Václav Havel obživl při Antidiskotéce Jiřího Černého

21. 7. 2017 | | Názory, Studentský život IMG_20170702_124933

„Antidiskotéka“ Jiřího Černého, hudebního publicisty a kritika znovu zaujala, tentokrát návštěvníky Knihovny Václava Havla. A vzpomínalo se právě na prvního prezidenta České republiky. Černý se, trochu netradičně, vyhl jeho politické činnosti a literární tvorbě a zaměřil se na hudbu spojenou s ním. Hudební pořad doprovázely nejen skladby a tóny, ale také zasvěcený komentář.

Hudební krtik Jiří Černý hned ze začátku pouštěl písně, které se Václava Havla osobně týkaly. Třeba tím, že se podílel na jejich vzniku, setkal se s jejich autory, byl při jejich živém provedení nebo je měl prostě jenom rád. Posluchači se tak z minuty na minutu myšlenkami vrátili do doby před padesáti lety a do disidentského prostředí.

Nešlo ale jen o hudbu. Večer doprovázely také osobní zážitky, které Černého s Havlem spojovaly a většinou souvisely právě s hudebníky a jejich tvorbou. Diváci si tak mohli prvního prezidenta připomenout nejen z politické, ale také z umělecké stránky. A dozvědět se, jak Havel skládal protirežimní písňové texty nebo jak kvůli rozpadajícímu se Československu nestihl večeři s Rolling Stones.

Silné a dojímavé vzpomínky na prvního prezidenta

I schopnost Černého hladce mezi sebou propojit odlišné písničky, které na antidiskotékách pouští z klasických CD přehrávačů, návštěvníky v sále ohromila. Posluchači se tak od tónů Havlem otextované bigbeatové vypalovačky s protirežimním ražením „Zahýkal sýc“ mohli elegantně přenést k beatlesácké hymně lásky „All You Need Is Love“.

Vzpomínka na jeden z Černého pořadů za komunistického režimu pak všechny přesunula ke skladbě Leonarda Cohena „Gypsy Wife“. Atmosféru listopadového převratu pak navodila syrová verze „Modlitby pro Martu“ v podání Marty Kubišové. A do devadesátých let a dalšího tisíciletí se diváci dostali díky vtipným příhodám o Rolling Stones při jejich návštěvě v Praze, skladbám Tiny Turner či Susan Vega.

Dvouhodinový pořad se díky hudebnímu podkladu zdál být o dost kratší a Havel jako by se z plakátu usmíval ještě potutelněji než obvykle. Hudební vzpomínky na Václava Havla byly silné, dojímavé, vtipné, absurdní, zkrátka takové, jako byl on sám.

Foto: autorka článku

Mohlo by vás zajímat: