Že freestyle frisbee existuje, jsem se dozvěděl až z internetu

27. května 2010 – Jitka Lukášová
Sport - Rozhovory - Duben 2010

Co si můžeme pod pojmem freestyle frisbee představit?
Freestyle frisbee je kolektivní sport, kde se spoluhráči, jak už to ve freestylových sportech bývá, snaží udělat co nejlepší triky, společně a stále si při tom rotující disk všemožně prohazují. Proti nikomu se nesoupeří, nestřílí se žádné góly, ani se neprohrává. Ve frisbee vyhrávají všichni.

Takže podstatou freestyle frisbee je efektně si přehazovat rotující disk.
Ten základní trik se jmenuje nail delay. Znamená to, že dokážeš vodorovně udržet roztočený frisbee na nehtu. Pak si ho můžeš začít podhazovat pod nohama, za zády, nechat si ho projíždět po rukách. Jakmile umíš tohle, musíš sekvenci různých triků taky nějak zakončit – ideálně nějakou otočkou a pořádnou chytkou.

Jak dlouho trvá, než se člověk naučí základní trik?
Trvá to docela dlouho, řekněme minimálně týden. Samozřejmě záleží na tom, jak moc člověk trénuje, než prvek ovládne. Každopádně to není jako třeba ve fotbale, kde do míče umí kopnout snad každý. Docela dost lidí to zkouší, ale nemají vytrvalost a vzdají to.

Vnímáš freestyle frisbee více jako sport nebo jako show?
Určitě víc jako sport. Nejdřív si to člověk musí vydřít a potom se teprve dostane na úroveň, kdy se jeho hra dá považovat i za show. Na první pohled to může vypadat lehce a jednoduše, ale je za tím spoustu dřiny, spousta odtrénovaných hodin. Frisbee je fyzicky hodně náročné.

Jak ses k frisbee vůbec dostal?
Už na základce jsme si s frisbee vášnivě házeli. Nadchlo nás dokonce natolik, že jsme si řekli, že by stálo za to mít nějaké fakt pořádné. Proto jsme jeden profi disk koupili. My, ani ten chlápek, co to prodával, neměl o rozdílech mezi disky ani páru, a tak jsme vybrali podle designu. Až když jsem doma na netu hledal, co jsme to vlastně koupili, zjistil jsem, že nějaký freestyle vůbec existuje. A jakmile jsem to viděl, měl jsem hned jasno: tohle musím umět taky!

Od té doby uplynulo dost času. Kam ses dostal?
Myslím, že snad můžu říct, že moje úroveň šla dost nahoru. Poštěstilo se mi několikrát vyhrát české mistrovství. Ale za největší úspěch považuji loňské třetí místo z mistrovství Evropy a především osmé místo z mistrovství světa. Celkově už mají Češi ve světě dobré jméno.

Přesto ale nejde o masový sport.
V Praze je v současnosti nějakých třicet hráčů, převážně vysokoškoláků, co se tomu opravdu věnují. Přidávají se ale stále noví a noví. Velkým impulsem je každoročně turnaj Freestyle Frisbeer Cup, který pořádáme. Letos to byl největší turnaj v Evropě a každoročně na něj dorazí i několik stovek diváků. Nicméně celkově se nejedná o žádnou masovou záležitost. Navíc si myslím, že je to takhle správně a mně to vyhovuje. Jsme komunita, lidé jsou si blízcí.

V čem spočívají freestylové turnaje?
Soutěží se v družstvech, která se během tří až pěti minut, v závislosti na kategorii, snaží předvést ty nejlepší triky, co umí. Jejich vystoupení se říká rutina a celá je hraná do hudby. Hodnocení rutin je dost podobné třeba krasobruslení – devítičlenná porota posuzuje obtížnost, provedení a umělecký dojem.

Takže mezi celky vládne klasicky velká rivalita.
Ne tak docela. Rivalita tam samozřejmě je, ale rozhodně nejde o vítězství za každou cenu. To ale neznamená, že by se hráči nepřipravovali. Jen se prostě dokážou radovat i z úspěchu ostatních. Navíc je zajímavé, že u většiny freestylových sportů si každý hráč choulostivě tají svoje nejlepší triky, zatímco u frisbee tomu tak není. Klidně můžeš zajít za mistrem světa a on ti řekne, jak na to. Jiná věc už je to, že je to většinou tak obtížné, že to stejně jen tak někdo nezvládne.

Máš tedy nějakého trenéra?
Ne, ve freestyle frisbee nejsou žádní profesionální trenéři. Učíme se navzájem. Ti, co umí víc, učí ty, kteří toho umí míň. Hodně si člověk odnese především z turnajů, kde potkává hráče z celého světa. Letos v květnu chceme navíc natáčet pro naše stránky školu triku, kde bude každý trik ukázaný a bude popsáno, jak na něj.