Zápisy na státnice se opět vyvedly

7. 4. 2000 | | Názory

Ve středu 15. března 2000 ráno se na VŠE konaly zápisy na státní zkoušku z ekonomie. Tato pro nezasvěceného navenek nezajímavá akce však má své nepopiratelné kouzlo. Vtip pracovníků katedry makroekonomie spočívá v tom, že kapacita vypsaných termínů ani zdaleka neodpovídá poptávce studentů toužících po složení státnice.

Ve středu 15. března 2000 ráno se na VŠE konaly zápisy na státní zkoušku z ekonomie. Tato pro nezasvěceného navenek nezajímavá akce však má své nepopiratelné kouzlo. Vtip pracovníků katedry makroekonomie spočívá v tom, že kapacita vypsaných termínů ani zdaleka neodpovídá poptávce studentů toužících po složení státnice.

Vše začíná již před rozbřeskem, kdy se před uzamčenou Novou budovou počínají srocovat podivná individua toužebně očekávající, až věžní hodiny odbijí pátou hodinu ranní. V tu chvíli totiž hbitě přikvačí vrátný a vpustí natěšené studenty do útrob školy. Teprve nyní věci začínají nabírat obrátky. Dav vnikne do budovy a řítí se směrem ke kabinetu budoucí všemocné vládkyně – sekretářky katedry makroekonomie. V okamžiku vznikne několik verzí pořadníku na zápisy. Ranní ptáčata svedou lítý boj, načež vždy zvítězí pořadník s největším počtem jmen. V tuto chvíli již stačí seznam alokovat na viditelné místo, aby mohl každý kontrolovat, zda někdo při svém zápisu na list nemá postranní úmysly. Ostřílený ekonom nato neprodleně vyhledá klidné místo, kde se bude moci hibernovat až do půl deváté ráno, kdy přívětivá paní sekretářka otevře vrátka své kanceláře a ujme se vyřizování zápisů. Privilegia osobního kontaktu s výše zmíněnou paní a následného zápisu státnice se však dostane je prvním několika desítkám studentů. Bláhoví spáči, kteří se odvážili dorazit až o půl šesté, již při pohledu na přeplněný pořadník nejasně tuší, že si celou noční operaci budou muset někdy v budoucnu zopakovat. „Vstávala jsem už o půl druhé, abych se dostala na termín, který chci. Minule jsem dorazila v šest ráno a bylo to bez šance,“ rozespale uvádí Tereza Janečková. „Ani jsem nešel spát, jsem tady už asi od půl třetí,“ přidává poněkud nesrozumitelně její kamarád Tomáš Kleiner, nesoucí neklamné stopy pobytu v nedalekém nonstopu.

Nezbývá než doufat, že vše zůstane i v budoucnu při starém a mladší studenti tak nepřijdou o možnost zúčastnit se tohoto vzrušujícího rituálu.

Mohlo by vás zajímat: