Chceš vypadat mladá, tak přeci stůj!

1. 5. 2001 | | Názory, Studentský život

Dobíhám autobus, který jede o minutu dříve, než je v jízdním řádu. Ani si nesedám. Stejně za pár minut vystupuju. Venku krásně svítí sluníčko a to má člověk hned dobrou náladu. Přemýšlím, co budu dělat o víkendu, když vtom to se mnou škubne. Chytám se tyče pro jistotu oběma rukama. Za chvíli znovu. Řidič zřejmě obdivuje Schumachera a snaží se mu vyrovnat drsným stylem „brzda-plyn“. Nevadí, držím se o to pevněji.

Dobíhám autobus, který jede o minutu dříve, než je v jízdním řádu. Ani si nesedám. Stejně za pár minut vystupuju. Venku krásně svítí sluníčko a to má člověk hned dobrou náladu. Přemýšlím, co budu dělat o víkendu, když vtom to se mnou škubne. Chytám se tyče pro jistotu oběma rukama. Za chvíli znovu. Řidič zřejmě obdivuje Schumachera a snaží se mu vyrovnat drsným stylem „brzda-plyn“. Nevadí, držím se o to pevněji.

Konečná zastávka. To je povel pro všechny cestující, aby začala tlačenice o to, kdo dříve opustí autobus. Vítězí ten, kdo má hodně ostré lokty a pevné nervy. Počkám si a vystupuju poslední. Kupuju si noviny a zkracuju si čas jejich čtením. Po deseti minutách přijíždí moje tramvaj. Je poloprázdná. Mám před sebou skoro dvacet minut jízdy, tak se uvelebuju v přední části vozu.

Na příští zastávce přistoupí starší dáma kolem 65 let. Rozhlédne se po tramvaji a postaví se přímo ke mně. Úcta ke stáří mi káže nabídnout jí své místo, přestože vzadu jsou volné sedačky. Co se dá dělat, jí se líbí zrovna ta moje. Pokorně se přesunuju do zadní části vozu. O nějakém „děkuji“ ani nemůže být řeč, je to přece moje povinnost nebo ne?

Ve stoje koukám do novin a přitom po očku sleduju dva sedící rozjařené mladíky, kteří se nejspíš vrací z celonoční „pařby“. Tramvaj zastavuje a do vozu se zadními dveřmi ženou dvě šedesátnice. Obě jsou silně nalíčené a moderně oděné. Pochopitelně si stoupnou k oněm veselým hochům a jsou překvapené, že se chlapci hned nezvedají. Vepředu ale vidím dvě volná místa, jenže nejsou za sebou. Jedna madam nahlas prohodí něco ve smyslu, jak je dnešní mládež nevychovaná.

To ale popudí jednoho z hochů. Vzhlédne na váženou paní a všimne si silných líčidel na jejím obličeji. To ho inspiruje k tomu, aby řekl: „Chceš vypadat mladá, tak stůj.“ Dáma zrudne vzteky, možná i hanbou, a neví, co by na to odpověděla. Nakonec z ní zase vypadne, že ta dnešní mládež je nevychovaná.

Po zbytek cesty se radši pozorně věnuju svým novinám. Moje dobrá nálada je tatam. Jaké z toho plyne poučení? Je lepší nic nevidět, ani neslyšet. A hlavně si nesedat, pokud vám není přes šedesát let.

Mohlo by tě zajímat: