Pravověrný milovník kávy mě bude nejspíš považovat za barbara, ale já si svou pravidelnou dávku kofeinu občas ráda „zkazím“ zmrzlinou a šlehačkou. Hodně zmrzliny, hodně šlehačky – ledovou kávu prostě můžu, klidně i teď v zimě. A chodím na ni do své oblíbené kavárny Kávovarna v pasáži Lucerna na Václavském náměstí.
Štěpánská 61, pasáž Lucerna, Praha 1
Pravověrný milovník kávy mě bude nejspíš považovat za barbara, ale já si svou pravidelnou dávku kofeinu občas ráda „zkazím“ zmrzlinou a šlehačkou. Hodně zmrzliny, hodně šlehačky – ledovou kávu prostě můžu, klidně i teď v zimě. A chodím na ni do své oblíbené kavárny Kávovarna v pasáži Lucerna na Václavském náměstí.
Narazíte na ni hned, když do pasáže vejdete ze Štěpánské ulice, přímo naproti vchodu do velké sálu Lucerny: v plesové sezóně můžete z vysokých kavárenských stoliček přes prosklenou stěnu pozorovat hloučky středoškoláků a středoškolaček. Mladí pánové netrpělivě popotahují motýlka před maturitním plesem, dámy se zase snaží před závěrečnou v tanečních na těch podpatcích nezabít. V teplejších měsících je před kavárnou navíc také pár stolečků k posezení a donedávna tam postával také jarmarkový vozík s červenobíle pruhovanou plátěnou střechou, kde si kolemjdoucí mohli koupit kávu na cestu. Přes zimu je ale schovaný uvnitř.
Samotná kavárna je rozdělena na dvě místnosti: jedna stísněnější s kavárenským barem, druhá větší, se stoly pro čtyři až deset lidí. I když místa je tu opravdu dost, párkrát se mi stalo, že jsem se prostě nevešla – zvlášť, když je větší místnost rezervovaná pro uzavřenou společnost. Občas se tu také konají vernisáže, hudební večery nebo autorská čtení.
Co se mi však na kavárně opravdu líbí, je její interiér, který je… prostě „kavárenský“: Cigaretový dým, tlumené světlo, takže je tu pořád tak trošku přítmí, kulaté stoly s lakem popraskaným od častého utírání, klasické věšáky z prohýbaného dřeva a noviny v držáčcích zavěšené hned u dveří. Na stěnách černobílé fotky, které je možné koupit. A dokonce hudba jak ze starého gramofonu – on totiž CD přehrávač již nějakou dobu zlobí. „Přeskakuje“ jako ten prvorepublikový s klikou, když se zapomněl natočit. Občas musí obsluha hudbu i vypnout, bohužel.
Kromě mojí oblíbené ledové kávy si tu můžete přečíst noviny u „obyčejného“ presa („A dáte si malé, střední nebo velké? Anebo dvojité?“), posedět se známými nad kafé laté, machiato nebo čajem a oslavit volnou chvilku kávou tureckou, irskou, ruskou nebo výběrem bílých a červených vín. Pokud ale máte hlad, do Kávovarny rozhodně nechoďte – kromě klasických oříšků k vínu, tu totiž nabízí jen pečivo a zákusky. A musím se přiznat, že ty vystavené v prosklené ledničce a pod poklopem z plexiskla na baru, mě nikdy moc nelákaly.
Lokalita Kávovarny, prakticky několik kroků od Václavského náměstí, trošku zavání obavami, že místní ceny budou leda tak pro turisty, ale není to tak hrozné – za kávu dáte kolem 25 korun, ledová káva stojí třicet a dvě deci bílého 35 korun. No a já tu pravidelně utrácím 35 korun za svou ledovou kávu.
