Festival, na který se všichni těší rok dopředu. Ve stejný den, kdy my
slavíme Čarodějnice, si Švédové taky připomínají odchod zimy (i když
tady na severu je to relativní). V Uppsale, studentském městě, kde trávím
Erasmus, však tato oslava nabírá jiných rozměrů. Přicházejí sem lidi
z celého Švédska, všichni se modlí za dobré počasí, aby si ten jediný
den, kdy mohou pít alkohol na veřejnosti, užili naplno.
Loni na Valborg sněžilo, letos jsme měli štěstí a hezky bylo téměř
celý týden – před Valborgem je tu totiž ještě Skvalborg a Kvalborg.
Lidé jsou venku, grilují, mají piknik na trávě i v deseti stupních.
Večer se pak vydají na party nebo na koncert do studentských klubů.
Většinou se taky jedná o venkovní akce, případně jsou aspoň otevřené
letní terasy. Vše je ale jenom přípravou na největší událost.
Den D začíná brzy. I my jsme opustili domovy už v půl osmé, abychom
si našli ty nejlepší místa u řeky. Přijít o pár minut později, už
bychom neměli tak skvělý výhled na řeku, na které se každoročně už po
čtyřicet let koná přehlídka vlastnoručně vyrobených loděk. Než však
show začala, vychutnali jsme si s přáteli tradiční champagne breakfast.
Loďky vyplouvají s úderem desáté a my jsme stáli zrovna nad spádem,
který rozhodoval o kvalitě, nebo spíš stabilitě či labilitě každé
loďky. Designy a tvary některých byly víc než originální, například
dům, kterému nad vodou trčí už jen střecha, růžový jednorožec, gripen
nebo uppsalská katedrála. Největší potlesk však sklidily ty, které se za
spádem převrhly nebo zlomily.
Školní park, kde se nedá hnout
Jak rychle všichni zmizeli od řeky, tak rychle se zase objevili v parku za
kampusem Ekonomikum. Tak obrovský dav studentů se tady nemotá ani
v nejrušnější školní den. A taky si tady nikdy jindy nedovolí otevřít
ani plechovku cideru. Valborg je jediný den, kdy se „smí“ pít. Švédové
se necítí trapně, když pijí všichni kolem a policisté nemají dostatek
trpělivosti každého upozorňovat. Avšak když to někdo s alkoholem
přehnal, na toho si došli a v klidu ho z parku vyprovodili. Město navíc
iniciovalo kampaň „Varannan vatten“ a vyzývalo, aby každý druhý nápoj
byl voda.
Později se ti odvázanější vybrali na champagne shower. Nejenom, že
studenti byli ochotni stát i tříhodinové fronty, ale za postříkání
šampaňským zaplatili asi šest set korun. My jsme se z parku přesunuli
k největší uppsalské knihovně Carolina Rediviva. Na té už od půlky
dubna obrazovka odpočítávala chvíli, kdy na balkón vystoupí zástupci
univerzity. Tradičním máváním studentských čepic, kterou má každý
absolvent střední školy, pak oficiálně přivítali jaro. I pod Carolinou
se shromáždilo nevídané množství lidí. Nikdo se však nestrkal ani
netlačil, jak to bývá zvykem u nás.
Skvalborg, Kvalborg, Valborg… a Finalborg!
Večer se pak za městem sejdou rodiny a zapalují obrovské vatry a
ohňostroje. Studenti však dávají přednost party, a jak je švédským
zvykem, před klubem nebo hospodou si klidně postojí i pár hodin. Letos byla
lákadlem i party v lese, avšak jen pro otužilé povahy, protože i když
jsme se se zimou oficiálně rozloučili, ona tady ještě nějakou tu dobu
určitě pobude. My jsme proto jen poseděli na kolejích a říkali si, jak by
bylo skvělé se na Valborg do Uppsaly podívat i příští rok.
Ale co by to bylo za studentské město, kdyby to tady skončilo. Prvního
května je ještě Finalborg, a protože i ve Švédsku je volný den, mohou ho
všichni využít na regeneraci. Přes den. Protože večer se zase vyráží
směrem k nočnímu životu. Pak už naštěstí přišel víkend.
ČTĚTE TAKÉ:
