Chvíli po osmé je chodba před makrem zcela ucpána. Prostě standardní průběh, jako u většiny bakalářek. Poslední příchozí se cpou ke dveřím sekretariátu a snaží se vytvořit nový seznam. Neúspěšně. Ve čtvrt na devět přichází pan děkan Straka. Zdá se, že takový zájem nečekal. Jeho výhružku: „Kdo neustoupí tři metry od dveří sekretariátu, nemá nárok,“ akceptovali všichni.
Úterý 9.2. VŠE–16:00–REG 421
Hurá, 17. února od 8:30 se bude přihlašovat na státnice z Ekonomie. Toto radostné zjištění po chvíli zkalila zcela „zaručená“ zpráva o dvou termínech po patnácti lidech. Po třetím semestru by rozhodně nebylo špatné se o ekonomii pokusit. Jak však zjišťuji, tentýž názor mají i další spolužáci. Po pěti letech na VŠE máme čekání na cokoli a kdykoli v krvi. Diskuse se proto stáčí k jediné otázce: „V kolik ?“ Nakonec se shodujeme, že v šest by nemuselo být pozdě a loučíme se po vzoru komořího Langa & spol. z Císařova pekaře–“V zájmu civilizace.“
Úterý 16.2.–Čimice 20:00
Nastavuji budíka na pátou a na stůl chystám klíčky od rodiného formana.
Den D–středa 17.2.
Probuzení v pět ráno bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli, ale co se dá dělat, škola volá. Chvilku před šestou jsem zastavil na (ne)hlídaném parkovišti před školou a úderem šesté vstupuji do přízemí nové budovy. Jak zjišťuji ze seznamu na nástěnce jsem třiadvacátý, pokud zprávy nelhaly, jdu právě včas. Během půlhodiny vzniká poměrně silná skupinka regionalistů. Majitelé čísel nižších, než třicet utěšují méně šťastné kolegy . Okolo sedmé kdosi zděšeně zjišťuje, že k přihlášení nestačí zápočty v indexu, ale že je nutné mít ještě jakýsi papír ze studijního. Naštěstí má sekretářka od půl deváté, tak snad to stihne. Jak přibývá lidí, rostou i obavy o osud seznamu. Ve chvíli, kdy obsahuje na šedesát jmen ho proto zabavuje jeden z prvních čekatelů. Chvíli po osmé je chodba před makrem zcela ucpána. Prostě standardní průběh, jako u většiny bakalářek. Poslední příchozí se cpou ke dveřím sekretariátu a snaží se vytvořit nový seznam. Neúspěšně. Ve čtvrt na devět přichází pan děkan Straka. Zdá se, že takový zájem nečekal. Jeho výhružku : „Kdo neustoupí tři metry od dveří sekretariátu, nemá nárok, “ akceptovali všichni. Jinak klobouk dolů–během deseti minut dokázal vytvořit dvě nové komise, takže kapacita se zvýšila ze třiceti na šedesát. Možná jsme nemuseli tak pospíchat, ale kdo to mohl vědět …….
Ve tři čtvrtě na devět vycházím spokojeně z VŠE. Čeká na mne překvapení v podobě sněhové bouře, za jakou by se nemusela stydět ani Aljaška. Než jsem ometl auto, bylo zase, stejně jako já, jak sněhulák. No alespoň jednu výhodu to mělo–hlídač parkoviště neměl nárok. Přece mu nedám dvacku za 3/4 hodiny, jsem ekonom, ne?
