V roce 1973 získal Nobelovu cenu za ekonomii americký ekonom pocházející z Ruska Wasilly Leontief. Narodil se v roce 1906 v Petrohradě v rodině profesora ekonomie. Své studium zahájil jako student převážně společenských věd, zejména filosofie, sociologie a později ekonomie na univerzitě v Leningradu. Již jako student dával své rozpory s tehdejším komunistických režimem hlasitě najevo, několikrát byl dokonce zatčen, a poté, co mu byla povolena studijní cesta do Berlína, ze SSSR emigroval.
V roce 1973 získal Nobelovu cenu za ekonomii americký ekonom pocházející z Ruska Wasilly Leontief. Narodil se v roce 1906 v Petrohradě v rodině profesora ekonomie. Své studium zahájil jako student převážně společenských věd, zejména filosofie, sociologie a později ekonomie na univerzitě v Leningradu. Již jako student dával své rozpory s tehdejším komunistických režimem hlasitě najevo, několikrát byl dokonce zatčen, a poté, co mu byla povolena studijní cesta do Berlína, ze SSSR emigroval.
Svoji kariéru v Berlíně obohadil o doktorát z filosofie, tématem dizertační práce bylo „Hospodářství jako koloběh“, tato otázka stála ve středu jeho celoživotního zájmu. Přes působení v Ústavu světové ekonomiky na univerzitě v Kielu a v Národním ústavu pro ekonomický výzkum v New Yorku zakotvil na katedře ekonomie Harvardské univerzity. Od roku 1948 do roku 1973 byl ředitelem Harvardského projektu ekonomického výzkumu, mezitím se stal prezidentem Ekonometrické společnosti a prezidentem Americké ekonomické asociace. Zemřel v New Yorku v roce 1999.
Stěžejním dílem profesora Leontiefa se stala analýza meziodvětvových vztahů, jinými slovy vztahy mezi jednotlivými částmi národního hospodářství. Sám Leontijef je označován jako otec tzv. strukturní analýzy, tj. ekonometrického modelu vstupů a výstupů v moderních ekonomikách. Na rozdíl od podobných abstraktních modelů svých předchůdců, zejména L.Walrase, F.Quesneyho a K.Marxe, snahou Leontiefa byla praktická použitelnost takového modelu, a to jak ve smyslu ex-post, tak jako nástroj k předpovídání stavů v ekonomice. Jeho strukturální analýza je založena na rozdělení ekonomiky a jednotlivých sektorů a zaznamenání dílčích toků mezi sektory do řádků a sloupců tabulky, tak aby bylo zřejmé, které vstupy potřebuje které odvětví pro výrobu svých výstupů. Jedná se teda o empirický model, který sám Leontief aplikoval na hospodářství USA. Přestože složitost takového modelu je zřejmá (ekonomika USA byla rozdělena Leontiefem na několik set sektorů), v té době již dostupnými matematickými metodami a za přispění teprve rozvíjející se výpočetní techniky bylo možné vztahy analyzovat. Výsledkem použití modelu bylo například vyčíslení nákladů přechodu americké ekonomiky z válečné orientace(1945) na standardní tržní ekonomiku. Strukturální analýza našla své uplatnění nejen na úrovni makroekonomické, ale i mikroekonomické a mezoekonomické.
Přispěl také k teorii mezinárodního obchodu, když zformuloval tzv. Leontiefův paradox, který odporoval uznávanému Heckscherovu-Ohlinovu teorému. Profesor Leontief byl dalším z řady nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, který postavil své dílo na ekonometrických modelech a metodách.
Z tohoto pohledu se tedy může zdát paradoxní, že jeho nástupce, nositel Nobelovy ceny za rok 1974, celý život proti takovýmto metodám bojoval.
