Vládním stipendistům ze zahraničí dává Česko šanci

9. 4. 2007 | | Studentský život

Sourozeneckých dvojic, které studují na naší škole, je mnoho. Starší dítě z rodiny zkusí na ekonomce štěstí a potom naláká mladší sourozence. Tak nějak to bylo i v rodině Guida Banuse, Jihoameričana, který neváhal zamířit do Česka za vysokoškolským titulem, bojovat nejen se sedmi českými pády a vysvětlovat vyučujícím, že v testu nemá chyby. Jen v jeho češtině je problém.

Sourozeneckých dvojic, které studují na naší škole, je mnoho. Starší dítě z rodiny zkusí na ekonomce štěstí a potom naláká mladší sourozence. Tak nějak to bylo i v rodině Guida Banuse, Jihoameričana, který neváhal zamířit do Česka za vysokoškolským titulem, bojovat nejen se sedmi českými pády a vysvětlovat vyučujícím, že v testu nemá chyby. Jen v jeho češtině je problém.

Z jihoamerické Bolívie přicestoval Guido do Čech před téměř sedmi lety. Volba naší země byla pro něj jasná. Jako jeden z mála států nabízí Česká republika vládní stipendia na studium magisterského programu. Před samotnými přijímacími zkouškami Guida čekalo deset měsíců intenzivní výuky krkolomné češtiny na Ústavu jazykové přípravy Univerzity Karlovy v Poděbradech. „Největší problém mi dělaly vaše pády a slovosled. Španělština pády nemá a pro mě bylo dost nepochopitelné, proč bych je měl používat a k čemu vůbec jsou,“ říká Guido.

Často taky testoval své známé tím, že se jich ptal, jestli mu rozumí, když ze sebe vysouká: „Mám sestra.“ Přitakání přátel mu jenom potvrdilo teorii o zbytečnosti pádů. „Na co jsou takové věci dobré, jsem přišel asi po roce,“ usmívá se dnes absolvent Fakulty národohospodářské.

Do školy jsem si chodil půjčit zápisky

Každý začátek je krušný a ti, kteří se česky teprve učí, to pociťují při studiu na české škole nejvíc. Přestože se za určitý čas dá zvládnout běžná komunikace v češtině, učit se v cizím jazyce není jednoduché. Měsíc chodil Guido do školy jen tak, jak sám říká. Na koleji přemýšlel, jak doma rodičům vysvětlí, že to tu nezvládl. „Pak jsem se ale rozhodl, že udělám všechno proto, abych se do Bolívie vrátil s titulem. Nakoupil jsem si hodně knih, učil jsem se doma a do školy jsem chodil jen na konzultační hodiny,“ popisuje Guido svou strategii. S úsměvem dodává, že chodil na přednášky jenom proto, aby se díval, kdo ze studentů měl nejčitelnější písmo a půjčil mu své zápisky. Ale tím ještě neměl vyhráno. „Jednou se mi stalo, že jsem dostal z testu „nevyhověl“, protože vyučující nerozuměl mé češtině. Byl jsem si jistý, že jsem test napsal obsahově správně, a tak jsem zašel za dotyčným profesorem osobně.“ S úsměvem dnes doktorand dodává, že chápe kantorovo rozhodnutí, určitě ho z jeho češtiny rozbolela hlava. Ale v konzultačních hodinách Guido přečetl vyučujícímu svůj test a vysvětlil mu jazykový problém. Z „nevyhověl“ se stalo „velmi dobře“.

Sestru jsem chtěl ušetřit boje s češtinou

Tento semestr Guido stojí za katedrou z té druhé strany. Je doktorandem na páté fakultě a zasvěcuje české studenty do problematiky teorie státu, regionů a evropských institucí. A jací jsou Češi studenti? „Super, Češi se skoro na nic neptají,“ usmívá se nyní už inženýr Guido Banus. Ale v zápětí dodává, že se musí hodně snažit, nejen kvůli vysoké kvalitě VŠE, ale také kvůli obrovským znalostem posluchačů. Ti prý mnohdy ví o problematice více než on sám.

„Sestru jsem od Česka nejdříve odrazoval. Nechtěl jsem, aby si tu musela vytrpět to, co já na začátku,“ zmiňuje Guido svou sestru Consuelu, která je druhým rokem doktorandkou na Fakultě mezinárodních vztahů. Vstupenkou na VŠE a vůbec do České republiky byl její projekt, se kterým se přihlásila do výběrového řízení na stipendia v České republice. Tématem byl význam Bolívie v Jižní Americe a obchodních perspektivách v České republice. Podmínkou k přijetí k doktorandskému studiu byla i pro ni kromě výborného prospěchu znalost češtiny. S tou zápasila Consuela šest měsíců v Poděbradech. Bratr ale pro ni nebyl jediným důvodem, proč se rozhodla zakotvit v Praze. „Líbilo se mi, kolik odborných předmětů tady máte. A hlavně je vám umožněno studovat v doktorském programu, Bolívie ho nezná. V Santa Cruz jsem studovala na podnikohospodářské fakultě a za celou dobu studia jsme měli například jenom obecnou makroekonomii,“ upozorňuje Consuela na výhodu odborných kurzů.

Jak to sourozenci Banusovi vidí v budoucnu s návratem do Bolívie se teprve ukáže. Zatím se oba dva kloní k variantě „Čechy krásné, Čechy mé.“

Mohlo by vás zajímat: