v předchozím sylabu chyběla. To je poměrně příjemná alternativa, ale může vás stát nějaké rezervní kredity. Například když předmět v Praze za devět kreditů, studujete dvěma předměty po pěti kreditech, tedy dohromady za deset kreditů, jde vám jeden kredit z rezervních nebo do celoškolských předmětů. Na tento kompromis se skvěle hodí například předmět Světová ekonomika.

Závěrem chci říct, že jsem to stejně zvládla. Našla jsem dostatečný sylabus a soudného pedagoga, který i přes menší nesrovnalosti v sylabech, mi jeho předmět do oborově povinných předmětů odstudovat nechal. Neztrácejte proto naději a posílejte sylaby na všechny strany, pokud o uznání do povinných opravdu stojíte. Moje přání je, aby strach z uznávání povinných předmětů se nestal pro mé spolužáky překážkou zažít něco tak skvělého, jako je studium v zahraničí.

Mohlo by vás zajímat: