Ten den začal opravdu špatně. Asi jsem vstal levou nohou nebo co. Každopádně jsem dostoupnul na budík, takže jsem se převrátil nazad a praštil se hlavou o rantl postele. Můj hurónský řev probudil mého otce, což jsem sice potřeboval, ale spolu s ním vstala i polovina domu, což už tak potřebné nebylo. Tatínek mě láskyplně posbíral a natlačil do auta. Dle jeho slov „hurá směr Praha“.
Ten den začal opravdu špatně. Asi jsem vstal levou nohou nebo co. Každopádně jsem dostoupnul na budík, takže jsem se převrátil nazad a praštil se hlavou o rantl postele. Můj hurónský řev probudil mého otce, což jsem sice potřeboval, ale spolu s ním vstala i polovina domu, což už tak potřebné nebylo.
Tatínek mě láskyplně posbíral a natlačil do auta. Dle jeho slov „hurá směr Praha“. Modlil jsem se, aby se něco po cestě stalo a my k zápisu ke studiu na VŠE nedojeli. Jak na potvoru nikde ani živáčka, a dokonce jsme nepotkali ani objížďku či něco podobného.
S hrdým úsměvem na tváři mě otec vpravil do natřískané auly, kde se tísnil další milión lidí. S hrůzou v očích jsme sledovali, jak do místnosti vstoupily tři vědmy. Číslo tři mi připadalo symbolické. Plánoval jsem umřít tak do tří minut a myslím, že takových nás byla více než třetina.
Sudičky si nás přeměřily orlím zrakem a spustily palbu slov: vyhození, vyškrtnutí, nezapsání, vyloučení. Věřil jsem, že se dívají přímo na mě a tušil jsem, že ty tři roky budou fakt utrpením.
Jako ve snách jsem pak prošel počítačovou učebnou a zapsal si nějaké nesrozumitelné kódy.
Jestli takhle na mě budou mluvit i na přednáškách, tak se nedivím, že ty milé dámy používají daný slovník. Po cestě domů ze mě táta mámil informace, jakéže to tam bylo. Byl jsem nekomunikativní, odpovědi byly kusé nebo ve smyslu, že se nemá ptát.
Teď už pomalu mířím k promoci a táta vybírá vhodnou kravatu k obleku. Ty tři roky nebyly tak strašné, z mystických věštkyň se vyklubaly vcelku příjemné studijní referentky a kódy se mi pod Champolionovým vedením povedlo rozluštit. Takže i vám přeju mnoho zdaru.
