Co se v mládí nenaučíš, to ve stáří doženeš
NezařazenéUniverzita třetího věku při VŠE (U3V) je institucí nabízející lidem v důchodu možnost rozšířit si vzdělání. Penzistům se tak skýtá nová příležitost, jak aktivně prožít podzim života a zbořit mýtus o prázdnotě a fádnosti stáří.
Univerzita třetího věku při VŠE (U3V) je institucí nabízející lidem v důchodu možnost rozšířit si vzdělání. Penzistům se tak skýtá nová příležitost, jak aktivně prožít podzim života a zbořit mýtus o prázdnotě a fádnosti stáří.
Začněme lehkou statistikou. Obyvatelstvo České republiky je zhruba osmnácti procenty tvořeno lidmi staršími 65 let. Za tímto číslem se skrývá přibližně 1,8 milionu obyvatel důchodového věku. Nechme však demografy lámat si hlavy nad tím, jak se naše země stává vrásčitou, a položme si jednoduchou otázku: Co ona osmnáctiprocentní skupina vlastně dělá?
Typických představ o penzistech je několik. Od obrazu nevrlého seniora přes toho ustavičně naříkajícího můžeme dojít až k typu „za nás tohle nebylo“. Těm, kdo hojně využívají hromadnou dopravu, zřejmě nevymluvíme, že existuje i spousta důchodců, kteří nevrhají vražedné pohledy a nemávají nebezpečně hůlkou v případě, že jim ihned neuvolnili sedadlo. Některá vnoučata by nám také možná tvrdila, že jejich prarodiče tráví většinu času vypočítáváním svých chorob a návštěvami nemocničních zařízení. Teenageři by (samozřejmě přes chat) pravděpodobně vyjádřili názor: „Omg, ty důchodci sou fakt vopruz, nvm proč furt votravujou s tim, jaký to bylo za nich v pravěku, bo my za to nemůžem.“ Co byste ale řekli rovnici důchodce rovná se student? Údiv, výsměch, obdiv? Než odpovíte, pojďte nahlédnout do útrob U3V, neboli Univerzity třetího věku.
Jak junior přichází o iluze
Digitální fotografování pro začátečníky a Počítačová grafika – dva z předmětů docenta Stanislava Horného, které jsem měla možnost spolu se studenty U3V navštívit. Na tyto přednášky jsem přicházela s domněnkou, že se zde bude vyučovat hodně polopatě. Tedy primitivní vysvětlování, jak funguje fotoaparát nebo počítač, k čemu slouží všechny čudlíky plus otázky typu „Kde se to zapíná?“ Vždyť v šedesáti už je člověk trochu pomalejší, že? Avšak hodina byla zahájena větou: „Dnes si budeme povídat o tom, jak správně fotit architekturu a techniku, a poté si vyložíme technické parametry fotoaparátu.“ Co prosím? A kde je vysvětlování o čudlících?
Má naivní iluze o polopatii se tedy rozplynula po několika minutách výuky. Výrazy typu komprimovat nebo konvertovat se ve výkladu užívaly zcela běžně, powerpointová prezentace taktéž nikoho neohromila a úkony v programu Corell Draw se zvládaly téměř bez problémů.
Výsledkem zkrátka bylo, že ten, kdo si připadal zaostale, jsem jakožto technický antitalent byla já. Kromě toho, že po 45 minutách mají studenti krátkou zdravotní přestávku, se výuka nijak neliší od té naší. Posluchači si vše poctivě zapisují do sešitu, a jakmile jim něco není jasné, neostýchají se zeptat. Podle slov docenta Horného jsou jeho žáci vděční, vnímaví a dané téma je skutečně zajímá, což je také důvodem, proč jsou hodiny na U3V potěšením i pro vyučující.
Na otázku, proč se do kurzu přihlásili a co jim to přináší, odpovídali studenti vesměs podobně. „Přihlásila jsem se, protože chci být v obraze. Jsme tu totiž nuceni nad něčím přemýšlet a člověk si pak nepřipadá nepotřebný,“ vysvětlila mi paní Loudová. „Jsme chytřejší než vnoučata,“ přizvukují spolužačky. Pro některé účastníky kurzu to však zdaleka není jejich premiéra. Bohumil Veselý navštěvuje kurz Digitálního fotografování již potřetí. „Chodím sem, protože výuka se neustále zlepšuje. Nejvíc se mi líbí způsob přednášení, který je pochopitelný,“ pochvaluje si. Svou výhru ve fotografické soutěži Winston Econ Art za snímek Šašek Karla skromně okomentoval slovy: „Obličej mi strčil přímo před fotoaparát, nedalo se dělat nic jiného, než to zmáčknout.“ Další jeho kolegyně, Irena Drbalová, se také nenechává zahanbit. Energická studentka již prošla lékařskou a přírodovědnou fakultou, dějinami architektury a láká ji i Vysoká škola chemicko-technologická. Nesnažte se s ní domluvit schůzku, její diář je do posledního místečka zaplněn. Suma sumárum, z odpovědí jednotlivých účastníků vychází jednoznačný závěr – výuka je naplňuje a jsou s ní maximálně spokojeni. A rozhodně jim nechybí nadšení.
Po třech letech skoro odborníkem
Ukázalo se tedy, že projekt U3V při VŠE, který v devadesátých letech patřil mezi průkopníky svého druhu, rozhodně nezůstal bez odezvy. Počet zájemců roste a stejně tak se rozšiřuje počet nabízených předmětů. Za formální poplatek pohybující se mezi 200 až 350 korunami je možné navštěvovat kurzy z kategorie společenských věd nebo informatiky. Jedinou podmínkou pro zapsání do kurzu je, kromě věku, maturitní zkouška, nezřídka se však mezi účastníky vyskytují vysokoškoláci.
Studenti mohou na univerzitě strávit maximálně tři roky, nicméně škola se snaží, aby v případě zájmu mohli pokračovat. Docent Tomáš Kubálek, akademický ředitel U3V, k přístupu studentů dodává: „Studenti se k nám rádi vrací, některé už znám dokonce jménem. Prostřednictvím našich kurzů se jim otevírá nový svět plný kontaktů a možností a tím dohání svá vnoučata. V podstatě poznávají to, co nestihli v životě.“
Nahrávání ...
