Z filmu 21 gramů se jen tak nevzpamatujeme. Název symbolizuje, kolik hmotnosti člověk ztrácí v okamžiku smrti. Přichází o tolik, kolik váží tabulka čokolády či kolibřík, ale co všechno to ve skutečnosti pojímá? Kolik mu tento moment nabízí a kolik si zase bere s sebou? Ač by se v první chvíli mohlo zdát, že se film zaměřuje především na umírání a na samotu z toho vyplývající, opak je pravdou. Jde především o pocit sounáležitosti, potřebu sdílet lidská neštěstí. A že se jich tu sejde víc než dost.
21 gramů
režie: Alejandro Gonzáles I~ nárritu
Mexiko 2003, 125 min.
Z filmu 21 gramů se jen tak nevzpamatujeme. Název symbolizuje, kolik hmotnosti člověk ztrácí v okamžiku smrti. Přichází o tolik, kolik váží tabulka čokolády či kolibřík, ale co všechno to ve skutečnosti pojímá? Kolik mu tento moment nabízí a kolik si zase bere s sebou? Ač by se v první chvíli mohlo zdát, že se film zaměřuje především na umírání a na samotu z toho vyplývající, opak je pravdou. Jde především o pocit sounáležitosti, potřebu sdílet lidská neštěstí. A že se jich tu sejde víc než dost.
I_árritu prezentuje svůj strhující příběh jako střepy zrcadla. Začneme nacházet jednotlivé kousky, ale nevíme, kam je zařadit, či co zobrazují. Moc rádi se do nich díváme, ale stále nám nabízejí rozmazaný obraz. Postupně se nám začnou vylupovat obrysy, až jsme nakonec schopni rozpoznat i jednotlivé detaily. Najednou před námi stojí jedno z nejblyštivějších zrcadel, které odráží ty nejhlubší city a emoce.
Poskládaná mozaika zobrazuje osudy tří hlavních postav, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Propojí se zde příběh profesora matematiky Paula Riverse (Sean Penn), který čeká na transplantaci srdce, story bývalého vězně Jacka Jordana (Benicio Del Toro), jenž své polepšení hledá v náboženském fundamentalismu, ale ani ten mu nepomáhá zbavit se pocitu viny, a nakonec příběh mladé Cristiny (Naomi Watts), která při autonehodě přijde o svou rodinu.
Právě svým paralelním propojování jednotlivých scén a motivem automobilové nehody režisér navazuje na svou prvotinu Amores Perros. „Život se musí žít dál, Jacku, s Bohem i bez něj,“ je věta, která prostupuje celý příběh. Život je kurva, ale někdy je přece tak krásné žít. Opisování však není třeba se obávat, protože toto jsou jediné zřetelné prvky, které obě díla spojují.
„Tolik věcí se musí stát, aby se dva lidé potkali.“ A mnohdy je toto setkání vykoupeno příliš draze. Smrtí jednoho získáme život a lásku druhého, ale na jak dlouho? Odpověď už si každý musí nalézt sám, protože režisér podstoupil to riziko, že něco nechá nevyřčeno, nepochopeno. Co však divák pochopí dřív, než by si snad sám přál, je závěr. I~ nárrituova koncepce scénáře postavená tak, aby divák přišel záhadě na kloub až těsně před titulky, selhává. Přibližně od poloviny filmu kvůli několika sekvencím ze začátku víme, co se stane, a dokonce i proč se tak stane. Tuto slabinu však vyváží vynikající herecké výkony hlavních i vedlejších postav. Dílo mnohé nadchne či zklame, rozhodně však v nás nezůstane pocit prázdnoty.
