V letošním roce se na VŠE konal už desátý, jubilejní koncert Ondřeje
Havelky a jeho Melody Makers. Již tradičně ho celý zorganizoval Miroslav
Svoboda a také díky němu jsem mohla udělat s panem Havelkou o přestávce
kratičký rozhovor.
Letos už je to deset let, co jste poprvé hrál se svou kapelou na
VŠE. Když se vrátím k roku 2003, k vašemu prvnímu koncertu zde, musel
vás k tomu, abyste zahrál pro studenty, někdo přemlouvat?
Tak já jsem samozřejmě nevěděl přesně, jak ten prostor vypadá,
nedovedl jsem si to představit, takže tam jistá rezervovanost byla, ale
musím říct, že ten první koncert se strašně povedl a od té doby jsme se
do těchto koncertů zamilovali, protože mají jednu klíčovou výhodu, že na
ně chodí mladí lidi. To je vlastně úplně jiné složení diváctva, než
běžně chodí. Musím říct, že třeba v těch velkých městech to není
tak markantní, tam je to, abych tak řekl, smíšený a převažuje ta
střední generace. Ale v těch malých městech, když je turné, tak tam
většinou chodí starší lidi, převážně starší lidi, protože mají
pocit, že budeme hrát ty český swingovky, který si pamatují z dětství.
Tady je to úplně jiné.
A dá se tedy nálada na VŠE srovnávat s jinými sály, kde
hrajete pro různé věkové kategorie lidí? Jak byste popsal atmosféru ve
Vencovského aule?
Je to teda opravdu specifickej prostor. Někdy je to úplně senzační,
někdy je ta atmosféra taková ztuhlá. Nevím teda, čím to je, jestli třeba
hrajeme v nějakým předzkoušovým období, lidi se učej a jsou unavený.
Fakt ale je, že některý ty koncerty byly úplně jako „top“ a některý
se třeba úplně nepovedly, z našeho pohledu.
A co se týče k programu vašich koncertů, vyskytuje se v nich
nějaká vaše, abych tak řekla, oblíbená písnička, kterou zařazujete na
každý koncert?
My se snažíme každý rok vyprodukovat nový program, protože přece jenom
na některé štace a některá místa jezdíme pravidelně, tak prostě
nechceme nějak zarmucovat a nudit publikum, které nás má rádo, které na
nás pravidelně chodí. Takže pokaždé na podzim přinášíme nový program.
Samozřejmě že v tom programu se objevují takový stálice, který lidi asi
chtějí slyšet. A když se teda ptáte na jednu konkrétní, ano, je tam
jedna, kterou hrajeme vždycky, takový náš tradiční první přídavek.
A je to už takový rituál. Jmenuje se to „Beat Me Daddy, Eight To
The Bar“.
Improvizujete vždy na místě podle situace, nebo jsou některé
části předpřipravené?
No tak to je samozřejmě výrobní tajemství, ale musím říct, že my se
snažíme, aby to bylo celý co nejvíc improvizovaný.
V závěru našeho rozhovoru pan Havelka dodal, že spolupráce s panem
Svobodou je velmi dobrá a proto doufá, že se i v dalších letech
uskuteční koncerty jeho Melody Makers na VŠE.
Čtěte také:
