Cestování

Ostrov Kréta je jedním z nejmalebnějších řeckých ostrovů. Je tam vše, po čem jen srdce zatouží. Krásná úrodná údolí plná citrusovníků, ale i rozeklané skály a hluboké soutěsky. Prostě ráj pro každého romantika či snílka. Vycestovat na Krétu není pro našince dozajista levná záležitost. Letenka ani ubytování není z nejlevnějších. Přesto se vynaložené prostředky vrátí v zážitcích, na které se bude dlouho vzpomínat.

Diskuse: 1 reakce

Malé, mechem zarostlé nádražíčko na hranicích s Polskem, nesmělé slunce svítící na kouzelnou historickou nádražní budovu skrz listy mohutných stromů. Tento obraz se vryl do mé paměti první. Představte si, že vás vyklopí železná mašina někde na jiné planetě, na nějaké poklidnější sestřičce Země.

Diskuse: 2 reakce

Nejprve jsem si říkala, že by se tento článek hodil spíše do rubriky „Vyhozené peníze“, ale ona každá zkušenost je k něčemu dobrá a zvlášť je-li tak dobrodružná, jako právě ta moje. Mám pár kamarádů v Litvě a Dánsku, a tak jsme se dohodli, že se tentokráte sejdeme v Litvě. Zemi, která se tváří přátelsky a snad se chce i kamarádit. Putovat sem však není snadné. Chce to hodně pevné nervy, špetku odvahy a snad i pokory. Pojedete totiž přes Polsko.

Diskuse: 13 reakcí

Letopočet 1620 – jedno z mála dat, která uvízla v mé paměti, která opravdu není na čísla. Toho roku, přesně 8. listopadu, se odehrál jeden z nejvýznamnějších momentů v naší historii – bitva na Bílé hoře. Do míst, kde proběhla, se vypravíme tentokrát. Nedaleko od tramvajové zastávky je náš první cíl – poutní barokní kostel Panny Marie Vítězné. Postaven byl v první polovině 18. století na počest té, která údajně pomohla ve zmíněné bitvě zvítězit katolickým Habsburkům.

Diskuse: žádná reakce

Dávno již není pro cestování nutností výjezdní doložka či devizový příslib a zůstává tak zpravidla jen vlastní pohodlnost. Petr Drbohlav (24) a Lucie Kinkorová (23) si s ní dokáží poradit lehce. Plánují procestovat celý svět a příliš jim toho už nezbývá. Ač s cestováním začali až na vysoké škole, mohou si „odškrtnout“ pěknou řádku států čtyř světadílů.

Diskuse: žádná reakce

Je to bezmála rok, co jsem na pražské Ruzyni zamávala vyděšeným rodičům a vypravila se do jihoindického Hajdarábádu, abych tam následujících pět měsíců páchala dobro. Díky AIESECu se mi podařilo najít stáž a já už se nemohla dočkat, až budu indické sirotky učit angličtinu. Měla jsem spoustu plánů a nakonec to vlastně všechno dopadlo trochu jinak.

Diskuse: žádná reakce

Ve Spojených státech byl už kdekdo: spolubydlící z koleje, bývalí spolužáci i moje mladší sestra. Záviděl jsem jim. Taky jsem chtěl na vlastní oči vidět místa, která jsem znal jen z pohlednic, a zjistit, jací ti Američani ve skutečnosti jsou. S kamarádkou jsme se domluvili, že v létě vyrazíme.

Diskuse: žádná reakce

Pokud trpíte pylovou alergií, můžete si čtení následujících řádků klidně odpustit. Ledaže byste chtěli náš poslední předprázdninový výlet odložit na prosinec, ale to by byla určitě škoda. Podíváme se totiž do zámeckého parku v Průhonicích, údajně jednoho z nejkrásnějších anglických parků v Evropě. Je sice nutné vycestovat kvůli němu pár kilometrů za Prahu, ale věřte, že nebudete cesty litovat.

Diskuse: žádná reakce

Za oknem se míhá téměř podzimní krajina, která však ani náhodou nepřipomíná babí léto. Schyluje se k dešti, já mrznu v tenké větrovce a žehrám, že mi už nezbývá žádné čisté oblečení. „Máte tady volno?“ zaburácí muž v tričku a plátěných kalhotách. Kývnu a neochotně skrčím natažené nohy. Je to už třetí den strávený ve vlaku.

Diskuse: žádná reakce

Koho by nelákalo Španělsko... Aspoň pokud máte tolik známých, kteří tam byli a nadšeně na to dodnes vzpomínají jako já. Sangria, siesty, moře, Gaudí, Dalí, Picasso, spousta muzeí a památek a ještě mnohem víc. A slunce. A když je ho moc, tak si zkrátka sednete a počkáte, až zaleze. Cože – stres? Co to je? Tu věc tu nikdo nezná...

Diskuse: 3 reakce

Většinou nerada používám básnická přirovnání, rozvinuté přívlastky a různé jiné poetismy, ale když se řekne Skotsko, jinak to snad ani nejde: smaragdově zelené stráně poseté stády ovcí, mlčenlivé a tajemné hladiny nespočtu jezer, rašelinné potoky, které zurčí jakoby odnikud po majestátných kopcích, vřes, déšť, mlha, ale i slunce… to všechno je Skotsko, jak jsem ho letos v létě na svém kole poznávala já.

Diskuse: žádná reakce

Jarní prázdniny za dveřmi – což takhle udělat si „havaj“? Plán na následujících deset dní vypadal následovně: přistání na Maui (druhém největším z ostrovů) a po čtyřech dnech letecký přesun na Big Island. Z Phoenixu v Arizoně, kde jsme studovali, je to na Havajské ostrovy relativně blízko – šest hodin letecky s přestupem v LA.

Diskuse: 3 reakce

Už několik hodin jsem seděl v autobuse do Luang Phabangu. V uličce byly do výšky opěradel narovnané padesátikilové pytle rýže s obrázkem mravence. Na střeše nebyly jen proto, že na ní se už tyčila hora banánů a ananasu a autobus tak zvenku připomínal panelák, který projel džunglí. Na zadních sedadlech bylo několik pípajících krabic, vepředu pak někdo přepravoval bojového kohouta v bambusové kleci.

Diskuse: žádná reakce