Většina Číňanů má jednoho boha – peníze

13. 11. 2008 | | Rozhovory

Tomáš Etzler vystudoval zeměpis a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1999 začal pracovat v CNN jako produkční, později se dostal jako válečný zpravodaj na Haiti, do Iráku nebo do Afgánistánu. Od roku 2006 pracuje jako reportér České televize v Číně a ve večerních zprávách jsme mohli vidět jeho reportáže o zemětřesení či olympijských hrách. Na konferenci Forum 2000 přednášel o stavu demokracie v Číně.

Tomáš Etzler vystudoval zeměpis a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1999 začal pracovat v CNN jako produkční, později se dostal jako válečný zpravodaj na Haiti, do Iráku nebo do Afgánistánu. Od roku 2006 pracuje jako reportér České televize v Číně a ve večerních zprávách jsme mohli vidět jeho reportáže o zemětřesení či olympijských hrách. V září 2008 získal prestižní novinářskou cenu Emmy za aplikaci satelitních přenosů. Na konferenci Forum 2000 přednášel o stavu demokracie v Číně.

Překvapilo mě, že jste Číňany popsal jako materiálně založené, protože jsem si vždy myslela, že je v této zemi silně rozšířený budhismus a nad touhou po majetku převažuje touha po vědění a skromnost. Takový tedy typický Číňan zřejmě není, že?
Není. Veškeré duševní hodnoty včetně vyznávání budhismu zničil Mao Ce Tung. Zničil tisíce budhistických klášterů, zničil čínské tradice, originální způsob života. Věřil, že když se má budovat něco nového, musí se zdemolovat vše staré. Číňané se z této groteskní politiky nikdy nevzpamatovali. A do Maem vytvořené duševní prázdnoty přišla v osmdesátých letech možnost vydělávat peníze. Pravdou je, že zájem o budhismus, ale také o křesťanství v Číně opět roste. Ale když jsem se nedávno zeptal „domácího kněze“, který vede jeden z tisíců neoficiálních kostelů v Číně na stav víry v zemi, odpověděl, že drtivá většina Číňanů má jednoho boha, a to peníze.

Pro Evropana musí být velmi zajímavé, jak funguje regulace porodnosti poskytováním finančních a sociálních výhod rodinám s jedním potomkem. Setkal jste se v této oblasti s nějakým problémem nebo to obyvatelé berou jako nutné zlo?
Tím, že Číňané žijí desetiletí v brutálním politickém útisku, jsou zvyklí přijmout ledacos. Politika jednoho dítěte vznikla z potřeby regulovat růst počtu obyvatel. Panovaly obavy z toho, jak stamiliony obyvatel v budoucnosti uživit. Rodinám nejsou obvykle poskytovány žádné výhody. Je to občanská povinnost. Máte-li ale druhé dítě, musíte zaplatit pokutu. Problém je, že i v této oblasti panuje v Číně obrovská korupce. Točil jsem s několika rodinami, které místní úřady ilegálně pokutují každý rok, i když se druhé dítě narodilo před osmnácti lety a žena se nechala po druhém porodu sterilizovat. Úřady vymáhají peníze každý rok. Když je nemáte, vezmou vám motorku, prasata nebo v jednom případě dokonce rámy oken a dveře. Není to tak všude, ale korupce je v pokutování rozšířena.

Slyšela jsem názor, že po světové nadvládě Ruska a USA nás čeká nadvláda Číny. Jak by takový svět vypadal? Co by se změnilo ve světě, kde prim hraje Čína?
To si neumím představit a nechci spekulovat. Nejsem jasnovidec. Chce-li se ale Čína stát světovou velmocí, má před sebou stále ještě mnoho práce. Ano, je největším exportérem na světě, létá do vesmíru, poskytuje mnohamilionové půjčky desítkám zemí v Africe a jihovýchodní Asii. Zároveň v přepočtu na počet obyvatel zůstává jednou z nejchudších zemí na světě. Osm set milionů obyvatel tam žije za 36 korun na den či méně. Produkty Made in China jsou sice levné, dostupné, ale mají ve světě opravdu nevalnou reputaci. Čína porušuje jedno mezinárodní pravidlo vedle druhého, od ochrany duševního vlastnictví až po předpisy Světové obchodní organizace. Na letošním seznamu sta nejrespektovanějších asijských firem není ani jedna čínská společnost. Čili, já bych si na ten status světového lídra ještě počkal.

Na konferenci mě velmi zaujalo vystoupení Irshad Manji z Kanady, autorky knihy o Islámu, která obdržela stejně jako Vy cenu Emmy. Jak na Vás působila? Znal jste ji i před konferencí například z nějaké reportáže?
V životě jsem ji před tím nepotkal a její reportáže neznám. Její vystoupení na konferenci bylo vynikající. Hovořila spatra, ale erudovaně a bylo vidět, že ví, o čem mluví. Udělala na mě dojem.

Jaký má podle Vás celá tato konference smysl? Myslíte, že plní myšlenku prosazování demokracie pomocí dialogu lidí různých profesí pocházejících z různých zemí s odlišným náboženstvím, historií i kulturou?
Pro mě jako novináře bylo pochopitelně nejhodnotnější setkat se s mnoha lidmi, získat kontakty. Velmi užitečné bylo slyšet řadu odlišných názorů a protřídit a upřesnit si svoje vlastní. Ze všeobecného hlediska si myslím, že jakákoliv konference prosazující demokracii, toleranci mezi názory a náboženstvími nebo dialog mezi odlišnými kulturami je nesmírně důležitá. Každá konference bude ale k ničemu, jestli se její myšlenky či nápady nebudou snažit prosazovat vlády zemí svobodného světa. Sebevýznamnější rezoluce, například na ochranu lidských práv, zůstane bezcenným papírem, jestliže se ji nikdo nebude snažit prosadit. A to myslitelé, aktivisté nebo teoretikové sami nedokážou.

„Chatrč ze slámy, v níž se lidé smějí, má větší cenu než palác, ve kterém lidé pláčí,“ říká jedno čínské přísloví. Co pro Vás vyjadřuje? Není to o tom, že ne pro všechny bude pokrok, technické vymoženosti a lepší podmínky znamenat štěstí?
To je univerzální pravda, která platí všude. Sebevyšší plat či nejnovější technické vymoženosti vám štěstí nekoupí. To musíte hledat ve svém srdci a v rodině.

Mohlo by vás zajímat: