V Čechách je spousta bláznivých vynálezců. Nápad ale nestačí

22. 3. 2010 | | Rozhovory

Investora Ondřeje Bartoše v současnosti můžeme vídat v pořadu Den D.
Studentský list se ho zeptal, proč u nás děti neprodávají citronádu a
jaká je situace v oblasti soukromého kapitálu.

Jako malý kluk jste prý chtěl být Old Shatterhandem. Proč jste
se nakonec rozhodl pro VŠE?

Nešlo o to být Old Shatterhand a jezdit na koni. Šlo především o to,
být poctivý a chránit slabší. Být čestný se přece nevylučuje se
žádnou školou nebo povoláním.

Malí chlapci chtějí být většinou třeba kosmonauty.

Jako úplně první jsem chtěl být popelářem, až potom jsem ulítával na
májovkách. Ekonomku jsem si vybral, protože mě vždy přitahovalo
v nějakém smyslu počítat peníze. V zásadě připadaly v úvahu dvě
možnosti: DAMU a VŠE. Nakonec jsem se rozhodl pro ekonomku.

Byla to těžká volba?
Ano, byla. Otce mám divadelníka a samo divadlo mě dost přitahovalo.
Navštěvoval jsem dokonce i dramatický kroužek. Hrát a bavit lidi mi
připadalo zajímavé. Rozhodnutí tak nebylo snadné.

Jaké máte vzpomínky na školu?
Vzpomínky na VŠE nejsou špatné. Nedá se říci, že by mě bavilo studium
samo o sobě. Pamatuji si spíše nudné předměty s nudným podáním
pedagogů. Nepamatuji si nic moc praktického, co by mě škola naučila.
Nicméně setkal jsem se spoustou zajímavých lidí, se kterými pracuji
doteď. A kousek od školy byl také oblíbený hostinec Na Viktorce.

Kam podle Vás kráčí Vysoká škola ekonomická?
Když se na ekonomku vracím, tak mám pocit, že jde správným směrem.

Bylo těžké rozjíždět při škole vlastní business?

Ne, nebylo to vůbec těžké. Studium nebylo v devadesátých letech moc
intelektuálně náročné. Rozběhli jsme poradenskou firmu, která dělala
účetnictví, daně a pořádala různé konference. Firmu jsem založili ve
třech lidech. Musel jsem si půjčit asi šedesát tisíc korun od rodičů.
Nebylo na to potřeba moc peněz. Najali jsme si levné kanceláře a zpočátku
jsme si samozřejmě nevypláceli platy.

Jakou největší chybu dělají začínající
podnikatelé?

Největší chybou potenciálních podnikatelů bývá, že to nemají dobře
promyšlené. Zní to banálně, ale když se nad tím zamyslíte, tak to
obsahuje všechno. Mají pocit, že když vymyslí hranatou skleničku, tak to
bude vynikající nápad. Seženou na něj investici a začnou ho vyrábět. Ale
nepřemýšlí, jak vypadá trh teď. Neví, jaké skleničky se teď vyrábí,
jaká je jejich konkurence, kolik jich prodají, jak bude fungovat distribuce
zákazníkovi, a neuvažují ani o marketingu. Mají pocit, že nápadem to
končí. Jenže to je omyl. Právě nápad je začátek. Nápad začíná být
zajímavý, až teprve když ho začnou kupovat lidi. Není to žádná jaderná
fyzika, ale selský rozum. Přemýšlejte, co máte, kdo to bude chtít, jak mu
to prodat a proč by si to měl koupit.

Proč nám v Čechách schází selský rozum?
Komunisti, co dodat. Když se v Americe zeptáte na začátky téměř
každého podnikatele, tak vám řekne, že v šesti letech nabral někde
zadarmo vodu, koupil citróny za dolar, prodával citronádu a celkem za den
vydělal třicet dolarů. Ale u nás tuhle snahu nikdo nerozvíjel.U nás
neexistoval trh. Tady nebylo žádné přemýšlení, jak uvést na trh nový
produkt. Prostě absence vědomí o základních tržních principech ve smyslu
ceny, která musí být tak vysoká, aby mi jí někdo byl ochoten za můj
produkt dát. Nemůžu prodávat citronádu za tisíc dolarů.

To jsem také někde u nás vysoké škole slyšel.
I když se to na VŠE probírá, tak mám obavy, že většina studentů
ekonomky si to nepřevede na ty základní věci.

Není ta chyba ve vzdělávacím systému už někde dříve než na
vysoké škole?

Je to tak. Ta chyba začíná už možná v mateřských školách.

Co nám tedy brání, abychom prodávali citronádu?
To je strašně složitá otázka. Nechci aby to znělo jako klišé, ale
myslím, že problém je v posledních padesáti letech, kdy chybělo tržní
prostředí. Lidé nepřemýšleli o základních věcech jako nabídka a
poptávka. Teď už je to o něco lepší. Ale i když přišla revoluce a
tržní prostředí, tak se rodily děti, které byly vychovány rodiči,
kteří tržní prostředí nezažili. Dítě prostě nevedli k tomu, aby
prodávalo citronádu. Samozřejmě ti nejpodnikavější se k tomu dostanou
sami, ale americké prostředí je prostě v podnikavosti dál než naše a
nedá se to srovnat. Já věřím tomu, že děti budou prodávat citronádu
nebo cokoli, ale je to pomalejší proces.

Zkuste popsat problém našeho systému školství.
Ten systém neprobouzí v lidech kreativitu, podnikavost a nadhled. Vždyť to
sami víte, sami jste na konci dráhy vzdělání a školství ve vás doposud
podporovalo schopnost akorát biflovat sumy informací. Opravdu každý Čech
ví, že Zlatá bula sicilská byla … kdy?

Dvanáct set dvanáct.
Přesně. Já bych třeba považoval za pozitivní, kdybyste to nevěděl.

Jsem ztracená generace.
Proč bychom to měli vědět? 1212. Co je na tom zajímavého? Já přeci
během dvanácti vteřin napíši do mobilu Zlatá bula sicilská a vyhodí mi
to 1212. Já bych měl spíše vědět, čím ta bula byla významná. Ale to
už nikdo zase neví. Ve škole nikdy neproběhla diskuse, co by se stalo, kdyby
nebyla, či jaké byly její souvislosti. Hrozně dlouho se tady
v devadesátých letech mluvilo to tom, jak máme skvělý vzdělávací
systém. To je nesmysl. Iluze. Máme systém, který podporuje technokratický
vzdělání, založené na faktech. Ale o tom podnikání není. Proto Češi
nejsou příliš podnikaví.

A jak z toho ven?
Kdybych to věděl, tak jsem na Nobelovku.

Zvláštní, že všichni o té iluzi tak trochu víme, a přesto se
stále nic nemění.

Jenže na to potřebujeme jednu věc, kterou nemáme. Ta věc se jmenuje silný
politický lídr. My potřebujeme Margaret Thatcher nebo Ronalda Reagana.
A jakkoli jste mladí, tak vidíte, že politická situace je tristní. Není
tam jeden jediný lídr, který by věděl, jak směřovat školství,
zdravotnictví či podporu inovací.

Pravidelně vás můžeme vídat také v pořadu České televize
Den D, kde lidé zkoušejí prodat své nápady na výnosné podnikání vám,
investorům. Líbí se vám koncept pořadu?

Ten koncept je super. Horší jsou někteří blázniví vynálezci a naprosto
nepřipravení podnikatelé, se kterými se tam potkáváme. Jeden z důvodů,
proč jsem do Dne D šel, byla britská mutace Dragon´s Den, kterou vysílá
BBC. Znám statistiky, které ukazují, že Dragon´s Den přispěl k rozvoji
podnikavosti v Británii a povědomí o podnikání obecně. I když musím
kriticky a možná sebekriticky říci, že zatím po odvysílání jedné a
půl sérii se nezdá, že by ten vzdělávací moment v Česku příliš
platil. Pořád tam chodí blázniví vynálezci.

S jakou největší kuriozitou jste se v pořadu
setkal?

Nedávno jeden pán vymyslel inovaci Formule 1. Spočívalo to v tom, že
před zatáčkou bude ještě jedna menší zatáčka a ten, kdo využije
menší zatáčky při předjíždění, si připočte deset vteřin. My jsme
nikdy nezpochybňovali tu myšlenku inovace pravidel, jenže to prostě není
business. Ten pán neměl sebemenší předpoklad, aby na tom vydělal byť jen
jednu korunu. Chtěl po nás milion, ani pořádně nevěděl, na co. To je
jeden případ za všechny, ale kuriozit byste tam našli ještě mnoho.

Zatím u Vás tedy vede milion za zatáčku?
U mě zatím ano. Nechápu, když si někdo na gauči vymyslí zkratku ve
Formuli 1, jak si může myslet, že na tom vydělá. To je natolik vzdálené
business realitě, že mi to hlava nebere.

Na kolik projektů jste za celou tu dobu kývnul?
Za dvě série asi na devět.

Rozběhly se pak zmíněné projekty?
Asi tak půl napůl. Často jsme třeba podmiňovali naší investici něčím,
co se musí stát. Třeba existencí podnikatelského plánu, který prostě
někteří podnikatelé zatím nemají. Má nabídka stále platí, a pokud
udělají podnikatelský plán, tak se pravděpodobně posuneme dál. V jednom
případě ale podnikatelé prostě nic neudělali. Ani nezaložili firmu. Tam
nebylo do čeho investovat. Z první řady pořadu mi tedy běží dva
projekty. Shopguru.cz a kaskadéři. Shopguru umožňuje komukoli v Česku
nakoupit v Americe a přivézt si to domů. A to i v obchodech, které do
Česka zboží nevozí. Kaskadéři dělají živá vystoupení, někdy
kombinovaná s pyrotechnikou. Mají třeba číslo, kde se pár mafiánů
porve, postřílí, vybouchnou a tak. Z druhé řady vám zatím nesmím
bohužel říct.

Pohádali jste se v pořadu o některé investice s ostatními
investory?

Většinou ne. Ale třeba v případě Shopguru byly dvě soutěžní nabídky
a já jsem vyhrál.

Proč si zrovna vybrali Vás?
Byl jsem lepší.

A jak se to pozná?
Nevím. Podnikatel si vybral mne. Asi byl rozumný.

Sám teď investujete do podniků na vlastní triko přes firmu Credo
Ventures. Čím se přesně zabýváte?

Hledáme zajímavý tým lidí nebo podnikatele, který má nějaký nápad a
ví, jak přesně ho chce realizovat. Když mu schází finanční prostředky,
naše firma je poskytne. Dále pak podnikateli poskytujeme další hodnoty jako
mentorování a rady, jak se co má a nemá dělat. Když za nějakou dobu firma
naroste a je úspěšná, tak ji Credo Ventures prodá.

Čelíte v oblasti soukromého kapitálu tvrdé
konkurenci?

Konkurence zde není příliš velká. To však neznamená, že neexistuje.
Soukromého kapitálu je tu dost. Ale kapitálu, který se specializuje na rané
fáze firem, je v regionu spíše málo. Konkurenční boj není zas tak
tvrdý. Všichni spolu navzájem mluvíme a v případě, že narazíme na
zajímavou investiční příležitost, se raději domlouváme na společných
investicích. Investice do začínajících firem jsou poměrně rizikové a my
se riziko spíše snažíme sdílet.

Poskytujete firmám kapitál i know-how. Obsazujete je i po
stránce personální?

Velmi neradi. Princip venture kapitálu by měl být o tom najít tým, který
by měl vědět, co má dělat. To je ale ideální varianta. Není výjimkou,
že investor firmě personálně vypomůže.

Kolikaprocentní podíly kupujete?
Pro venture kapitál je nejtypičtější 25–49 procent. Ale když investuji
sám za sebe jako business angel, tak kupuji většinou kolem deseti
procent.

Projevuje se u vašich oboru něco jako hospodářská
krize?

Ano projevuje. Je méně peněz na trhu. Když jste investor a máte peníze,
tak je pro vás situace příjemnější. Krize pro nás funguje spíše jako
zdroj příležitostí než brzda.

Dejme tomu, že mám dobrý podnikatelský nápad, ale chybí mi
nějaké prostředky do začátku. Měl bych jít s prosíkem do banky nebo
zkusit private equity fondy?

Záleží, co chcete dělat, jaká je nálada na trhu a jak moc se
„cítíte“. Obecně platí, že peníze od banky jsou levnější. Tedy
pokud je dostanete. Banky na vás kladou menší nároky než investor. Pokud
jste si vzal půjčku na svou osobu, tak v případě krachu to musíte
zaplatit. Naproti tomu investor v případě krachu nedostane nic. I to se mi
stalo. Investor tedy nese riziko, a to je důvod, proč se u nás někdy
říká venture kapitálu rizikový kapitál. Venture kapitál se proto nikdy
nespokojí s tím, že dostane zpátky deset procent za rok. Investor
potřebuje více jak 35 procent ročního výnosu.

Jste členem představenstva České asociace private equity a
venture kapitálu. V čem je vlastně rozdíl mezi venture kapitálem a private
equity?

Těch definic je více. Podle mě je private equity zastřešující pojem, pod
kterým najdete mimo jiné venture kapitál. Private equity jsou soukromé
kapitálové fondy, které vkládají peníze do soukromých firem. Venture
kapitál se nachází na úplném začátku private equity a investuje do
raných fází firem. Je rizikovější.

Jakými trendy prochází současný venture kapitál?
Určité trendy existují. Ale pro střední Evropu to není příliš
relevantní, protože venture kapitál tady zatím není dostatečně etablován
jako způsob financování firem. A to i přesto, že koncept venture
kapitálu je v České republice už od roku 1994.

Je to tím, že podnikatelé vnímají venture kapitál
negativně?

Nemyslím si to. My jsme tady pořád hrozně brzo. Venture kapitál je
poměrně mladý způsob financování. Původně vznikl ve Spojených státech
amerických v sedmdesátých letech v Silicon Valley jako potřeba rychle se
vyvíjejících technologických firem. Do Evropy začal pronikat
v osmdesátých letech. Musíme prostě ještě pár let počkat, než se
domácí venture kapitál rozvine. Otázkou je, jestli to budou měsíce, roky
nebo desetiletí.

Má v České republice šanci vzniknout něco jako druhé Silicon
Valley?

Určitě nemá. V příštích několika letech nemá druhé Silicon Valley
šanci vzniknout nikde jinde na světě. Dokonce ani tak progresivní trhy, kde
byla navíc i velká vůle, jako Izrael nebo Irsko nezplodily další Silicon
Valley. To je naprosto unikátní. Kromě toho si stahuje lidi z celého
světa, takže jeho role spíše posiluje. Nicméně to, co v oblasti střední
Evropy, potažmo v České republice, vzniknout může, je unikátní produkt
či firma. A už se tak i stalo. V Česku vznikly antivirové softwary AVG
či AVAST, které oba patří mezi pět nejlepších na světě. Můžeme se
označit za takovou antivirovou velmoc. Těch příkladů není zkrátka sice
mnoho, ale pár by se jich našlo.

Mohlo by vás zajímat: