Začátkem června koncertoval v Pražském T-mobile Parku Paul McCartney. To bychom ale nebyli na VŠE, kdyby se nenašel jedinec, který měl na Sira Paula jiný názor a chtěl ho dát hlasitě všem kolem najevo: kolem půl desáté začal dokazovat své hráčské dovednosti při troubení z balkónu nebo okna na nástroj, který nedokážu identifikovat.
Začátkem června koncertoval v Pražském T-mobile Parku Paul McCartney. Jednalo se o první koncert v tomto areálu a jeho blízkost k Jarovu společně s vysokým výkonem aparatury způsobila, že bylo možné poměrně dobře slyšet hitovky od ex-brouka také z balkónů a oken místních kolejí VŠE
Jeho písně byly zpočátku přerušovány jenom cinkaním a hlukem kolem projíždějících tramvají nebo aut. To bychom ale nebyli na VŠE, kdyby se nenašel jedinec, který měl na Sira Paula jiný názor a chtěl ho dát hlasitě všem kolem najevo: kolem půl desáté začal dokazovat své hráčské dovednosti při troubení z balkónu nebo okna na nástroj, který nedokážu identifikovat. Nejsem sice hudebník, ale jedno vím jistě – bylo to někde mezi lesním rohem a klarinetem a bylo to hrozné. Pokaždé, když tajemný trumpetista spustil svoje sólo, nenechaly na sebe reakce poslouchajících dlouho čekat. Výzvy o uklidnění s patřičným „oslovením“ se postupně stupňovaly až do nepublikovatelných přívlastků. Nedoceněný umělec se po výzvách pokaždé asi na minutu uklidnil, poté ale opět začal s novým elánem. Asi po 15 minutách to zřejmě přestalo některé kolegy bavit, tak spustili na plné z reproduktorů v oknech hudbu od Beatles a trumpetista se poté konečně uklidnil.
To se ale již koncert blížil ke svému závěru a já jenom mohu konstatovat, že nic jiného jsem živě toho večera již neuslyšel. Jménem všech, co byli onoho večera chci vzkázat: Kolego, let it be!
Pokud někdo z vás zná onoho hudebníka, prosím vás, domluvte mu. Je zajisté student VŠE a jsem pevně přesvědčen, i když ho zřejmě neznám, že ekonomie nebo hraní na nervy mu jdou mnohem lépe než hraní na „trubku“.
