Podruhé v životě a asi po pěti letech jsem vyrazil na
nejrozšířenější variantu pokeru Texas hold’em. Několikrát jsem
zpočátku zaváhal, nakonec jsem si ale zahrál s vítězem.
Moderně zařízená pokerová sekce kasina Kartáč – Savarin Praha se
otevřela přesně v 19 hodin. Kromě pravidelných účastníků se tu
objevili i příležitostní hráči.
V úvodu turnaje se mezi hráče rozdělily žetony – deset nebo patnáct
tisíc v závislosti na členství v Unipoker lize. Do první přestávky si
mohli hráči také za dvě stě korun dokoupit patnáct tisíc žetonů při
vyřazení (tzv. rebuy).
Začalo se hrát. Opozdilci se trousili i poté, registrace byla otevřená
až do první přestávky. Takto se v průběhu hry přidal mimo jiné
i účastník z Nigérie. Hráčů se nakonec sešlo sedmnáct.
Na dvou obrazovkách po obou stranách místnosti svítily časy, blindy,
výhry a další informace. Pokud se tedy někdo ztrácel nebo neměl přehled
o struktuře turnaje jako já, stačilo se podívat na obrazovku. Tak jsem
i zjistil, že výhry se rozdělují jen prvním třem hráčům a nikoli
šesti, jak jsem doufal. Tím se moje šance na cenu rázem snížila na
polovinu.
Chybami se člověk učí
Rozhodl jsem se turnaj rozehrát opatrně a začít více riskovat a blafovat
až na final tablu, pokud mi to aktuální situace dovolí. Protože už
uplynulo mnoho let, co jsem se účastnil živého turnaje, byl jsem zpočátku
trochu nervózní. Ne ani tak z toho, jak hrát, ale spíše z toho, abych
neudělal nebo neřekl nějakou „blbost“.
Stalo se mi například, že jsem chtěl vsadit dvojnásobek velkého blindu.
Vsadil jsem tedy žetony, ale slovo „Bet“ na znamení sázky jsem řekl až
poté, a proto mi sázka nebyla povolena. Jindy jsem chtěl vsadit, ale dealer
na mě zapomněl a přeskočil mě – a já místo abych se hned ozval, tak
jsem přemýšlel, jestli jsem něco nepřehlédl a pak bylo na sázku pozdě.
Chybami se člověk učí.
Samotný turnaj se rozehrál pozvolna, nikdo u „mého“ stolu nehrál
přehnaně agresivně ani příliš opatrně. Mně samotnému zpočátku
příliš dobré karty nechodily, a když už mi přišlo něco lepšího, měl
jsem i trochu smůly (o jednu výhru jsem se například musel dělit). Po
dalších slabších kartách mi dealer rozdal karty o něco lepší (AA) a
re-raisem jsem si vynutil all-in od jediné slečny v turnaji. Soupeřčiny
karty byly slabší (K10), a já se tak postaral o vyřazení
nejkrásnějšího hráče u stolu, z čehož jsem nebyl nejšťastnější,
ovšem žetony se počítají. Tato výhra mi dala větší možnost vybírat si
hry, které chci hrát, a pohodlně jsem se probojoval na final table.
Hra ožila až na final tablu
Musím konstatovat, že v první části hry jsem se u stolu trošku nudil.
Moc se nemluvilo, všichni se soustředili a nebýt toho, že jsem se snažil
postřehnout všechno možné i nemožné, jak kdo hraje, jak se kdo tváří a
mimoverbálně komunikuje, příliš bych se u stolu nebavil. Na final tablu se
to ovšem změnilo a hrálo se mi mnohem uvolněněji.
Po zhruba třech hodinách hry zbylo u stolu posledních pět hráčů,
překvapivě i já. Počet žetonů se mi ovšem zmenšoval a přestaly chodit
karty, jaké bych si představoval. K blafům jsem se také nedostal, a tak
o mém osudu rozhodly tři hry v krátkém sledu, všechny proti pozdějšímu
vítězi Martinu Arcimovičovi. Tu první jsem sice vyhrál, ale následující
dvě ne, což mě nadobro vyřadilo ze hry a odsoudilo k nepopulárnímu
čtvrtému místu.
Poslední fáze hry byla již rychlá a zbývající tři hráči šli brzy
do all-inů, Martin všechny vyhrál, stal se tak po zásluze vítězem turnaje
a odnesl si kromě třítisícové odměny i lahev Jim Beam. Jiří Turek,
který byl druhý, si zasloužil 1800 korun a třetí Petr Odstrčil vyhrál
1200 korun.
Více informací o turnaji a pokerové lize na stránkách UNIpoker.cz.
