Vláda se rozhodla provést reformu vysokého školství. Jedním
z pilířů je zavedení školného. VŠE bude chtít ze získaných peněz
finančně motivovat nejlepší vyučující a dále pokračovat ve
zkvalitňování výuky.
Nově ustavená vláda České republiky se ve svém programovém
prohlášení zavázala k provedení reformy systému terciárního
vzdělávání. Cílem reformy je zvýšení kvality vysokoškolského
vzdělání a slaďování profilů absolventů jednotlivých škol
s požadavky zaměstnavatelů, což by mělo vést k větší flexibilitě na
trhu práce.
Mezi prostředky, které vláda hodlá použít k dosažení vytyčených
cílů, patří například posilování prestiže bakalářského studia a jeho
praktická uplatnitelnost na trhu práce, přísnější kontrola dodržování
akreditačních podmínek nebo zavedení finanční spoluúčasti absolventů na
hrazení nákladů jejich studia (dále jen „školné“). Koaliční strany
tak naplňují své volební programy, ve kterých se k zavedení školného
zavázaly. Opoziční ČSSD a KSČM naopak se zavedením finanční
spoluúčasti studentů na veřejných vysokých školách nesouhlasí.
Konkrétní dopady zavedení školného (ve formě, v jaké je nyní
navrhováno) na Vysokou školu ekonomickou pro Studentský list zhodnotil
prorektor pro strategii docent Jakub Fischer. Dle jeho slov VŠE nabízí
kvalitní služby, které uchazeče lákají a bude si tedy moci dovolit pokusit
se „ustát“ výši školného na maximální možné hranici deset tisíc
korun za semestr. Počet přijímaných studentů pak nebude ovlivněn pouze
výší školného, ale i demografickým vývojem a množstvím peněz, které
VŠE obdrží od Ministerstva školství, jakožto hlavního financujícího
subjektu. V případě magisterských a doktorských studijních programů se
pak VŠE chce vydat cestou vyšší kvality na úkor kvantity, což souvisí se
snížením počtu studentů.
Toho, že by školné mohlo sebrat studentům ze sociálně slabších rodin
možnost nastoupit na VŠE, se prorektor pro strategii neobává v případě,
že bude zaveden funkční státní systém finanční pomoci studentům.
Získané školné pak bude dle Fischerových slov do jisté míry pouhou
kompenzací za klesající příspěvek na vzdělávací činnost od státu.
I tak ale bude třeba upravit způsob finančního ohodnocení vyučujících
tak, aby byl více motivující. Nejlepší učitelé by pak mohli dostávat
více peněz, ti „horší“ by se pak museli spokojit s menším příjmem
nebo školu opustit úplně. Tlak studentů, kteří budou podle docenta
Fischera za své peníze požadovat odpovídající kvalitu výuky, zavede na
vysoké školy klientský prvek a může být prospěšný jak při snaze
o zkvalitňování studia, tak při zavádění motivačního způsobu
odměňování pedagogů.
Pokud vláda vše prosadí v podobě, se kterou nyní v programovém
prohlášení počítá, bude placení školného povinné od akademického roku
2013/2014 a o jeho konkrétní výši budou moci rozhodovat školy samy.
Maximální poplatek za rok, nikoli tedy za semestr, jak se původně
spekulovalo, však vláda stanovila na dvacet tisíc korun.
Aby se zmírnily sociální dopady reformy, počítá se s portfoliem
finanční pomoci studentům ve formě grantů, sociálních stipendií, a také
se systémem půjček garantovaných státem. V takovém případě dostanou
školy poplatky od státu ihned, ale absolventi je budou moci vracet až ve
chvíli, kdy jejich příjem překročí výši průměrné mzdy. Otázkou však
zůstává, kde stát při současné napjaté rozpočtové situaci vezme
peníze na nastartování půjčkového systému.
