Několik týdnů před tím, než jsem se rozhodl vybafnout na vás z tohoto okénka, pozoroval jsem život z okénka úplně jiného. Z letadla většinou přesně nepoznáte, nad jakou zemí se právě vznášíte. Jakmile se ale ocitnete nad Norskem, je vám hned jasné, že tahle země se liší od všech ostatních poněkud výrazněji. Stovky blonďatých jezer a fjordy zakousnuté do krajiny až po uši. Ani tisíce hektarů kýčovité zeleně všude okolo nedokáže zakrýt tolik vody.
Několik týdnů před tím, než jsem se rozhodl vybafnout na vás z tohoto okénka, pozoroval jsem život z okénka úplně jiného. Z letadla většinou přesně nepoznáte, nad jakou zemí se právě vznášíte. Jakmile se ale ocitnete nad Norskem, je vám hned jasné, že tahle země se liší od všech ostatních poněkud výrazněji. Stovky blonďatých jezer a fjordy zakousnuté do krajiny až po uši. Ani tisíce hektarů kýčovité zeleně všude okolo nedokáže zakrýt tolik vody. A to mluvím jen o krajině. Brzy po přistání zjistíte, že země trollů je speciální i v mnoha dalších ohledech.
Zvláštní jsou především její obyvatelé, ale neví o tom. A cizinci to neuvěří, sami si o něm myslí totéž. Zvláštní jsou i studenti školy, do které jsem byl vyslán. Soukromá škola s krátkým jménem BI v Sandvice nedaleko Osla je prosklená a centrálně vytápěná. Platit za školu není v Norsku úplně běžné, takže jsou místní studenti občas považováni za rozmazlenou smetánku, žijící mimo realitu. Pro výměnného studenta je ale celé Norsko tak trochu mimo realitu, takže ho zas až tolik nepřekvapí, když jeho spolužák létá do školy helikoptérou. Na dálnicích jsou po ránu zácpy.
Norští studenti o sebe pečují po všech stránkách. Velmi důležitý je vzhled. Mezi nejnovější trendy pánského odívání patří bílý obvaz na hlavě, případně ustřižená ponožka à la Šmoulinka. Sněhule ve tvaru velmi rozkvetlé orchideje zase vévodí dámské módě. Majitelka jimi zabere polovinu chodníku a setká-li se na úzké vozovce v protisměru s podobně vybavenou seveřankou, má problém.
Důležitá je i péče o vnitřní chod skandinávských těl. Norové se jí nevěnují příliš často, o to však důkladněji. Organizmus promazávají čímkoliv, co obsahuje alkohol. Ve studentském klubu, kde se slavil začátek semestru, bylo odhadem 95 procent osazenstva zcela nepoužitelných. Zbytek byli zděšení exchange studenti, kteří i přes veškerou snahu zběsilému tempu Norů ani náznakem nestačili. Někteří Norové se váleli po zemi, ostatní zombie se ještě držely na nohou a „tancovaly“. Pokud se občas srazily dvě norské postavy různého pohlaví hlavami, pustily se povětšinou do líbání, pokud ovšem nezačaly dříve zvracet.
Když už jsem u toho studia, asi u něj pro dnešek zůstanu. Vyučující jsou milí, anglicky mluvící (velmi dobře), nároční a komunikativní. Všichni se oslovují křestními jmény, na titulu nesejde. Učitelé očekávají bouřlivé debaty, a těch se jim dostává. Norští studenti vyžadují metodu biče, cukr všude kolem je samozřejmostí. Když minulý týden jeden profesor navrhl, že si nebudeme muset na každou hodinu nastudovat dvojciferný počet stran z velmi tlustých knih, Norové začali protestovat, protože taková výuka nemá smysl. Na kvalitní diskuzi je potřeba být kvalitně argumentačně vybaven. Samozřejmě mají pravdu, ale člověku z české kotliny v takových chvílích z počátku padá čelist. Milí nejsou jen vyučující, ale i veškerý další personál školy. Koordinátorka zahraničních příjezdníků odpovídá na e-maily i v neděli večer a ve své prosklené kanceláři je k dispozici od rána do večera. Mimo úřední hodiny se nezamyká.
Za ní i za veškerou další legrací jezdím do školy na kole. Pořídil jsem ho zde velmi levně a také podle toho vypadá. Při jízdě nevadí ani tolik to, že je růžové, jako spíš fakt, že skoro nebrzdí a brzy mu praskne plášť na předním kole. Na ten okamžik se už moc těším. Snad právě pojedu z nějakého pěkného kopce, abych měl z Norska prima památku. Investicí do kola jsem si krom sportovních výkonů sliboval úsporu nákladů. Jedna jízda z Hvastadu, kde bydlím, do Sandviky vzdálené sedm kilometrů vyjde dráž než lupen z Prahy do Budějc. Vlaky jsou ale asi největší extrém, vše ostatní je „quite cheap“, jak říká náš pan domácí. Pod tímto pojmem si můžete představit například nominálně stejné ceny v supermarketech, jako máme v Česku. To by bylo celkem sympatické, pokud by se do jedné norské koruny nevešly čtyři české.
O alkoholu se ale nedá říct ani toto. Jeho ceny vyrážejí dech a snad proto se prodává jen ve státem vlastněných Vinsmonopolet, jejichž obsluha si nejspíš s takovým problémem dokáže poradit. V běžném obchodě koupíte jen nízkoalkoholické pivo, jehož kvalita je přímo úměrná ceně. A nejlevnější moky, stále zhruba dvakrát tak drahé než nejdražší česká piva, vás brzy přesvědčí o tom, že Norsko je tím pravým místem pro detoxikaci.
Takže máte spoustu času užívat si tohle okouzlující místo trochu jinak. Třeba v přírodě, která je úplně zadarmo a hlava se z ní točí daleko víc než z výše zmiňovaných poživatin. Do přírody se můžete dostat různými způsoby. Vlastně se v ní nacházíte prakticky pořád. Pokud ale chcete vidět úkazy, které vám opravdu roztančí panenky, musíte cestovat. Pět set kilometrů není žádná vzdálenost. Je proto vždy nejlepší vzít auto a kamkoliv popojet po dálnici. Ta má obvykle jeden pruh tam a jeden zpět. Přechody pro chodce nebo zpomalovače na ní nejsou ničím zvláštním. Maximální rychlost je 80, často je ovšem ještě snížená. Jezdit rychleji se nevyplácí, každých pět kilometrů nad limit vám veselý radar spočítá na tři norské stokoruny. Další propočty nechám na vás. Smysl tohoto nesmyslu jsem ale odhalil hned zpočátku. Nejen spolucestující, ale i sám řidič se může v poklidu soustředit na okolní přírodní skvosty a rozhodně se bude jednou chtít do Norska vrátit. Pravděpodobně také nepřehlédne dopravní značky „pozor, los“, které jsou pro mnoho turistů neodolatelným suvenýrem z cesty po severu a norským úřadům to údajně způsobuje nemalé problémy. A hlavně, nejspíš se opravdu nevybourá a k cíli svého putování se po mnoha hodinách jízdy skutečně dostane.
Ale o cestování snad zase někdy jindy, raději než o alkoholu, kterému jsem se tentokrát věnoval možná až příliš. Věřte nebo ne, opravdu jen na těchto řádcích.
