Téma prokrastinace je hojně rozšířené. Jak se jí vyhnout nebo s ní
bojovat, ví ale jen málokdo. Na svých kurzech komunikačních dovedností
pomáhá Hana Ondrušková si problém uvědomit a učí studenty, jak překonat
chuť k odkládání věcí na neurčito.
Co je vlastně prokrastinace?
Je to rozsáhlé téma. Zaměříme se na ten kousek, co se týká
studentů – předpokládejme, že školu chtějí dokončit, ale do učení
se jim zatraceně nechce, už umyli všechna okna, ořezali tužky, urovnali
soubory v počítači a šli na pivo. Teď před nimi leží makroekonomie a
vůbec neví, kde začít.
Jaká je tedy prevence?
Nejlepší je o prokrastinaci vědět, připustit si ji a pojmenovat ji. Je
to odkládání něčeho, co se nám zrovna nechce, nemusí to být špatné,
ale v danou chvíli máme hroznou chuť to odložit.
Vlastně si přiznat, že jsme prokrastináři.
Ano, to je ono. Musíme vědět, co se s námi děje. Máme tendenci se
schovat za výmluvy – že jsme celý semestr neuklízeli, nevadí, teď nás
popadl záchvat čistoty a děláme to přece kvůli tomu, abychom měli hezké
prostředí na učení. Ale to není pravda. Je potřeba si uvědomit, že jindy
ušlechtilá činnost je v tuto chvíli únik. Stejně se té povinnosti
nevyhneme a pak se vše budeme učit ve větším stresu. Skončíme u dvou
nocovek a kapitoly, které nestihneme, máme odepsané.
Nejste tedy zastánce učení noc před zkouškou?
Chápu, že to je součást vzdělávání v našem systému. Když vám jde
jen o to si ten předmět odškrtnout, tak čert to vem. Když ale o něco
jde, nejsem přítelem učení na poslední chvíli. Rychle se to sice
naučíme, ale i rychle zapomeneme. Pokud cítíme, že to budeme ještě
potřebovat, je dobré tomu ten čas věnovat, abychom se třeba ekonomii po
bakaláři nemuseli učit na magistru znova. Přiděláme si tak práci
v domnění, že jsme si ji ušetřili.
Co je pro současné uspěchané a pracující studenty typické?
Proč si mladí lidé nalhávají, že je pro ně škola
důležitá?
Zbytek rozhovoru se dočtete v novém vydání Studentského listu.
Ten je k dostání před učebnou RB101, ve vestibulu Staré budovy, v bufetu
v NB, v antiku a nově také v menze!
Foto: Jan Herch
