Mnohokrát jsem už vedl debatu se svými spolubydlícími na téma čistota
našeho bytu. Dospěli jsme k závěru, že přestože zde vidím vážné
nedostatky, na plísně, bakterie, tuny prachu či na mor vzniklý nepořádkem
určitě nepojdeme.
Vycházím z jednoduché úvahy, že uklízet by se mělo tehdy, když míra
nepořádku přesáhne přijatelnou mez. Myslím, že každá běžná rodina
jednou týdně vysaje podlahu, vydrhne sporák v kuchyni a umyje záchodovou
mísu. Proč tohle většinou nedělají studenti?
Podle mého spolubydlícího nejsou studenti větší špindírové
(záměrně nepoužívám zvířecího přirovnání) než jiní lidé. Tato
skupina má však podle něj posunutou míru vnímání nepořádku dále než
jiné skupiny lidí (abstrahujme od bezdomovců a jiných deklasovaných
společenských živlů). Já bych ještě přidal vyšší míru lenosti a
nepříliš hluboký vztah k něčemu, co nám přímo nepatří a co jsme si
osobně neuklidili.
Jak mě naučili na mé domovské fakultě, jedná se o racionální
ignoraci. Proč by běžný student vynakládal úsilí na úklid, když jednou
za čas přijde již zmíněná paní uklízečka, nebo to uklidí třeba
někdo jiný?
Když jsem se v prváku nastěhoval na kolej, po prvním víkendu si
spolubydlící myslel, že nám vyměnili záchodovou mísu. Dost mě to
pobavilo, protože jsem ji jen pořádně vydrhnul.
Z vlastní zkušenosti vím, že jednomu člověku vydrží pořádek okolo
deseti dnů. Pak to chce napravit. Co potom tedy dělat v bytě, kde žijí
čtyři lidé, kteří si neuvědomují úsilí vynaložené na úklid?
Bohužel podobné problémy nikoho z nás nezajímají. Záleží přece na
tom být in, mít svůj styl, mít dobré výsledky ve škole, vydělat si
peníze, bavit se… A pořádek? Co je komu do toho, že?
Když jsem po půl roce umyl okna, spolubydlící se mi smáli, že je to
zbytečné. Když jsem si koupil vysavač, protože mě zametání nebaví a
není tak účinné, klepali si na čelo asi také. Přijde mi legrační, že
si o mně myslí, že nesnáším špínu a jen dokonalá čistota je
nezbytná. Není to pravda! Jen jsem přesvědčen, že jednou týdně uklidit
byt je optimální. Věřte, že čtyři kluci udělají, byť neúmyslně,
tolik nepořádku, že častokrát by úklid každý druhý den neuškodil. To
ale nikdo nevyžaduje!
Ve svém životě jsem navštívil mnoho studentských buněk a vím,
v jakém jsou obvykle stavu. Nechci nikomu nic přikazovat ani nikoho
moralizovat. Každý je svého štěstí (a čistoty) strůjcem. Jen se prosím
nesmějte těm, kteří jednou týdně umyjí podlahu, koupelnu a záchod,
vynesou odpadky, vydrhnou sporák nebo utřou prach.
Nemyslím si, že jsem divný. Moje maminka mě dobře vychovala!
