„Většinou to jsou celkem exoti,“ říká Vašek o lidech, kteří studují nebo dokončili víc než jednu vysokou školu. On sám absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů a Právnickou fakultu na UK. „Pro dvě vysoké školy jsem se rozhodl z nedostatku sebevědomí. Myslel jsem, že na obou budu mít problémy a zůstanu jen na té lehčí, odkud mě nevyhodí,“ vysvětluje Vašek.
„Většinou to jsou celkem exoti,“ říká Vašek o lidech, kteří studují nebo dokončili víc než jednu vysokou školu. On sám absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů a Právnickou fakultu na UK.
„Pro dvě vysoké školy jsem se rozhodl z nedostatku sebevědomí. Myslel jsem, že na obou budu mít problémy a zůstanu jen na té lehčí, odkud mě nevyhodí,“ vysvětluje Vašek. „Na právech to byla taková pohoda, nikdo nikam nespěchal. Studenti mezi sebou hodně diskutovali o politice a filosofii. Všichni se tak nějak znali. Nic nebylo povinné, žádná cvičení, žádná přednáška,“ vzpomíná Vašek. Nicméně zkoušky a zvláště státnice byly podle něj na právech o dost horší než na VŠE: „Prostě brutální nárazovka. Člověk se na ně učil třeba měsíc a půl v kuse, od rána do noci, a stejně byla úmrtnost strašná. Ale zase pak bylo období, kdy se nedělo prakticky nic.“
S Vaškem souhlasí Lucía, která se po absolvování lékařské fakulty pustila do studia na Podnikohospodářské fakultě VŠE: „Ekonomka se s medicínou nedá srovnávat – je mnohem lehčí. Taky volnější, protože lékařské fakulty mají pevný rozvrh a povinnou docházku.“ Lucía se nechtěla věnovat klinické medicíně a začala pracovat pro farmaceutickou firmu. „Jsem zvídavá a ambiciózní, tak jsem si k zaměstnání ještě přibrala ekonomku. Byl to šok, když ze mě zase byla prvačka a všichni kantoři nám dávali rady do života. Když zjistili, že jsem doktorka, divili se a často se ptali na různé choroby,“ vypráví doktorka medicíny Lucía.
Marek absolvoval obor Statistické a pojistné inženýrství na Fakultě informatiky a statistiky. „Chtěl jsem se naučit statistiku na trochu pevnějším matematickém základě. Bez matiky se totiž statistice opravdu těžko rozumí,“ vysvětluje Marek, proč se zároveň zapsal jako mimořádný student na Matematicko-fyzikální fakultu UK. „Některé věci ze Statistiky B jsem pochopil se zpožděním jednoho až dvou let. Předměty jsou na matfyzu samozřejmě matematicky náročné, ale s takovou průpravou potom nebyl problém zvládnout obávané předměty na VŠE,“ vypráví Marek.
„Na matfyzu člověk rozhodně nemusí mít strach, že bude udupán studenty. Téměř všichni v ročníku se znají a pedagogové mají ke studentům osobnější přístup,“ hodnotí Marek. Lída, která před VŠE studovala rok brněnskou techniku, popisuje studentský život takto: „Kolektiv asi 25 lidí, všichni bydlí na stejné koleji a jsou skoro pořád spolu. Jít se večer učit do blízké hospůdky a odtamtud ráno přímo na zkoušku nebylo výjimkou.“
Zásadní rozdíl v množství studentů zaznamenal i David, absolvent Informačního managementu Univerzity Hradec Králové: „VŠE je jako masokombinát, taková fabrika na žáky, ale uznávaná. Její kreditní systém je tvrdší než v Hradci, je tu málo náhradních termínů a většinou jen jeden pokus na zkoušku. Náročnost je zhruba srovnatelná.“ David se rozhodl pokračovat ve studiu na další vysoké škole kvůli vojenské službě a studentským výhodám.
„A co dala VŠE mně? Diplom a tím i možnost doktorského studia na matfyzu,“ odpovídá Marek. A ekonomovi–právníkovi? „Prakticky jen solidně znějící titul a hezkou poznámku do životopisu. A vlastně ještě možnost vycestovat. Nevím, jestli bych se znovu pouštěl do studia na dvou vysokých školách současně, i když to byla zajímavá zkušenost a mohl jsem machrovat před slečnami. Myslím, že 85 procent z toho, co se na VŠE učí, je prakticky neuplatnitelné a nepoužitelné. Na právech bych ten poměr viděl opačně: 15 procent nepoužitelných věcí z právní historie, římského práva… Věci, o kterých se dá mluvit tak maximálně u piva.“
