Vysoké školy NaHraně

5. 11. 2001 | | Názory, Zprávy ze školy

V pondělí 29. října se v ROXY natáčel další díl diskuzního klubu NaHraně. Mladí lidé tentokrát přišli diskutovat s hosty na téma dnešní situace vysokých škol. Tvůrci pořadu pozvali zástupce některých vysokých škol – rektorku UP v Olomouci, děkana FF UK, zástupce UJEP Ústí nad Labem a ředitele soukromé Vysoké školy finanční a správní v Praze.

V pondělí 29. října se v ROXY natáčel další díl diskuzního klubu NaHraně. Mladí lidé tentokrát přišli diskutovat s hosty na téma dnešní situace vysokých škol. Tvůrci pořadu pozvali zástupce některých vysokých škol – rektorku UP v Olomouci, děkana FF UK, zástupce UJEP Ústí nad Labem a ředitele soukromé Vysoké školy finanční a správní v Praze.

Celá debata se točila kolem peněz, peněz a zase jen peněz. Vůbec nechci tvrdit, že na školách je dost peněz. Nepociťujeme snad nedostatek finančních prostředků sami? Nedostatečná kapacita studoven, málo počítačů atd. Přitom naše škola je na tom v porovnání s ostatními ještě relativně velice dobře. Zkuste se někdy jít podívat do budovy „matfyzu“ na Malostranské náměstí! Studium humanitních a společenských věd není obecně tolik finančně náročné jako obory přírodovědné a technické. Na takových školách zoufale chybí vybavení odborných učeben a laboratoří.

Myslím, že nikdo z nás si ani nedělá iluze o výši platů vysokoškolských učitelů. Na školách zůstávají učit (slovy jednoho z nich, který se také zúčastnil televizní diskuze) jen šílenci. Kdo z nás by zůstal pracovat v zaměstnání, kde hrubý plat někdy ani nepřevýší hranici deseti tisíc? Není se čemu divit, když takový nadšenec po pár letech svůj elán ztratí a ze školy prostě odejde. Nebo zůstane, ale začíná pracovat tak, aby se kvalitou své práce přiblížil jejímu ocenění. Výsledky takového zoufalého stavu vidíme denně.

Vysoké školy jsou v bludném kruhu: Nemohou pracovat na tak vysoké úrovni, jak by si představovaly, protože k tomu prý nemají dost peněz. Nikdo vám ale naopak nepřidá více, když nebudete pracovat kvalitněji. Jistěže by školám prospělo, kdyby byly financovány lépe. Jenže kde vzít peníze? Jsme si vědomi všech způsobů, jak postavit naše vysoké školství na nohy? Na nohy, které udrží krok se západními univerzitami, se kterými by se ty naše rády srovnávaly?

Od lidí, kteří se dostanou na nejakou „západní“ školu, můžeme slyšet, jak moc se liší způsob výuky od našeho. Studenti se doma připravují více samostatně, v hodinách více diskutují a řeší konkrétní otázky. Atmosféra na školách je osobnější, přívětivější a více přímá. Studenti se nebojí projevit svůj názor na učivo, ale i na vyučující. Jsou k tomu přímo vedeni.

A u nás? Neříkám, že na VŠE je vše při starém, že je vše špatné. Naopak. Občas mám radost, když se něco pohne kupředu. Ale můžeme být spokojeni? Cítíte se na škole jako doma? Vážíme si všech svých kantorů? (A vážíme si vůbec našich kolegů studentů?)

Spousta věcí se určitě rozhýbe, když přisypeme tu a tam penízky. Jako když při náledí přisypete pod kola trochu písku. Auto se pak lépe rozjede. A co kdybychom tak pomohli a trochu zatlačili? Stát za každého z nás sype ročně škole pod kola 27000 korun. Vážíme si toho? Ruku na srdce, každý se zamyslete: Mohli bychom se malinko víc snažit?
Pomožme my, studenti našim školám dostat se z bludného kruhu. Ne tím, že za ně vyjdeme do ulic demonstrovat a že jim budeme pomáhat somrovat o peníze třeba prostřednictvím televizních pořadů. Pomožme jim zevnitř. Na VŠE je nás na to přes 14 tisíc.

Mohlo by vás zajímat: