V Česku roste produktivita nejrychleji v Evropě

14. července 2010 – Jiří Sojka
Ekonomika a politika - Zpravodajství - Listopad 2009

Spojené státy americké zůstanou světovou jedničkou ještě dlouho. V Evropě produktivita od 80. let minulého století stagnuje, dokonce dochází k mírnému zhoršení. Čína zaostává tak hluboce, že nemá cenu klást si otázku, zda by se tato země mohla někdy v dohledné době stát ekonomickou supervelmocí. Česká i Slovenská republika jsou však výjimky. Zde produktivita rychle roste.

Profesor Solow hýří nápady i ve svých 85 letech a čile komentuje současné dění. „Navzdory pocitu ztráty hodnoty v důsledku poklesu cen nemovitostí a akcií nebyla reálná ekonomika příliš poškozena. O reálné bohatství ekonomika nepřišla,“ pronesl profesor minulý rok na konferenci Pioneer European Colloquia v Benátkách. Vyjádřil zde také svoji podporu Obamovým fiskálním stimulům, které by měly schodek státního rozpočtu zvednout na pět procent.

Současné názory na ekonomickou krizi však nebyly tím, co jméno Roberta Solowa navždy vepsalo do ekonomických učebnic. Jeho produkční funkce se stala pravděpodobně nejčastěji používaným analytickým nástrojem ekonomie vůbec. Je jedním z mála nástrojů moderní, vysoce matematizované ekonomické teorie, který se dostal do všech světových učebnic. Právě od jejího vzniku v šedesátých letech se rozlišují dva druhy ekonomického růstu – extenzivní a intenzivní. Za své průkopnické práce v oboru teorie ekonomického růstu získal americký profesor v roce 1987 Cenu Švédské národní banky na památku Alfreda Nobela.

Solowův důraz na technický pokrok, který zahrnul do svého modelu, je oprávněný. Vytknout se dá až přílišné zaštiťování se matematickými modely, které vytrhávají technický pokrok z kontextu ekonomického systému. Ztotožňuje jej totiž s výdaji na vědu a výzkum, což přispívá k vytváření falešných představ o pravých příčinách ekonomického růstu.

Robert Solow se narodil v roce 1924 v Brooklynu, vystudoval Harvard College a v roce 1942 vstoupil do armády. Za USA bojoval v severní Africe i na Sicílii. V současné době je profesorem na Massachusetts Institute of Technology. Dodnes komentuje celospolečenské dění z pozice představitele syntézy neoklasické mikroekonomie s keynesiánskou makroekonomií. Solowovy teorie růstu se týkají především dlouhého období, jeho dílo bylo tedy oceněno až s určitým zpožděním.