Před rokem jsem stejně jako ostatní prváci viděla prezentaci studentské
mezinárodní organizace AIESEC. Po dlouhých úvahách jsem se do ní rozhodla
vstoupit a díky tomu jsem dokázala věci, o kterých jsem si myslela, že je
nikdy nezvládnu.
Organizace mě zaujala především svou mezinárodností, ale váhala jsem,
zda se přihlásit. Pronásledovaly mě totiž obavy, že bych AIESEC, školu,
brigádu, rodinu a vše ostatní nestíhala. Nakonec jsem se tedy na podzim
nepřihlásila.
Jenže po chvíli jsem se začala na VŠE docela nudit. Nebylo to tím, že
bych zanedbávala školu. Prostě mi něco chybělo. Navíc jsem zde téměř
nikoho neznala a byla jsem frustrovaná z anonymity, která na VŠE vládne. To
mě obzvlášť po příchodu ze střední školy celkem šokovalo.
Na jaře jsem se tedy rozhodla do AIESEC přihlásit a nyní působím
v této organizaci už pět měsíců. Za tu dobu jsem se zúčastnila dvou
konferencí, pracovala na dvou projektech a navíc jsem vyjela na stáž do
Ukrajiny. V prvním projektu jsme vytvářeli marketingovou strategii a kampaň
zaměřenou na studenty Univerzity Karlovy. Mým úkolem bylo organizovat
stáže a téměř každodenně v angličtině komunikovat se zahraničními
pobočkami. V druhém projektu se pak pracovalo na akci určené na nábor
nových členů do AIESEC. Během stáže na Ukrajině jsem působila v týmu
lidí ze zemí jako Brazílie, Indie nebo Indonésie a mým úkolem bylo
taktéž pomáhat místní pobočce organizace.
V AIESEC jsem proto, že dělám něco, co mi dává smysl – mám spoustu
nových zkušeností, zlepšila jsem své organizační a prezentační
schopnosti. Během září jsem se dokonce odvážila několikrát prezentovat
při náboru nových členů před plnou aulou prváků, což pro mě byla
opravdová výzva. Osobně mi však přide nejdůležitější, že se každý
den ocitám v kolektivu příjemných mladých lidí, na které se dá
spolehnout a se kterými zažívám spoustu legrace.
Aneta
