„Kam jsem to proboha vlezl, to je nějaká intoušská zábava?,“ říkal jsem si prvních pár minut představení Divadla Vizita. Jaroslav Dušek na pódiu říkal jeden nesmysl za druhým…O chvíli později jsem pochopil svůj hluboký omyl. To, co Dušek na jevišti předvádí, je totiž ohňostroj fantazie a slovních hříček – zcela volná improvizace. Dokonce ani název představení nevypovídá mnoho o tom, co se na jevišti bude dít.
„Kam jsem to proboha vlezl, to je nějaká intoušská zábava?,“ říkal jsem si prvních pár minut představení Divadla Vizita. Jaroslav Dušek na pódiu říkal jeden nesmysl za druhým…O chvíli později jsem pochopil svůj hluboký omyl. To, co Dušek na jevišti předvádí, je totiž ohňostroj fantazie a slovních hříček – zcela volná improvizace. Dokonce ani název představení nevypovídá mnoho o tom, co se na jevišti bude dít.
Dušek vytváří různé motivy, se kterými si různě pohrává a slepuje z nich trochu surrealistické příběhy. Někdy potichoučku vypráví, jindy zase slova jen chrlí nebo dokonce předvádí epileptické taneční kreace za doprovodu hudebníků Pjéra la Šéze a Zdeněka Konopáska.
Pokud jste o Divadle Vizita ještě neslyšeli, vězte, že existuje už čtvrt století. Hnidopichové sice říkají, že už to není, co bejvávalo, ale to hnidopichové říkají asi tak posledních pět tisíc let, že ano.
Dušek a spol. teď vystupuje v divadle Archa. Nejbližší představení je 19. listopadu a pravděpodobně bude brzo beznadějně vyprodané. Navrhuji tedy Jaroslava Duška pozvat na VŠE. Ondřej Havelka tu vystoupí už potřetí, tak proč by nemohl Dušek? Nová aula sice není tak komorní prostor jako Archa, ale třeba by se mu tu líbilo. A mohl by improvizovat nějak takhle:
Tak já vás, milí diváci, vítám na našem představení „Vizita na VŠE“. Dnes to tedy bude takové VŠEobjímající, dotkneme se spolu VŠEhomíra. Ale koukám, že je vás tu nějak hodně. Přímo les hlav. Víc hlav víc ví – kolik ví les hlav? Lord Keynes pro stromy nevidí les, ale do všech učebnic vlez. Dlouhodobě mrtvý šlechtic ekonomie šlechtí nové ekonomy. Nové kapitány českého průmyslu – kapitány našeho ledoborce, který se plaví po rozbouřených vodách světa a drtí a boří. A hospodářství roste a roste a roste a roste – až do nebes, jako fazole.
A po té fazoli někdo leze. Kdo to je? Že by to byl malý Jack? Ale ne, je to tlustý Jiří! Leze stále výš a výš, stonek se pod ním prohýbá a úpí. Teď se láme; láme se a tlustý Jiří padá k zemi. Lidičkové prchají všemi směry a padající Jiří je drtí. Au, au, křičí lidičkové. Au, au, au … au-la… aula. Kde to jsem? Jsem po smrti? Jsem v ráji? Jsem v Rajské budově!
A tak dále.
Kromě Divadla Vizita byl pro mě neopakovatelným zážitkem i koncert pro TBC a symfonický orchestr. Ten byl ke slyšení byl 17. října v rámci festivalu Pražský podzim. Druhou větu nudné Šostakovičovy symfonie doplnili dva pánové mohutným chrchlacím duetem, který dal skladbě úplně nový rozměr. Dosud byly v Praze zvykem jen krátké chrchlací a kašlací mezihry mezi větami, inovace obou neznámých umělců je tedy rozhodně jedním z vrcholů sezóny.
Ale dost avantgardního umění, není nad pořádnej biják. Já si rozhodně nenechám ujít film Děkujeme, že kouříte – sžíravou komedii o mluvčím obří tabákové firmy. Film sklízí samé příznivé recenze. Mnoho recenzentů v něm vidí protikuřáckou agitku, ale ledacos naznačuje, že se mýlí. Trocha googlení totiž odhalí vyjádření režiséra Jasona Reitmana: „Nemám rád, když za nás vláda dělá rozhodnutí. Nemám rád autoritu.“ Takže žádná parodie na zlé kapitalisty, kteří se snaží zbohatnout na obchodu se smrtí, ale film o svobodě volby? Obrázek si udělejte sami…
Každopádně se smiřte s tím, že jako budoucí kapitáni průmyslu máte zaděláno na to, že podle vás někdo jednou napíše postavu filmového zloducha.
