V dnešní ďábelské konkurenci zvítězí ten, kdo je připraven

3. 2. 2011 | | Rozhovory

S Janem Přeučilem, hercem, dabérem a rétorem, jsem se sešla v jeho
kavárně Faux Pas. Seděl u zadního stolečku – elegantní, noblesní a
rozvážný. Společně jsme si povídali o tom, jaké to je vyučovat na VŠE,
jestli umí Češi mluvit a jak je na tom česká kultura.

Jak jste se nachomýtl k vyučování rétoriky na VŠE?

Když zalistuji v paměti, je to několik let zpátky, kdy se konkrétně pan
docent Drozen dozvěděl, že já jako herec dělám semináře na téma
rétorika, základy rétorického šarmu. Myslel si, že by i ekonomové měli
být v tomto smyslu vybaveni. Zkusili jsme to a ty přednášky měly
neuvěřitelnou odezvu. Dokonce z jednoho bloku byli studenti tak nadšení,
že si nechali udělat trička s fotografiemi. Od té doby byla takových
setkání celá řada.

Jsou to klasické přednášky nebo preferujete jinou
podobu?

Já se to snažím dělat neobvyklou formou, tzn. nejen teorie, ale především
praxe. Na to ze dvou třetin kladu největší důraz. Takovou úsměvnou
formou, já tomu říkám forma „rétorické laboratoře“, předávám své
zkušenosti. Nabízím mladé nastupující ekonomické generaci recepty, jakým
způsobem v této oblasti pracovat. Pak pochopitelně záleží na každém
z těch studentů, jak tyto návody vezme za své a bude si je cvičit.

Rétorika k herectví patří. Jak vás ale napadlo ji propojit
i s jinými profesemi?

Shodou okolností mě před několika lety oslovila reprezentantka jedné
moravské vzdělávací agentury, jestli bych neuspořádal pro obchodní
zástupce, tiskové mluvčí, zkrátka pro lidi, kteří pracují
s veřejností, nějaký seminář. Protože to nebyl jen teoretický
seminář, ale také praxe, setkalo se to s velkou oblibou a tím pádem se to
rozšířilo.

Co vás na rétorice tak fascinuje?
Slovo má v dnešní době počítačů neuvěřitelnou, magickou moc. Internet
je fantastická záležitost a v dnešní době se bez něj neobejdete. Ale
zapomíná se na jednu věc. Když si domluvím schůzku, musím vstoupit do
kontaktu. Tam ten kontakt, ten pohled z očí do očí, to sdělení informací
je nezastupitelné. Vidíte to, když se podíváte po celém světě. Proč se
vždycky čas od času největší světové špičky politického charakteru
sejdou? Sejdou se proto, aby si mohli v živém dialogu vyměňovat názory,
oponovat si, diskutovat.

„Studenti VŠE na mě působí zajímavě.“

Myslíte si, že se Češi umí dobře vyjadřovat?
Já si myslím, že ta úroveň je velmi malá. Lidé se stydí, ač jsou
vzdělaní, a neumějí prosadit své myšlenky ani sami sebe. Nejsou v tom
trénovaní. Musí se naučit, jak vstoupit na to obchodní jeviště. To
jim chybí.

Přesto ale český vzdělávací systém s rétorikou
nepočítá.

Na německy a anglicky mluvících školách se rétorice přikládá veliký
důraz. Je to součást profesního vybavení. U nás se to zanedbává a
dohání se to řadou takových rychlokurzů. Na mladé nastupující generaci
vidím, že to do sebe lačně nasává jako houba. Měla by se také zavést
otázka etikety, společenského chování. To vše se svým způsobem skládá
dohromady.

A co studenti VŠE?
Působí na mě zajímavě. Fakt je, že když mám ten seminář, je tam vidět
určitý pokrok. Snažím se udeřit na strunu mladé generace, na jejich
temperament, představivost, živelnost. Snažím se odbourat zábrany, stres,
nervozitu. Snažím se je provokovat k zamyšlení. Snažím se, aby nebyli
pasivní. Po čase, po několika přednáškách, když se uvolní, řadil bych
je spíš do té aktivnější skupiny.

Najdou se mezi nimi i talenty?
Jsou tam jistě i typy lidí, kteří by možná mohli odhodit ekonomický
klobouk a věnovat se jiné profesi.

Zkusil jste je někdy oslovit?
To bych si ani netroufal. Já mám pocit, že posluchači ekonomie jsou rádi,
že jsou rádi.

Jak může správné vyjadřování pomoci se prosadit?

Když mladý člověk dělá výběrové řízení, je samozřejmé, že umí
jazyk, že umí pracovat s počítačem. Ale musí také předstoupit před tu
hodnotící skupinku lidí. Psychologové tvrdí, že první dojem je
55 procent všeho. To je potřeba, aby si mladí lidé uvědomili a uměli se
slovem pracovat. Aby se nestyděli, uměli se prezentovat. Tam ta rétorika
hraje velkou roli. Konkurence je dneska tak ďábelská, že zvítězí jen ten,
kdo je nejlíp připraven. A čím více je nastartován, tím více se může
přiblížit tomu štěstíčku.

Češi budou muset ujít ještě dlouhou cestu

Jak vidíte dnešní kulturní situaci v Česku?
Po roce 1989 ta republika ohromně rozkvetla. Mám pocit, že za těch dvacet
let se neuvěřitelně udělalo. Lidé si to neuvědomují a patří mezi
takový kolorit tvrdit, že všechno je špatně. Relativně řečeno si ale
žijeme velmi dobře.

Jsou Češi „kulturní balíci“?
To bych neřekl, ale rozhled bychom měli mít větší. Lidé by měli nejenom
být cloumáni televizí a seriály, ale měli by si umět uvědomit, že
existuje dobrá knížka, koncert, výstava i krásná příroda. Když se
člověk naučí nabírat tyhle věci, rozšíří se mu obzory a zvýší se mu
lidská úroveň. Podle mne čeká celý český národ veliká cesta, aby
získal určitou noblesu.

Poradíte mi, jak rozpoznat kvalitní kulturu?
Každý člověk má v sobě geneticky zakódován vztah pro vnímání
krásných věcí. Umí si říct: ano, to se mi líbí nebo to se mi nelíbí.
Při hodnocení bych nasadil kritéria, aby to umělecké dílo dotyčného
člověka oslovilo, vzbuzovalo v něm libé pocity a vnitřně jej
rozšířilo.

Kdo je podle vás kulturní člověk?
Kulturní člověk se pozná v tom, jak je oblečen (a nemusí to být
značkově), jak se chová k druhému člověku, především tedy k ženě.
Tam se projeví ta kulturnost.

Mohlo by vás zajímat: