Zážitky ze Švédska: Veganské obědy a práce na lešení

4. 10. 2014 | | Cestování

Moje první dojmy ze Švédska opravdu nebyly nejpříjemnější. Na
autobusovo-vlakovém nádraží nebyl jediný nápis v angličtině, přestože
se jednalo o přestupní uzel. A to nejen uzel vnitrostátní, ale
i mezinárodní. Dokonce i prodavač jízdenek na nás ale koukal jako na
boží zjevení, jakmile jsme na něj spustily anglicky.

První část cestopisu mžete číst ZDE.

Moje první dojmy ze Švédska opravdu nebyly nejpříjemnější. Na
autobusovo-vlakovém nádraží nebyl jediný nápis v angličtině, přestože
se jednalo o přestupní uzel. A to nejen uzel vnitrostátní, ale
i mezinárodní. Dokonce i prodavač jízdenek na nás ale koukal jako na
boží zjevení, jakmile jsme na něj spustily anglicky.

Po výstupu na místě určení už na nás čekala Sára, blonďatá
Švédka, která celý kemp organizovala, tudíž se o nás měla postarat.
Anglicky uměla výborně, ochotně nám ukázala, kde budeme pracovat a kde
bydlet a všechno nám vysvětlila, takže naše mínění aspoň malinko
napravila.

Obědy byly veganské

Přijely jsme jako první, a tak jsme měly tu výhodu, že jsme si mohly
vybrat matraci a místo na spaní. Továrna, kde se přespávalo, vypadala
celkem zachovale a měla dokonce sprchy s teplou vodou a úplně novou
kuchyni.

Naše radost malinko uvadla, když jsme zjistily, že naše stravování
nebude vegetariánské, jak bylo napsáno v dispozicích, ale veganské. To
znamenalo nejen žádné maso, ale vůbec žádné produkty živočišného
původu, tedy ani vejce nebo mléko.

A proč to tak bylo? Celá vesnice totiž žila „alternativním“
životem. Opravovali si staré zchátralé domy, případně vlastníma rukama
stavěli nové, jedli veganskou stravu, vzájemně si všichni pomáhali. A tak
jsme se třetí den všichni vzbouřili a večeře si začali vařit sami
(obědy jsme museli nechat veganské, protože s námi jedli i místní
usedlíci).

Na natírání už nám svítilo slunce

Během druhého dne přijel zbytek našich spolupracujících – ještě
jeden Čech, dva Španělé, dvě Ukrajinky, Švýcarka, Mexičan, Finka a Turek
a ještě s námi byla výše zmiňovaná Sára a její kamarád Erik, oba
Švédi – a vyrazilo se něco dělat.

„Gula Huset“ neboli Žlutý dům, což byla budova, na které jsme
pracovali, jak vně, tak uvnitř. Naším cílem bylo zrekonstruovat, respektive
zbavit se staré barvy a natřít novou barvou tři zdi, uklidit vnitřek a
odstranit staré části stropu. Osobně jsem pracovala od začátku do konce
kempu na jedné venkovní stěně, takže nemám tušení, jak probíhala práce
uvnitř, ale vím přesně, jak to probíhalo venku.

S pomocí speciálních škrabek jsme oškrabali starý nátěr, což nám
zabralo asi dva dny, jediné dva dny, kdy pršelo.

Další dny už vyšlo krásné počasí a tak jsme mohli začít zvesela
natírat. Samozřejmě jsme malovali žlutou barvou (částečně světlou a
částečně o něco tmavší), ale ne jen tak ledajakou. Byla speciálně
vyrobená v Göteborgu právě pro tuhle stavbu a byla na bázi lněného oleje
(byly jsme naším českým spolupracovníkem poučeny, že se jedná o
„fermež“) a stěny se jí musely natřít třikrát, takže jsme měli do
konce kempu o zábavu postaráno.

Celou dobu jsme pracovali na třípatrovém lešení, které bylo na jednom
místě přivázáno k domu horolezeckým lanem. Měli jsme montérky,
ochranné rukavice a sluneční brýle. Myslím, že si každý dovede
představit, jak by Evropská unie zhodnotila bezpečnost práce. Ale nám to
nepřišlo nijak nebezpečné a dost nás bavilo lozit po lešení jako opičky,
různě se zavěšovat, přeskakovat z jedné strany na druhou a klátit nohama
ve vzduchu.

Ale i tak jsme to zvládli. Když se pak ve finále lešení sundalo,
všichni jsme se samozřejmě vyfotili a začali obdivovat náš výtvor. Musím
konstatovat, že jsme odvedli opravdu pořádný kus práce a že se nám to
vážně povedlo.

Stihli jsme i výlet

Nechci mluvit jen o práci, protože to rozhodně nebyla jediná náplň
dne, jak už jsem psala, vzbouřili jsme se a začali si někdy třetí den
vařit vlastní večeře a tak jsme ochutnali pravé švýcarské fondue,
ukrajinskou pizzu (vlastně to byla úplně normální pizza, ale upekly
„Saša a Saša“), mexické burritos a španělskou tortillu z brambor. Samy
jsme přispěly svojí troškou do mlýna a usmažily palačinky a samozřejmě
bramboráky.

Jeden den jsme měli i volno, a tak jsme vyrazili na malý cyklovýlet
k místnímu jezeru a opět se vykoupali. Taky jsme si byli prohlédnout domy
některých obyvatel, protože fakt stály za to. Dokonce náš
„workleader“, který se staral, aby rekonstrukce Žlutého domu probíhala
v pořádku, nás provedl svým dosti podivným domečkem, kde nám ukázal
vlastnoručně vyřezaný nůž na máslo, dlouhý snad dva metry. Píšu to
proto, že se s ním dostal až do Guinessovy knihy rekordů.

Zkrátka užili jsme si spoustu příjemných chvilek a poznali skvělé
lidi. Ale i tohle muselo někdy skončit a tak jsme se po deseti dnech
rozloučili a vyrazili zase dál. Někteří na letiště, někteří na výlet
do Stockholmu a my, společně se Španěly do Kodaně.

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by vás zajímat: