Kdo by neznal motolské krematorium, třeba jen z filmu Spalovač mrtvol. Málokdo ale ví, že se krematorium rozkládá na okraji zalesněného kopce, hodného výletu. Když vyrazíte ze stanice metra Anděl tramvají 9 či 10 směr Sídliště Řepy, po dvanácti minutách minete motolskou vozovnu, o zastávku dál spatříte napravo modrou nemocnici a pak už náš cíl – stanici Krematorium Motol.
Kdo by neznal motolské krematorium, třeba jen z filmu Spalovač mrtvol. Málokdo ale ví, že se krematorium rozkládá na okraji zalesněného kopce, hodného výletu.
Když vyrazíte ze stanice metra Anděl tramvají 9 či 10 směr Sídliště Řepy, po dvanácti minutách minete motolskou vozovnu, o zastávku dál spatříte napravo modrou nemocnici a pak už náš cíl – stanici Krematorium Motol. Když stanete čelem k betonové hlavní bráně, spatříte nalevo velký mramorový kříž na skále, k němuž povede první ubíjející výstup. Pod skalním srázem stojí bývalý maltézský mlýn, který, stejně jako celé okolí, patřil malostranským johanitům. Výstup ke kříži začíná hned u silnice pod skálou. Žádné turistické značky nečekejte a níže zmíněnou cestu berte jen jako orientační. Do krematoria vedou všechny cesty.
Až se dostatečně pokocháte výhledem od kříže a přemůžete mrazení z pohledu do hlubiny, kde mizí Motolský potok, dejte se směrem od silnice po vyšlapaných pěšinkách vzhůru do kopce. Držte se na pevném podkladu, zkratky po uvolněném svahu mohou váš směr až nepříjemně změnit. Přes příkopy a betonové zábrany přelézejte opatrně, možná i vaši otcové zde zdolávali kopec útokem při braných cvičeních vojenských kateder. Stoupejte, dokud vás nezastaví kaňon proražený pro železniční trať. Vlaky zde jezdí hlavně nákladní a rychle, proto rosu na kolejích stírejte opatrně.
Když se vydáte napravo podél trati, za pár minut příjemné procházky lesem se stočíte zpět k motolskému hřbitovu. Ráno zde nepotkáte živáčka, ale o víkendech zde bývá i přesto rušno. Spousta květin a mihotajících se plamínků svíček. Lesklé náhrobky na vás jistě odrazí něco z mlhavého světla, které se prodralo korunami stromů. Všude vládne ticho, které zklidní i ten nejprudší tep.
Obřadní síň se skrývá za hradbou stromů a zarostlým dnem vyschlého jezírka. Před branou krematoria si můžete dát v nově otevřené kavárně turka – smrťáka nebo si prohlédnout udírnu s krbem postavenou hned vedle zdi.
Pokud ani po této zhruba půlhodinové procházce nemáte dost, dejte se doprava směrem z kopce podél kolejí. Minete skálu s křížem a po chvíli před sebou uvidíte romantický novogotický zámeček z 19. století. Přejděte na druhou stranu a dejte se po málo znatelné pěšince prudce do kopce směrem od kolejí a poté podél nich směrem od města. Až narazíte na cestu z panelů, vystoupejte až na její konec a po pěti minutách ve stejném směru se ocitnete na konečné tramvají 22 a 25 Bílá Hora. Tam zavítáme příště.
