Studentské divadlo Disk se rozhodlo znovu uvést na scénu svoji úspěšnou plejádu tanečně-divadelních představení, které předvede v měsíci říjnu 2005. Tentokrát uvádí hru založenou na slavných leptech Francisca de Goyi (Spánek rozumu plodí nestvůry, Nikdo se nezná – svět je maškaráda, Není léku, Až do smrti, Svítá-li, půjdeme…) a textů kleteb vybraných z klasické literatury F. G. Lorca.
Marcela Benoniová: Caprichos
Divadlo Disk
Studentské divadlo Disk se rozhodlo znovu uvést na scénu svoji úspěšnou plejádu tanečně-divadelních představení, které předvede v měsíci říjnu 2005. Tentokrát uvádí hru založenou na slavných leptech Francisca de Goyi (Spánek rozumu plodí nestvůry, Nikdo se nezná – svět je maškaráda, Není léku, Až do smrti, Svítá-li, půjdeme…) a textů kleteb vybraných z klasické literatury F. G. Lorca.
Přemýšlel dlouho jsem nad celkovým dojmem, který jsem si odnesl z chvil strávených v příjemném prostředí divadelního představení Disku. Ve scénickém ztvárnění přede mnou jakoby ožívaly obrazy Francisca de Goyi a během několika minut se začaly divoce pohybovat a tančit. V tu chvíli jsme měli my diváci možnost hlouběji procítit každičký obraz de Goyi.
Po většinu představení herci měli tváře zahalené v maskách a byli oblečeni v černých širokých sukních. Zdánlivě jednoduchý kostým hercům umožnil předvést širokou škálu variací tanečních sestav a neverbálních gest. Byly to právě masky, které symbolizovaly přetvářku lidí, davový konzum, pomíjivost. Krátké představení, plné dynamického pohybu, inspirované bouřlivou krví Španělů, baletních prvků, zvedaček, impozantních kreací na lanech a nečekaných zvratů v doprovodu vážné hudby Bizeta, Boccheriniho, Offenbacha, Stravinského, či Berlioze. Pokud se tento styl umění strefil do vašeho vkusu, pak Vám toto představení čtvrtého ročníku katedry činoherního divadla stojí zato a mohu vám jej vřele doporučit.
