Zakladatelka muzea Lennonovy zdi z VŠE: Zeď je spojená se svobodou projevu a nutkáním vzdorovat zákazům

18. 8. 2020 | | Rozhovory Lennonova_zed_muzeum

Lennonova zeď na Velkopřevorském náměstí je fenomén, který ročně přitáhne do Prahy tisíce turistů, i přes to, že kapela The Beatles Česko nikdy nenavštívila. V jejím okolí by navíc brzy mělo vzniknout muzeum věnované této pestrobarevné památce. Za projektem stojí absolventka Fakulty mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické a velká fanynka brouků Eva Ticháková. Více o jejím plánu založit muzeum této unikátní památky se dočtete v následujícím rozhovoru.

Jak se zrodil plán založit muzeum Lennonovy zdi?

Začalo to už koncem roku 2016, kdy za mnou na jedné beatlesácké akci přišel neznámý pán, kterému se líbilo moje vlastnoručně dělané tričko s nápisem „Paul“, a zeptal se mě, jestli s ním nechci v Praze založit muzeum The Beatles. S tímto pánem se mi pak už ale bohužel nikdy nepodařilo se spojit, i když jsem se snažila. Nicméně nápad ve mně zůstal. Protože ale Beatles v Česku nikdy nebyli, nevěděla jsem, na čem by to muzeum vlastně stálo. A pak mi došlo, že tu přece máme unikát – Lennonovu zeď.

I já sama jsem tam vždy chodívala ráda na procházky, hrát a zpívat The Beatles nejen na výroční setkání 8. prosince (8. prosince 1980 byl zavražděn John Lennon, pozn. red.), či psát barevné nápisy. Protože jsem tou dobou i pátrala po vhodném tématu diplomky v rámci mého oboru Cestovní ruch, krásně se to sešlo. Sepíšu podnikatelský plán muzea Lennonovy zdi! A třeba se to jednou splní.

Jaký je vůbec význam a historie Lennonovy zdi, když tady The Beatles nikdy nehráli?

Existuje legenda, že The Beatles v Bratislavě přestupovali na letadlo do Alp, když natáčeli film „Help!“, ale je to opravdu spíš jen legenda. Nicméně Beatles měli tady v Československu, které bylo za jejich existence i ještě dlouho po rozpadu součástí východního bloku, velkou fanouškovskou základnu. No a John Lennon, který byl kromě hudby po rozpadu Beatles známý i svým politickým aktivismem, tady patřil mezi takové ideály svobody.

Když byl 8. prosince v New Yorku zastřelen, nešťastná zpráva brzy i u nás silně zasáhla nejen ty, kteří ho uctívali, ať už jako hudebníka, nebo aktivistu. Na zeď na Velkopřevorském náměstí, kam už dříve zejména mladí lidé psali básničky a romantické vzkazy, potom neznámý autor napsal na mírně vystouplý výklenek z původního vodovodu připomínající pomník nápis „Za Johna Winstona Lennona“ a nakreslil kříž.

Potom už přibývaly nápisy spojené s Lennonem, texty The Beatles, lidé se tu každoročně scházeli, zpívali nebo manifestovali a podepisovali petice. To vše i přes vzdor Státní bezpečnosti, které se neorganizované akce mírně řečeno nezdály. Při návštěvě muzea se zájemci dovědí o její historii mnohem víc.

Jak ses ty samotná dostala k The Beatles?

Úplně prapůvodně nám je s bratrem v dětství pouštěl a na kytaru hrál tatínek. Ale bylo to až v období začínající puberty, kdy jsem asi podvědomě hledala něco, do čeho se nadchnout a současně asi i trochu čím se odlišit od spolužáků na základce.

Kolik lidí za tímhle projektem stojí?

Pro myšlenku muzea jsem během psaní diplomky nadchla i kamarádku, která podobně jako já miluje Beatles a šedesátá léta. Ona zase psala diplomku na beatové festivaly (hudební styl „big beat“ proslulý The Beatles, vznikl v šedesátých letech v Spojeném království) v Československu a obecně bigbítové kapely, které tady u nás před sametovou revolucí hrály. Tak jsme začaly vymýšlet muzeum společně.

Pustily jsme se do hledání prostor, které ovšem trvalo až do nedávna. Mezitím jsme točily krátké dokumentární filmy o historii Lennonovy zdi a československých bigbítových kapelách. Kamarádka se teď ale i se svým filmem přestěhovala za hranice a s muzeem mi tak pomáhají zase další. Jsou jimi můj kamarád, který pro nás točil a stříhal ten film, můj přítel, který k filmu udělal krásnou hudbu, nová kamarádka Jitka se úžasně chopila grafiky muzea, a tak dále.

Jiná dobrá rodinná kamarádka mi radí s účetnictvím a některými dalšími věcmi ohledně fungování muzea, přátelé mi pomáhají s webem, šíření kampaně na serveru HitHit, celá rodina mě velmi podporuje, a tím nekončím. Bez podpory by to nešlo, ale stále je to tak, že většinu věcí zařizuji já sama a muzeum teď bude proto něco jako takové mé novorozené dítě.

Kde by se mělo muzeum nacházet a co všechno návštěvníkům nabídne?

Od začátku jsem věděla, že lokalita je u tohoto muzea to nejdůležitější. Tím, že se váže přímo na Lennonovu zeď, nepřicházelo v úvahu jiné místo než Velkopřevorské náměstí, potažmo jeho nejbližší okolí. Prostor, který jsme díky vstřícnosti a nadšení majitele vedlejší restaurace „Café de Paris“ dostali k dispozici, se nachází hned nalevo od Lennonovy zdi při pohledu na ni.

Muzeum jako takové bude tvořit jedna místnost, ve které budeme promítat zmíněný dokumentární film. Po stěnách pak budou vystaveny exponáty, především historické fotografie s popisky. Budou tam však i dobové knihy a publikace, LP desky, dokumenty Státní bezpečnosti z osmdesátých let týkající se zdi, jeden záhadný exponát a interaktivní „Lennonova zeď“ pro zanechání vzkazů. K muzeu bude patřit i malá kavárna, kde si spolu se vstupenkou návštěvník může dát kávu nebo jiný nápoj a zpříjemnit si tak zážitek z filmu.

Jaký bude nést muzeum název?

The Lennon Wall Story“. Je to inspirováno jednak liverpoolským The Beatles Story, a jednak tím, že to je pochopitelné jak zahraničními turisty, tak domácími. Nechci totiž, aby muzeum bylo jen pro cizí turisty, moc ráda v něm uvidím i Čechy. Navíc chci spíš než strohá data vyprávět příběh zdi a příběhy lidí, kteří se u ní pohybovali, proto “story”.

Jak plánujete nové muzeum financovat?

Zpočátku do projektu plánuji vložit své soukromé úspory z posledních let. Do budoucna určitě plánuji požádat o grant Hlavního města Prahy a Ministerstva kultury. Na začátku mi taky výrazně pomůže částka, kterou doufám vyberu přes crowdfundingovou kampaň na portálu HitHit.

Vytvořila jsem pestré a originální odměny, tak věřím, že se do konce měsíce dostanu na cílovou částku 99 999 Kč. Ta je mimochodem nastavená podle toho, že devítka byla oblíbené číslo Johna Lennona. Sám se narodil 9. října a ve stejný den slaví narozeniny i jeho syn Sean.

S Lennonovou zdí se pojí problém sprejerství, možnost něco si tam nasprejovat je často turistickým lákadlem. Jak vidíš tenhle problém? Nebojíš se, že se s muzeem ještě zhorší?

Je to tak, je to ale problém hodně spojený s overtourismem (přílišná návštěvnost ze strany turistů, pozn. red.) v centru Prahy, který se teď dočasně vyřešil koronavirovou krizí. Mně osobně se taky moc nelíbí, když někdo na Lennonovu zeď, sprejuje něco bezmyšlenkovitého nebo sprostého. Natožpak na okolní zdi, kam žádné graffiti už vůbec nepatří.

Na druhou stranu je pravda, že Lennonova zeď má své kouzlo i díky svému neustálému proměňování, které navíc vždy nějak odráží aktuální situaci. Takže když turisti, kteří nepochopili, o co na zdi historicky šlo a mělo by jít nadále, na zeď nasprejují třeba sprostý obrázek, taky to odráží fakt, že tu takové turisty máme a musíme se s tím nějak vypořádat. Zakazovat na Lennonovu zeď psát nápisy je hloupost. To místo je natolik spojené se svobodou projevu a nutkáním vzdorovat zákazům, že je to stejně neudržitelné.

Nicméně já doufám, že právě „The Lennon Wall Story“ ukáže všem, jaký tato zeď měla historický význam a že ji pak lidé začnou brát jinak. Nejen jako lacinou atrakci, na kterou se má člověk sprejem podepsat potom, co se opije. A taky že to uleví třeba i Řádu maltézských rytířů, který samotnou zeď vlastní jako součást jejich paláce a který si s ní užil už spoustu starostí.

Jaká je zatím odezva veřejnosti? Myslíš, že je v Praze dostatečné množství fanoušků The Beatles na to, aby se povedlo projekt zrealizovat?

Odezvy všech jsou od začátku spíše nadšené. Nápad se líbil opravdu skoro každému, komu jsem o něm řekla. Na druhou stranu je taky jasné jim i mně, že mě čeká ještě hodně práce. Já ale věřím, že stojí za to a plněním svého velkého malého snu teď opravdu denně žiji.

Nejde ani tak pouze o nadšence do Beatles. Historie Lennonovy zdi spíš patří k historii Československa před rokem 1989, byť symbolizuje jen některé její stránky. Na druhou stranu jde právě o takové zajímavosti, perličky. Ne ani tak o data ani politiku jako takovou. Spíš jde o fenomén zdi jakožto místa setkávání mladých lidí, kteří sem chodili vzdát hold svému hudebnímu a myšlenkovému idolu.

Ti lidé tak trochu i bojovali proti nespravedlivému režimu a vytvářeli si tam svůj vlastní svět a přátele. Takže doufám, že lidi bude zajímat, co stojí za touto krásnou a unikátní pražskou památkou. No a The Beatles a hudba obecně tam budou taky, ale to spíš díky mé vášni pro věc.

Kdy plánuješ muzeum otevřít?

Pokud se nic zásadního nezmění, tak už 30. září. Nebude to dokonalé, čas je neúprosný, ale věřím, že i tak to bude skvělé a moc se na to těším.

Pokud se vám projekt muzea Lennonovi zdi líbí a chtěli byste „The Lennon Wall Story“ finančně podpořit, můžete tak učinit přes crowdfoundingový portál HitHit.

Foto: The Lennon Wall Story

Mohlo by vás zajímat: