Veřejné finance jsou problémem číslo jedna

30. 4. 2010 | | Rozhovory

Nejslabším místem České republiky jsou veřejné finance. Přestože si
ve srovnání s jinými státy EU stojíme dobře, je potřeba začít rakovinu
léčit dříve než bude pozdě, tvrdí Mojmír Hampl, viceguvernér České
národní banky.

Vede si v současném období česká ekonomika ve srovnání
s ostatními evropskými státy dobře?

Jak v čem. Pokud jde o hospodářskou politiku, tak na tom nejsme nijak zle.
Česká republika si byla schopna dlouhodobě udržet slušnou makroekonomickou
rovnováhu. Sláva za to, v krizi nám to pomohlo. I český bankovní sektor
prošel zatím na rozdíl od mnoha západoevropských zemí finanční krizí
bez ztráty kytičky. Ekonomika se zotavuje z propadu, který k nám ale
přišel hlavně zvenčí, my sami jsme si za něj moc nemohli a ani jej
nemůžeme domácí hospodářskou politikou „přetlačit“.

Kde máme ještě rezervy?
Bohužel problémem číslo jedna jsou dnes české veřejné finance. Od nich
hrozí ztráta oné makroekonomické rovnováhy, o níž jsem mluvil. Je třeba
veřejné finance stabilizovat. A to bez ohledu na to, že na tom v EU nejsme
vůbec nejhůř. Právě proto je potřeba začít hned, dokud jsme ještě
nenarazili do zdi. I rakovinu vyléčíte jen, když ji zachytíte v prvotním
stadiu. Když metastazuje do celého těla, je už pozdě.

Považujete HDP za spolehlivý ukazatel kondice národních ekonomik?
Které další hospodářské statistiky a kritéria je užitečné
sledovat?

HDP je dnes už úžasně propracovaný standardní ukazatel. Dává obrázek
o celkovém vývoji ekonomiky a orientačně i o blahobytu. Ekonomové
v posledních desetiletích navrhli řadu dalších ukazatelů, které mají za
úkol dát přesnější obrázek o blahobytu, ale tyto ukazatele mají své
velké slabiny. Ještě bych měl dodat, že ke sledování kondice ekonomiky
využíváme vedle HDP i řadu dalších, dílčích ukazatelů – jen HDP
nestačí. Klíčové jsou například informace o produktivitě, mzdách a
tak dále.

Jak vnímáte makroekonomický dopad rozpočtových problémů
členů eurozóny?

Aktuálně mají zásadní potíže jen Řekové, což je relativně malá
část eurozóny. Pokud by ale podobné potíže s důvěrou investorů začalo
mít víc členů eurozóny, mohlo by to mít citelné makroekonomické dopady
i na nás. Eurozóna je koneckonců naším hlavním obchodním partnerem.
Naštěstí jsme spíše navázáni na zdravější „severní osu“, nikoli
na tu „jižní“.

Považujete euro za trvale udržitelný projekt?
Euro je unikátní projekt. Vždy nejdříve vzniká stát a teprve pak měna
platná na jeho území, nikdy naopak. Euro je v tomto odchylkou od historicky
zavedeného normálu. Staví se od střechy, nikoli od základů. Když se ve
špatných časech (jako dnes) ukazují ony nedostatečné základy, máte jen
dvě cesty: posílit je, anebo sledovat padání střechy. Posílit znamená
vytvořit evropský superstrát. Nechat padat střechu znamená vidět bolestné
a těžko řiditelné procesy v mnoha zemích. Obtížné dilema pro
politiky.

Jak se díváte na současné nastavení mastrichtských
kritérií?
To nastavení je pořád zhruba stejné a je
nepravděpodobné, že by se změnilo, takže vlastně nemá velkou cenu tuto
věc rozebírat. Obecně bych řekl, že zejména kurzové kritérium je
formulováno velice nešťastně, ale mnoho dlouhodobých výhrad uplatňovala
ČNB i k inflačnímu kritériu. Zajímavé teď spíš bude sledovat, jak
přísně se budou kritéria vykládat po krizi. Chuť členů eurozóny
přijímat mezi sebe nové členy podle mě dramaticky poklesne.

Jaká má ČNB inflační očekávání pro rok 2010?
ČNB cíluje inflaci, a tak její prognóza inflace je ve střednědobém
horizontu vždy poblíž inflačního cíle. V tuto chvíli předpokládáme
dosažení inflačního cíle ve výši dvou procent zhruba na přelomu tohoto a
příštího roku.

Nehrozí ekonomikám další problémy až se centrální banky
výhledově rozhodnou zvyšovat úrokové sazby?

Pokud bude toto zvyšování sazeb dobře uváženo, tak by mělo být naopak
vedeno snahou odstínit ekonomiky od problémů – problémů
s přehříváním, příliš oslabeným kurzem, vysokou inflací a tak dále.
Otázka na pomezí vědy a umění je právě ono správné časování
utažení měnových šroubů.

Ukázala se být efektivní měnová politika cílování inflace,
kterou ČNB a jiné centrální banky provádí?
Se základní logikou
cílování inflace jsem spokojen, nicméně proběhlé finanční a ekonomické
potíže ukazují, že je třeba oproti dosavadní praxi posílit
v měnově-politických úvahách váhu informací z trhů aktiv, možná
rozšířit cílovaný index inflace a podobně. Čekají nás velké
akademické i praktické diskuse.

Podepsala se na krizi špatná regulace finančního sektoru nebo
spíš vidíte problém ve špatné aplikaci regulatorních
pravidel?

V různých zemích platil různý mix obou faktorů. Základní problém ale
vidím celosvětově v nesprávné regulaci, která klientům finančních
institucí dává falešnou víru, že se nemusejí o nic starat a že o své
peníze nemůžou přijít. Koneckonců největší problémy se objevily v té
nejregulovanější části finančního systému, tedy v bankách. Obecně
mám pocit, že se podceňuje nikoli role regulace, ale role špatných
makroekonomických politik na vznik nerovnováh a krizí.

Jak se v Evropě případná tvrdší regulace projeví? Souhlasíte
s tím?

Návrhů na přitvrzení regulace je celá řada, mnohé z nich podle mého
názoru spíš politické a nevhodné. Nejpropracovanější sada návrhů
zatím přišla od známé basilejské komise. Spíše z Basileje, nikoli
z Bruselu, Paříže či Berlína bych čekal návrhy, které budou mít
skutečné racio.

Považujete rating za důvěryhodnou součást finančního
trhu?

Rating má definičně problém v situaci, kdy funguje klasický konflikt
zájmů: například emitent cenného papíru si platí rating své emise. To se
dlouho ví. Ale regulační úvahy ve směru řešení tohoto problému nejdou,
jsou prvoplánové. Jinak si ale myslím, že rating jako specifický typ
informace zůstane standardní součástí finančního trhu. Jen o něm snad
budou jednotliví účastníci trhu více přemýšlet.

Na domácí politické scéně se delší dobu diskutuje zákaz akcí
na doručitele. Jakým se na zmíněné opatření díváte pohledem dohledové
autority a pohledem nezávislého ekonoma?

Můj osobní názor: pokud je hlavním argumentem pro zrušení akcií na
doručitele to, že se dají zneužít, tak je to komické. Zneužít se dá
vše, třeba taky peníze. Nikoho by nenapadlo zakázat baseball proto, že pár
chuligánů „zneužilo baseballovou pálku“ a někoho zmlátilo. Pokud je
problém ve veřejných zakázkách, nechť si stát stanoví speciální
pravidla pro to, jaké firmy, s jakou právní formou a jakým typem
vlastnictví se mohou účastnit veřejných tendrů. Ale nechť stát kvůli
svým problémům neruší dlouho zaběhnuté instituty soukromého práva,
které jsou pochopitelně starší než zákon o zadávání veřejných
zakázek.

Mohlo by vás zajímat: