Václav Kroutil se proyoyoval až do elitního žebříčku mladýchpodnikatelů

6. 7. 2015 | | Kariéra, Sport Vašek Kroutil

Václav Kroutil, student Fakulty
podnikohospodářské, začal podnikat ve dvaceti. Vyhrál mistrovství Evropy
v yoyování, založil s kamarády blog a na popud otázek čtenářů
objednal svá první yoya. Potom se hračka stala jeho živobytím. Forbes
Česko ho letos vyhlásil mezi třiceti nejúspěšnějšími podnikateli do
třiceti let.

Vraťme se k začátkům tvého podnikání. Kdy sis uvědomil, že
tvůj koníček může mít podnikatelský potenciál?

V roce 2010 jsme s bráchou a kámošema začali dělat blog
o yoyování. Bavilo nás to, jezdili jsme na spoustu soutěží a o tom jsme
chtěli psát. Mělo to časem velkou návštěvnost. Uvědomili jsme si, že po
yoyu je velká poptávka. V Čechách v tu dobu byly jeden nebo dva obchody.
Návštěvníci blogu nám psali: Hele, nemohli bychom od vás koupit yoyo? Tak
jsme si řekli: Pár jich objednáme, zkusíme to. Když to nepůjde, tak nám
zůstanou. Když ten nápad vyjde, tak zaplatíme ze zisku třeba naftu na
další soutěž.

Kde jste vzali první finance do podnikání?

Vzal jsem peníze, co mi dal táta za to, že jsem vyhrál mistrovství
Evropy. Vsadili jsme se. Řekl, že když vyhraju, tak dostanu určitou
finanční odměnu. Nevím, jestli mě tím chtěl motivovat nebo to jen tak
plácnul. Každopádně slovo dodržel. Pak brácha přidal ještě nějaké
peníze. Dali jsme to dohromady a začali podnikat.

Kolik vás teda bylo na začátku podnikání?

My s bráchou a pak čtyři další kluci. Taky byli yoyaři, kteří
s námi kamarádili, trénovali. Psali taky na web, pomáhali nám.

Teď předpokládám, že vás je víc.

Jo, v yoyování se brzy chodí do důchodu, protože musíš pořád
trénovat několik hodin denně, takže jsme nabrali dva mladý klučiny.
Pojmenovali jsme je „Slusny Youngsters“. Jezdí hlavně na soutěže, ale
pomáhají i v obchodě.

Ty jsi teda v důchodu?

Jakoby jo, ale teď jsem byl na mistrovství Evropy, kde jsem nesoutěžil.
Hrozně mi to chybělo. Teď jsem se na celý dopoledne vykašlal na všechnu
práci a jen jsem trénoval. Takže bych se chtěl hrozně vrátit, ale nevím,
jestli to ještě půjde. Hodně jsem zameškal a ta scéna se vyvíjí
rychle.

Podnikání ve freestylových sportech je snazší

Jak je těžké v Čechách podnikat? A ještě v tak specifickém
odvětví jako jsou freestylové sporty?

Mně přijde, že jsme měli dost štěstí v tom, že jsme začali ve
chvíli, kdy to podnikání šlo ještě docela samo. Teď už je těch e-shopů
a obchodů dost. Yoyo nabízí i v hračkářství. Možná by to teď bylo
těžší. Možná je to snazší v těch freestylových sportech. Člověk se
nějaké činnosti věnuje několik let, rozumí tomu. Nedokážu si
představit, že bych celé mládí hrál fotbal a pak šel prodávat yoya a nic
o nich nevěděl. Pro nás bylo super, že jsme měli úspěchy, všichni nás
znali. Možná i proto za námi šli. Celou dobu věděli, že to co děláme,
děláme správně.

Nikdy jsi teda nepřemýšlel, že bys rozšířil portfolio
produktů?

Dost lidí kolem nás to dělá, protože to vždycky ve světě bylo, že
yoyo bylo boom, hodně se prodávalo, ale pak to opadlo. Lidi přestali kupovat,
a tak firmy začaly nabízet něco jiného. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu,
že je to neuživilo nebo to nebyl tak dobrý kšeft. Třeba naši hlavní
konkurenti prodávají Kendamy, což jsou tradiční japonské hračky, které
teď docela frčí, nebo házecí disky. Mají tam těch věcí víc. My se
snažíme pořád se držet yoya, protože se nám líbí to, že můžeme
zákazníkům dát ten nejlepší servis. Brácha asi před dvěma roky přišel
s tím, ať prodáváme longboardy. Ale já jsem nechtěl. Přijde klučina,
že chce longboard a co já mu řeknu? Tenhle je dražší, tenhle levnější.
Nechci prodávat jen kvůli penězům.

Už jsi zmínil, že se střetáváte s firmou Kordovského (yoyo
store). Jste jediní se zaměření na yoya?

Jsme konkurenti, protože prodáváme stejný produkt, cílíme na stejnou
skupinu, ale zároveň se známe od čtrnácti let. Soutěžili jsme spolu,
trénovali jsme spolu a moc dobře víme, že kdybychom se začali hádat a
dělit celou komunitu, tak by to poškodilo yoyo. Možná se zdá, že na
internetu o zákazníky soupeříme, ale třeba při organizacích soutěží
nebo v rámci České Yoyo Asociace spolupracujeme na všem, co nás
napadne.

Potřebujeme, aby se rodilo hodně dětí

Minule jsi říkal, že v Česku je obrovská komunita yoyerů.
Pořád ten trend trvá? Chtějí děti yoyo?

My na číslech z prodejů vidíme, že to pozvolně upadá od roku
2014. Došlo nám, že tento rok to byl asi absolutní vrchol. Teď se to
ustálilo na nějaké úrovni, tak uvidíme, jak to bude dál. Takový vrchol,
jako byl loni, zase může nastat až za několik let, až malé děti zase
dorostou a zkusí yoyo. Takže potřebujeme, aby se v Čechách rodilo
hodně dětí.

Stále pořádáte tour po základních školách?

Jezdíme pořád. Ukázalo se, že ty přednášky opravdu fungují. Další
pokračování proběhne v září.

Vyučujete i nějaké kurzy?

Začali jsme s kurzy v domech dětí a mládeže. Nyní jsme otevřeli
i nedělní výuku, protože nám psaly mimopražské děti, že by se k nám
chtěly hrozně podívat a vyzkoušet si yoya, ale že se k nám přes týden
kvůli škole nedostanou. Takže vyučujeme i v neděli. A je tam úplně
narváno.

Je těžké najít sponzory, financujete se sami?

Na soutěže se vždycky nějaký sponzor najde. Nejsou naštěstí tak
drahý. S prostorem pomůže většinou město nebo se najde místo, které se
sponzoruje z výtěžků z registrace nebo ze vstupného. V podstatě
jediný, co je potřeba sehnat, jsou ceny. Sponzorujeme každou aktivitu, která
je v Čechách dostupná. Když nám klučina napíše: Hele, zítra dělám
soutěž ve škole pro kamarády, paní učitelka nám dělá rozhodčí, tak my
jim pošleme yoya. Stejně tak to dělají i výrobci a yoyo firmy. Třeba na
školní tour se nám povedlo spolupracovat s agenturou Yinachi, které se
yoyování zalíbilo. Pomohla nám sehnat větší sponzory jako třeba nadaci
Karla Janečka. Díky tomu mohla tour běžet celý rok a může pokračovat
i na podzim.

To tvoje podnikání zní hrozně idylicky.

To jo. My jsme hrozně rádi. Zatím všichni sponzoři byli nadšení.

Forbesu se líbil náš příběh. Myslím, že v Čechách jsou
úspěšnější projekty

Nyní tě Forbes vyhlásil v rubrice „30 pod 30“. Bylo to pro
tebe příjemné ocenění za tvou práci? Nebo to spíš bereš jako dobrou
reklamu pro další obchody?

Pro mě to byl hrozný úspěch, protože vím, co znamená, být ve Forbesu.
Byl jsem hrozně rád. Když mi ještě volali, že mě chtějí zařadit do
žebříčku „30 pod 30“, tak mě trochu mrzelo, že tam nemohl být
brácha, protože je starší. Všechnu smetanu jsem slíznul já, ale snad to
tak nebere. Taky jsem si říkal, že spousta českých projektů má větší
úspěchy než my, s většími obraty. Forbesu se ale asi líbil náš
příběh, jak jsme začínali. Parta nadšených kluků, kterou baví nějaký
sport. Takže to pro mě byl velký úspěch. Oni po nás chtěli co nejvíc
čísel, co nejvíc údajů. My jsme je nechtěli dát, že by to přilákalo
nějakou potenciální konkurenci, která se o yoyo nezajímá, ale šli by do
toho jen za vidinou zisku. To se nám moc nechtělo, ale ten článek nám
udělal reklamu. Už nám pár kontaktů dal.

Jak vy se vlastně propagujete? Nikdy jsem na vás žádnou
upoutávku neviděla.

Naše cílovka je mladá – druhý stupeň základní školy, možná
střední škola. Používáme hlavně média, máme aktivní blog, instagram,
facebook, youtube. Youtube je pro nás každodenní záležitost. Hodně energie
jsme dávali do té školní tour, protože je to nejpřesnější cílení,
když se dostaneme před děti a necháme je yoyo vyzkoušet. Je to lepší než
billboard nebo reklama.

VŠE nyní rozjela akcelerátor xPort. Myslíš, že je to dobrý
nápad, který posune ekonomku dopředu? Kdybys neměl rozjetý business,
přihlásil by ses?

Když jsem začal podnikat, tak mi bylo dvacet. Vím hodně o yoyování,
ale málo o podnikání. Můj mentor byl starší brácha, který věděl
spoustu věcí a pomohl mi. Tápal bych dýl nebo bychom nikdy takhle daleko
nedošli. Myslím si, že jde o hodně dobrý krok dopředu. Spousta lidí má
dobré nápady. Nikdy jsem nepodnikal v jiný zemi, ale v Čechách nejsou
podmínky úplně dobrý, ale taky nejsou úplně špatný. Kdybych neměl
podnikání rozjeté, tak bych se asi přihlásil.

A malá rada na konec. Co bys doporučil začínajícím
podnikatelům?

Rozhodně se nebát a jít do toho. Sehnat peníze kdekoliv a rozhodně to
zkusit. Zní to hrozně jako klišé, ale důležité je najít obor, něco,
k čemu mají vztah nebo co mají rádi. S bráchou jsme strávili spoustu
nocí a dnů prací. Kdyby to bylo něco, co nemáme rádi, tak nevím, jestli
by mě motivovala jen vidina peněz a úspěchu. Nás bavilo, že lidi jsou
spokojení, že se vrací děti, které nám ukazují triky. To nás
hrozně hnalo.

Foto: Petr Cihlář, Jan Černý

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by vás zajímat: