Cáry šatů, polité stoly, prázdné láhve od vína, zlomená srdce, poskvrněná těla za sebou nechával v syrské mytologii bůh plodnosti Baal. Stejně se chová antihrdina Brechtovy prvotiny. Za obžerství v jakémkoli smyslu by se dalo označit jeho proplouvání životem. Starost o sebe či druhé nezná. Přitom mu není možné upřít jistou genialitu a tvůrčího ducha. Brecht podle některých ve svém Baalovi zobrazil sám sebe. K ženám míval před setkáním s osudovou láskou čistě spotřebitelský přístup a alkohol mu rozhodně nebyl cizí.
Bertolt Brecht: Baal
Divadlo DISK, Karlova 6
Cáry šatů, polité stoly, prázdné láhve od vína, zlomená srdce, poskvrněná těla za sebou nechával v syrské mytologii bůh plodnosti Baal. Stejně se chová antihrdina Brechtovy prvotiny. Za obžerství v jakémkoli smyslu by se dalo označit jeho proplouvání životem. Starost o sebe či druhé nezná. Přitom mu není možné upřít jistou genialitu a tvůrčího ducha. Brecht podle některých ve svém Baalovi zobrazil sám sebe. K ženám míval před setkáním s osudovou láskou čistě spotřebitelský přístup a alkohol mu rozhodně nebyl cizí.
V roztěkaném ale i soustředěně zlomyslném Baalovi pak Brecht soustředil snad všechny špatné vlastnosti, které člověk může mít. Společenská smetánka je však geniálním sprosťákem okouzlena. Herci divadla Disk pod vedením studentky režie Lenky Sovové vytváří hned v úvodu scénu jako z My Fair Lady jen s malým rozdílem. Baal rozhodně ani nehodlá předstírat, že by snad měl jakékoli slušné vychování. Unylý snobský zpěv střídá jeho křik. Leží uprostřed místnosti v posteli a po svých hostitelích požaduje víno, jídlo a uráží je. Snobové v tom však vidí něco „roztomile dekadentního, že drahoušku“. Rozezlí je až, když Baal chce souložit s manželkou hostitele.
Baal tak střídá hedvábné povlečení za putyku přibližně sto padesáté cenové skupiny.Ovlivňuje osudy lidí, využívá je ke svému pobavení. Zlomyslné škleby Filipa Jeviče pak jen dokreslují, jak Baala baví hrát si na boha, který smí vše. Skvělým sekundantem mu je Petr Vaněk v roli Ekarta, Baalova nejbližšího přítele, s kterým nakonec nejen spí a žije, ale také společně svádí ženy.
Baal zkouší vše a okusí také, jak chutná vražda. Jevičův herecký koncert pokračuje. Z rozpustilého dítěte se mění v zlomyslného podlého člověka, ale ve chvíli vraždy či smrti přece jen ukáže, že má svědomí, které jej může hryzat. Sám si slibuje nápravu svých činů.
Za zmínku stojí i další výkony. Studenti katedry loutkoherectví a alternativního divadla mění převleky rychlostí blesku, střídají role, přestavují scénu a zpívají. Francouzský šanson tak zní z úst Kateřiny Tiché v roli stárnoucí, opotřebované subrety dekadentního kabaretu druhé kategorie tak přesvědčivě, že na chvíli máte pocit, že sedíte v pařížském baru, nad jehož vchodem bliká červený lampiónek.
Baal svou zrůdností odpuzuje, zároveň však je divákovi jaksi blízký, připomíná mu, že nikdo z nás není bez viny. Ukazuje také, že vřelejší vztahy a přátelství je opravdovější mezi lidskou spodinou než mezi horními deseti tisíci. Baal v Disku je zkrátka šokující, přestože nesděluje nic nového, ale ukáže nám pravou lidskou tvář a nastaví zrcadlo do vlastní duše. A to někdy asi opravdu potřebujeme.
