Důležitost investic do vzdělání, duální charakter výroby nebo zdraví populace – právě za to byla v roce 1979 udělena Nobelova cena za ekonomii.
Důležitost investic do vzdělání, duální charakter výroby nebo zdraví populace – právě za to byla v roce 1979 udělena Nobelova cena za ekonomii.
Průkopnický výzkum ekonomického rozvoje s důrazem na problémy rozvojových zemí přinesl v roce 1979 Arthuru Lewisovi a Theodoru Schultzovi Nobelovu cenu. Studium a projekty na zlepšení investic do školství, prodloužení života populace nebo na zvýšení produktivity práce představovaly velký posun pro řadu nepříliš ekonomicky vyspělých zemí.
Arthur William Lewis
V roce 1915 se na karibském ostrově Svatá Lucie narodil učitelskému páru syn Arthur William Lewis. Ve svých sedmi letech s rodiči emigroval do Velké Británie, kde ho před nástupem do školy otec učil tři měsíce doma. Za tuto krátkou dobu se dokázal naučit tolik látky, že rovnou přeskočil dva ročníky. Kvůli špatné ekonomické situaci v domácnosti, kterou vedla pouze Arthurova matka (otec krátce po přistěhování zemřel), nastoupil do státní správy. V roce 1934 získal stipendium a začal studovat na London School of Economics. Za deset let poté se stal profesorem v Manchesteru a působil také na vysokých místech státní administrativy, například v Ghaně či v OSN. V roce 1967 mu byl udělen šlechtický titul a jako profesor v témže roce přešel na University of Princestown.
Jeho první práce „Principy ekonomického plánování“ je dnes sice již zastaralá, ale pořád patří k základnímu fondu levicového ekonomického myšlení. Nejdůležitější Lewisovy úvahy se zabývají ekonomickým rozvojem. Takzvaným „jádrem“ světové ekonomiky byly vyspělé státy, které vždy určovaly trendy cen, mezd a výrobních cyklů ve zbytku světa.
Výroba má podle Lewise duální charakter – na jedné straně je „jádro“ a na druhé straně jsou „periférie“ (rozvojové země). Z vnitřního pohledu dané ekonomiky je na jedné straně „moderní sektor“ (industriální výroba) a na druhé straně „tradiční sektor“ (zemědělství).
Tento významný ekonom zabývající se převážně zeměmi ve fázi industriálního rozvoje zemřel v roce 1991 ve svých šestasedmdesáti letech.
Theodore Schultz
O třináct let dříve (než Sir Lewis) se zemědělské rodině v americké Dakotě narodil Theodore Schultz. Za první světové války musel kvůli nedostatku pracovních sil školu přerušit, ale přes zemědělskou specializaci na University of Wisconsin se dostal jako profesor na University of Chicago, které zůstal navždy věrný.
Schultz se zabýval zejména problematikou „zemí s nízkým důchodem“. Považoval kvalitu vzdělání populace za mocný prostředek, který má ekonomickou hodnotu a jeho získání předpokládá náklady. Důležitý je zde vztah mezi výnosy z dodatečné kvality a náklady na její získání. Pokud tyto výnosy překračují náklady, kvalita vzrůstá. Dokonce i zdravotní stav populace je podle T. Schultze také součástí takzvaného lidského kapitálu – je to zásoba zčásti zděděná, zčásti získaná.
V roce 1982 byl zvolen předsedou Americké ekonomické společnosti. Zemřel před deseti lety a po celý život se řídil heslem „znalosti jsou nejmohutnějším motorem výroby.“
